Důvody, proč prezident posílá do Senátu nominaci Zdeňka Koudelky na funkci soudce Ústavního soudu, jsou stejně srozumitelné, jako smutné a odsouzeníhodné. V české právnické obci se určitě nenajde nikdo, kdo by Václavu Klausovi podlézal usilovněji, než právě doktor Koudelka. A pokud se dnes už poněkud jednoduše uvažující prezident chystá rozvrátit ústavní pořádek této země, těžko najde politikům poslušnějšího, přítulnějšího a vždy ochotného se radit posluhu, pro kterého je právo vždy a za všech okolností podřízeno politické moci.

Klaus, podle svého dnešního vyjádření, považuje Koudelku za „znalce ústavního práva a kvalitního člověka“, který by byl, podle něj, „přínosem pro Ústavní soud“. Jak tedy vysvětlí, že rozhodnutí hodnotící komise brněnské právnické fakulty před několika lety konstatovalo, že pokus jeho „znalce ústavního práva“ o habilitační práci nesplňuje ani ty nejzákladnější předpoklady? Jak vysvětlí, že Koudelka měl potíže i s doktorátem? - stačí se podívat na oponentní hodnocení jeho práce profesorem Pavlem Holländrem, DrSc, místopředsedou Ústavního soudu. Ponížený Koudelka se pak neodvážil pokoušet štěstí na právnické fakultě v Praze, a tak se narychlo stal docentem v Bratislavě – samozřejmě s prací o funkci prezidenta v České republice…

Právní packal, který od jednadvaceti let sbíral politické funkce a asistentury jenom ze známosti – to je Zdeněk Koudelka. Kdopak si dnes vzpomene na jeho komické angažmá v letech 94-95 jako pětadvacetiletého „odborného asistenta“ katedry sociálních věd Fakulty letectva a protivzdušné obrany Vojenské akademie v Brně? „Kvalitní člověk“ a „dlouholetý, mimořádně kvalitní poslanec ČSSD“ byl ve Sněmovně jedině „mistrem poslaneckých přílepků.“ Jeho husarským kouskem bylo vyhození tří set milionů z peněz Evropské unie když dosáhl přestěhování čerstvě zrekonstruované a vybavené Justiční akademie ze Stráže pod Ralskem do Kroměříže ve svém volebním okrsku – přílepkem k zákonu o víně… Velmi se tehdy zlobil, když mu nepřejícní novináři předhazovali, že si tak sám pro sebe přichystal ředitelské místo. Nebyla to, samozřejmě, pravda, a to, že je nyní, po svém ne zcela dobrovolném odchodu z pozice náměstka Nejvyššího státního zástupce, v Justiční akademii pouze zástupcem ředitele, je, opět samozřejmě, jenom náhoda.

Jeho legislativní packalství bylo ve Sněmovně legendární. Navrhl jak ústavně nepřijatelný nesmysl – zákon s retroaktivní platností, tak změnu volebního zákona, kterou musel zlikvidovat až Ústavní soud. Tohle, že má být „znalec ústavního práva“? To, co je však naprosto nepřijatelné, je Klausova podpora člověka, který byl opakovaně a na důkazech usvědčen z korupce a ze lži. Připomeňme jenom, že když byl Koudelka s důkazy svojí korupce konfrontován v přímém televizním přenosu, a vyzván, aby na toho, kdo důkazy objevil a zveřejnil, podal žalobu, pokud nejsou pravé, odvětil: „Orel much nelapá“…

Důkazy viz na http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=13903 a na
http://www.kverulant.org/koudelka.html

To, co předkládá Václav Klaus, je v tomto případě urážkou Senátu. A Senát by se měl vážně zabývat myšlenkou Petra Pitharta zahájit šetření prezidentova ohrožování ústavního pořádku země.