Neslušnost provedení dnešního odvolání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila překonala svojí nízkostí už tak nechutné limity české politiky. Neexistuje určitě nikdo, kdo by mohl alespoň na jedinou vteřinu uvěřit tvrzení Petra Nečase, že důvodem byl údajně nezvládnutý rozpočet rezortu. Premiér a prezident si jednoduše dělají z občanů tupé stádo, jehož důvěry není třeba, a kterému je možné kdykoliv a cokoliv nakecat. Ministr obrany Alexandr Vondra si v podvečer předchozího dne na zvláštní tiskové konferenci otevřeně řekl o více peněz z rozpočtu a vyhrožoval ohrožením bezpečnosti státu, pokud se tak nestane. Nestane se mu nic.
I politická senilita by měla mít hranice. Stejně jako servilita českých novinářů a politiků k prezidentovi, jehož soukromé výlevy už dávno překročily jakoukoliv míru vkusu. To, že Klausovu nepřítomnost na pietním připomenutí výročí lidické tragédie nikdo nekritizuje, je nevkusné jen o něco méně, než jeho trapně zbytečný výlet a výmluvy.
„Podle páteční zprávy agentury FE britská vláda tajně intervenovala do probíhající mezinárodní arbitráže mezi Českou republikou a britskou polostátní společností Dupery LTD. Před londýnským soudem se nyní snaží nahradit nezávislého rozhodce, jmenovaného Českou republikou, osobním přítelem bývalého britského premiéra Tonyho Blaira Georgem Weissem. Weiss je přitom oficiálním ekonomickým poradcem dvou posledních britských vlád a vede skupinu ekonomických odborníků Konzervativní strany. V minulých letech fungoval také jako poradce hned několika ministerstev a vládních orgánů, a dokonce zasedal ve správní radě s vládou kooperující společnosti. Právní zástupci České republiky upozornili v minulém týdnu soud na nepřijatelnost politického zasahování do arbitráže, a označili snahu britských míst obsadit všechna tři místa rozhodců svými prokazatelně podjatými kandidáty za výsměch mezinárodnímu i britskému právu“.
Pokud jste ještě neviděli nejnovější vskutku krylovský videoklip Barbory Polákové a Davida Kollera, pak vřele doporučuji jeho shlédnutí ještě před čtením tohoto blogu. (https://www.youtube.com/watch?v=DXCrJ9IpSBA)
A až si začnete myslet, že se tento skvělý a brutální song může stát generační hymnou roku 2012, kupte si a přečtěte knihu profesorky Vladimíry Dvořákové „Rozkládání (rozkrádání) státu“.