Je těžké si představit, jak se při několikahodinové sněmovní debatě o vydání konkurenčních poslanců z hnutí ANO policejnímu vyšetřování cítil poslanec ODS Bohuslav Svoboda. Je totiž ve stejné situaci.
V přežívajících liberálních či konzervativních částech západních společností zavládla v posledních letech tak trochu panika. V Čechách tradiční nářek nad světem, který se zbláznil, se tak stal téměř globální módou a začal být vysvětlován nejprve módními floskulemi o tom, že „elity se vzdálily občanům a jejich starostem“, a zatím naposledy i tím, že celý dnešní „svět postpravdy“ vstoupil do „doby post-faktické“.
Jsou výroky, které by nikdy neměly zaznít. Český prezident Miloš Zeman nízkým a vrcholně hloupým způsobem urazil památku Alexandra Dubčeka, bezesporu jednoho z nejdůležitějších mužů slovenských i československých dějin. Na začátku oslav stého výročí založení Československé republiky o něm na Pražském hradě prohlásil, že patřil mezi ty, kdo se po vojenské okupaci v srpnu 1968 „podělali hrůzou“.