Představme si: třiadvacet let po válce – tedy v roce 1968 – je v demokratických volbách zvolen novým zemským prezidentem spolkové země Bavorsko funkcionář v parlamentu zastoupené nacistické strany NSDAP. Novináře přijímá v kanceláři s portrétem a dvěma bustami Adolfa Hitlera. Do ulic německých měst by asi okamžitě vjely spojenecké tanky – a nikdo by se nedivil.
Říká se, že Miloš Zeman dokáže odůvodnit cokoliv. I deset či patnáct let poté, co jeho nejbližší spolupracovníci, pod jeho ochranou, otevřeli stavidla nejhorším korupčním zvěrstvům polistopadové doby, umí rozesmávat dnešní studenty humornými bonmoty. On prý vždy proti korupci bojoval. A nikdo se neodváží vstát a říci mu do očí, že to není pravda. A že naopak máme jenom několik málo politiků, kteří by v takové míře měli osobní zodpovědnost za dnes už nesnesitelnou míru korupce v České republice. Jeho kandidatura na prezidenta České republiky je z tohoto pohledu hodně nevkusným žertem.
Do Pekingu se sjíždějí tisíce delegátů na 18. sjezd Komunistické strany Číny. Byl vydán zákaz pouštění holubů, otevírání okýnek u aut, nesmějí se prodávat letecké modely, a uživatelům čínského internetu se při kliknutí na jakoukoliv „závadnou“ stránku na obrazovce objeví humorná karikatura policisty a nápis „Komunistická strana našla příspěvky, které představují politické nebo mravní ohrožení". Projev nového místopředsedy ODS Pavla Blažka na stranickém kongresu v Brně ale v mnoha ohledech zněl, jako by se jeho autor chystal právě do Pekingu.