Není pro státního zástupce většího zločinu, než manipulovat s důkazy. Podle zákona může být takový státní zástupce okamžitě odvolán. Dohledová Vrchní a Nejvyšší státní zastupitelství, ale i ministerstvo spravedlnosti jsou příliš opatrní na to, aby něco tak radikálního a očistného udělali. První a poslední, kdo se toho odvážil, byl před osmnácti lety ministr spravedlnosti Jan Kalvoda, který za prokázanou manipulaci trestních kauz ve prospěch ODS v přítomnosti čtyř dalších funkcionářů ministerstva na hodinu a osobně vyhodil pražského vrchního státního zástupce Libora Grygárka. Ten se v jeho kanceláři údajně zmohl pouze na výrok: „To přece nemůžete! Vždyť já vám můžu být užitečný…“
Byl to epochální střet kultur – a napínavější, než česká fotbalová liga. Poprvé v historii vystupoval pro veřejnost doposud nedotknutelný státní zástupce jako svědek před vyšetřovací komisí Sněmovny. Nikdy předtím nemusel státní zástupce veřejně odůvodňovat svůj postup. Ukryti za zákonem definovanou nezávislost svého úřadu si státní zástupci v jakékoliv situaci mohli dovolit mlčet, odmítnout reagovat nebo se hájit nepostižitelností za projevený „právní názor“. A nikdo se už nikdy nezabýval zničenými životy a kariérami, které za nimi zůstávaly.
Tři ústavní činitelé musejí v nejbližších dnech učinit rozhodnutí, které může ovlivnit vývoj České republiky na řadu let. Ministryně spravedlnosti Helena Válková, předseda hnutí ANO Andrej Babiš a prezident Miloš Zeman rozhodnou o tom, zda slova příslibů o boji proti korupci v justici zůstanou jako doposud vždy jenom slovy, nebo zda se konečně udělá alespoň první krok proti systému, už dlouho marně nazývaném „justiční mafie“.