Poučení první – mafiáni jsou beztrestní, vy ne.

Objevil se v roce 2010 odvážný zaměstnanec pražského magistrátu, který po prvním trestním oznámení v kauze Opencard, podaném zastupitelkou Janou Ryšlinkovou, uvěřil, že může dojít ke změně. Protikorupční policii nejprve přes prostředníka, a poté jako anonymní svědek, předal stovky stránek dokumentů a kompletní přehled o účastnících tohoto miliardového podvodu. Z policie nebo ze státního zastupitelství nejprve unikla mezi magistrátní kmotry jeho identita. Přišel o zaměstnání. Nikdo z tehdejších magistrátních mocných není, a jak to tak vypadá, už nikdy nebude obviněn. Mezi pěti státním zastupitelstvím obviněnými pěšáky, kteří, na rozdíl od svých šéfů, nevymýšleli a nesjednávali podvodné smlouvy, je ovšem i tento muž. Pro primátora Svobodu a jeho novou koalici je tento osamělý bojovník proti korupci na magistrátu dodnes „nedotknutelným“. Kdyby mlčel a dobrovolně se nepřihlásil k pomoci policii v boji proti korupci, nebyl by dnes nezaměstnaný, a měl by klid.



Poučení druhé – Státní zastupitelství a soudy korupci chrání

Řada státních zástupců a soudců neslouží zákonům této země, ale na zavolání poslouží k čemukoliv – i kdyby to mělo znamenat znásilnění zákona a pošlapání i těch nejzákladnějších práv občanů. Objevil se pro to dokonce nový termín – justiční terorismus. Kauza plzeňských práv, kterou i Bezpečnostní informační služba nakonec označila za ohrožení bezpečnosti státu, vyšuměla. Korupční sítě, zabudované s pomocí podvodných vysokoškolských titulů do policie, státního zastupitelství, justice a politiky, nejenom, že nebyly oslabeny, ale těší se plné důvěře a podpoře prezidenta, premiéra a odcházejícího ministra školství. Vlastimil Rampula, restaurovaný do funkce Vrchního státního zástupce jedním z nejpodivnějších soudních rozhodnutí posledních let, nenašel už žádnou jinou cestu, jak zablokovat vyšetřování korupce při privatizaci Mostecké uhelné společnosti, než vyhlásit sebe a celý svůj úřad za podjaté. Nový tým, který kauzu začal vyšetřovat pod panem Mečlem, tak už nesmí sáhnout ani na jeden papír. A tak poběží měsíce, a co nevyšetří ve Švýcarsku, u nás už nedošetří nikdo. Říká pan Rampula, že prý, když na něj byla podána kárná žaloba v této věci, prostě se za podjatého prohlásit musí. Ale to jindy neplatí - třeba, když pražský obvodní i městský soud jmenují za rozhodce otevřeně podjatou figurku, na kterou je dokonce stranou sporu podána žaloba o náhradu škody, a která by, podle mezinárodně uznávaných a přijatých pravidel o povinné nestrannosti rozhodců (UNCITRAL, IBA), se nikdy rozhodcem stát ani nemohla. V právních státech prostě není obvyklé, že by rozhodcem mohl být člověk, závislý na finančních příspěvcích jedné ze stran sporu. Přidejte soudkyni Městského soudu v Praze Natašu Reichlovou, jejíž rozhodnutí v této věci zveřejnil politický bulvár Parlamentní listy tři čtvrtě hodiny předtím, než ho vůbec vyslovila... Ve státě, kde prezident vnucuje Senátu do funkce soudce Ústavního soudu usvědčeného korupčníka Zdeňka Koudelku, už těžko může být právu hůře.

Poučení třetí - Ryba smrdí od hlavy

V únoru 2010 ministr financí Eduard Janota znejistěl. To by se asi stalo každému poctivějšímu ministru financí, který by zjistil, že jiný státní orgán (Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) za jeho zády vydal jménem státu oficiální stanovisko, podle kterého se na rozhodce Milana Kindla a Petra Kužela ve sporu se společností Diag Human nevztahuje zákon o praní špinavých peněz. Stalo se to 14. ledna 2010, a Policie má tento dokument už dva roky k dispozici. Vedle ministra byl v únoru už notně nervózní i jeho Finančně analytický útvar, kterému se zničehonic pod rukama vynořilo podezření, že by v arbitráži mohlo dojít k několikamiliardovému podvodu přes nastrčené offshorové společnosti s anonymními vlastníky. Eduard Janota se však stále snažil být loajálním ministrem, a to i tehdy, když ho premiér Jan Fischer někdy začátkem února pozval do svojí kanceláře na urgentní schůzku.

