Poučení první – mafiáni jsou beztrestní, vy ne.
Objevil se v roce 2010 odvážný zaměstnanec pražského magistrátu, který po prvním trestním oznámení v kauze Opencard, podaném zastupitelkou Janou Ryšlinkovou, uvěřil, že může dojít ke změně. Protikorupční policii nejprve přes prostředníka, a poté jako anonymní svědek, předal stovky stránek dokumentů a kompletní přehled o účastnících tohoto miliardového podvodu. Z policie nebo ze státního zastupitelství nejprve unikla mezi magistrátní kmotry jeho identita. Přišel o zaměstnání. Nikdo z tehdejších magistrátních mocných není, a jak to tak vypadá, už nikdy nebude obviněn. Mezi pěti státním zastupitelstvím obviněnými pěšáky, kteří, na rozdíl od svých šéfů, nevymýšleli a nesjednávali podvodné smlouvy, je ovšem i tento muž. Pro primátora Svobodu a jeho novou koalici je tento osamělý bojovník proti korupci na magistrátu dodnes „nedotknutelným“. Kdyby mlčel a dobrovolně se nepřihlásil k pomoci policii v boji proti korupci, nebyl by dnes nezaměstnaný, a měl by klid.
Důvody, proč prezident posílá do Senátu nominaci Zdeňka Koudelky na funkci soudce Ústavního soudu, jsou stejně srozumitelné, jako smutné a odsouzeníhodné. V české právnické obci se určitě nenajde nikdo, kdo by Václavu Klausovi podlézal usilovněji, než právě doktor Koudelka. A pokud se dnes už poněkud jednoduše uvažující prezident chystá rozvrátit ústavní pořádek této země, těžko najde politikům poslušnějšího, přítulnějšího a vždy ochotného se radit posluhu, pro kterého je právo vždy a za všech okolností podřízeno politické moci.