U premiéra se sešli ještě ministryně zdravotnictví Dana Jurásková, její náměstek Marek Šnajdr, a vedle ministra financí Janoty ještě dva premiérovi poradci – Vladimír Mlynář a Michal Frankl. Krátce řečeno, ministru Janotovi bylo doporučeno, aby se do ničeho nemíchal a díval se raději jiným směrem. Mluvil hlavně Marek Šnajdr, a ten vedení země sdělil, že je všechno zařízené, a arbitráž prý brzy dopadne skvěle, protože Diag Human nedostane nic, něco půjde „spřáteleným“ offshorovým společnostem, a hlavní rozhodce Petr Kužel za to chce jenom nějaké „dotace“. Poněkud šokovaný Eduard Janota o tom nechal napsat stručný rukou psaný zápis, který uschoval. A od té chvíle si některé dokumenty kopíroval. Koncem března Reportéři České televize prokázali přímé napojení státem jmenovaného rozhodce Kindla na osoby z oné malé offshorové domů. Když se totéž později prokázalo u dalšího státem navrhovaného rozhodce Jiřího Schwarze, v Eduardu Janotovi zaplál tak trochu vztek.

Po odchodu z vlády zařídil, aby policie získala výběr dvaašedesáti stránek dokumentů. Prokazovaly podle jeho názoru evidentní trestnou činnost. Byl mezi nimi i jeden s razítkem kabinetu ministra financí a krátkou pozoruhodnou poznámkou o názoru někoho z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, podle kterého BIS a Policie ČR rozhodce Kindla a Kužela „drží za kulky“. Jiný dokument zase prokazoval, že náměstek Marek Šnajdr se v roce 2009 tajně domlouval s rozhodcem Kuželem, a získával od něj důvěrné informace o vedení sporu. Exministr doufal, že jako osoba, v dokumentech zmiňovaná, bude spolu s ostatními vyslechnut, a bude tak moci oficiálně policii dodat další důkazy, a vypovědět všechno, co o tom věděl. Nestalo se. Vrchní státní zastupitelství pana Rampuly rychle zakázalo policii cokoliv vyšetřovat, dokumenty se údajně „ztratily“, a Eduard Janota za několik měsíců zemřel. Jan Fischer se jen letos třikrát odmítl k této věci a dokumentům vyjádřit - a dnes kandiduje jako „slušný člověk“ na prezidenta.... Některé z Janotových dokumentů byly předány i několika novinářům. Dodnes se na ně nikdo z nich neodvážil aktérů schůzky u tehdejšího premiéra zeptat...

Poučení čtvrté - Věřit v zákon je trestné

Po více než dva tisíce let je základem práva rovnost stran ve sporu, stejně jako zásada, že vyjádření právního, a tedy o zákon opřeného, a ze zákona vycházejícího názoru, nemůže být trestným činem. Profesor Květoslav Růžička vyjádřil názor, že stát se vůči výroku jím vedeného rozhodčího senátu odvolal vadně a neplatně, a že tedy spor po uplynutí zákonem předepsané lhůty pro podání odvolání skončil. Mediální štvanici, prokazatelně rozpoutanou korupční partou, kterou chtěl doběhnout Eduard Janota, doplnila policejní šikana a politické zastrašování. Rampulovo Vrchní státní zastupitelství pro jistotu zahájilo trestní šetření ve věci „závažného zločinu proti státu“. Profesor Růžička se zhroutil a má vážné zdravotní potíže. Mít jiný právní názor, než má jakýkoliv posluhující právníček, nebo i třeba gangster s razítkem státu, je totiž v České republice trestné....

Poučení páté a poslední - Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí

V kanceláři, kde byl elegantní kriminalistkou veden jeden z výslechů svědka ve stejném trestním šetření, visí nad počítačem krásný plakát, na kterém se o jednoho ze čtyř obrovských sympatických hafanů s nasazenými klaunskými nosy opírá – Václav Havel. Na zarámovaném plakátu je stříbrnou fixkou napsané osobní věnování oné elegantní kriminalistce, podepsané i s pověstným srdíčkem - Václavem Havlem. Pokus o výslech byl, stejně jako celé „trestní šetření“, protizákonný... Svědek proto odmítl spolupracovat, vypovídat a nakonec i podepsat. Václav by asi těžko vymyslel něco absurdnějšího...

Zcela a naprosto nesouvisející poznámka: Je uklidňující a povzbuzující, že i v těchto dobách nervozity a neklidu se najdou dva skvělí, starostliví a něžní vůdcové demokracie, jako jsou Pavel Bém a Roman Janoušek, kteří se do telefonu, odposlouchávaného nějakou bezpečnostní složkou českého státu, oslovují výrazy jako „Mazánku“, „Kolibříku“, nebo „Kotě“. Možná je v tom dokonce velké historické poslání o smyslu českého státu.

„Malé Kotě, spalo v botě, nehas, co tě, nepálí“. (S+Š)

P.S. A úplně nakonec poznámka pro čtenáře, kteří z jakéhokoliv důvodu vidí rudě při jakékoliv zmínce o Diag Human. Pokud dnes zákon neplatí v tomto případě, myslíte, že bude platit, když ochranu policie, zákona a soudů budete zítra potřebovat Vy? Nebo si myslíte, že Marek Šnajdr, tak důležitý v korupčních tahanicích kolem VZP, IZIP a mnoha dalších kauz, jak potvrdily i poslední zveřejněné odposlechy pražských „koťat“, právě v kauze Diag Human hrál na straně zákona?

„Kotě je solidní, nervy vám uklidní, nebuďte nevlídní a hned vás přejde zlost“. (Suchý a Šlitr)

Autor je, mimo jiné, i členem mezinárodního právního týmu Diag Human.