Pro čtenáře, kteří náhodou ani z mládí neznají nejlepšího přítele Ferdy Mravence, opakuji, že Brouk Pytlík se ke všemu vyjadřoval, všude byl, všechno znal, řečiček spoustu – ale když došlo na práci, jaksi neuměl nic, a případně se v přehnané snaze vyniknout kolikrát i zranil. V oboru ústavnosti jsou největšími žijícími českými Brouky Pytlíky pánové Václav Klaus a Miloš Zeman, podporováni svými společnými expertními našeptávači, doktory Koudelkou a Sváčkem. Ve svém vztahu k univerzitním titulům ovšem nejsou jednotni. Václav Klaus tituly miluje a sbírá. Kromě svojí vlastní, poněkud podvodné, docentury a profesury z pražské Vysoké školy ekonomické, má zatím, tuším, že 47 čestných doktorátů. (na rozdíl od kamaráda taky sběratele Vladimíra Putina ale nemá čestné doktoráty za práce o judu a ochraně zvířat) Miloš Zeman, kterému podle znalce charakterů Miroslava Šloufa "vždycky stačil chleba se sádlem a tři okurky", má zatím jenom toho inženýra.

Kdyby se někdo chtěl urazit už v této chvíli, odkazuji na řadu článků na toto téma, nejlépe blog zde (Jan Berwid-Buquoy, Terra inkognita zvaná Václav Klaus, z roku 2008 - http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-berwid-buquoy.php?itemid=2535) Cituji:
„Práce nese úplně jiný název, než jaký měla profesorská přednáška V. Klause... A dále zjišťuji, že pan premiér měl málo času na napsání vlastní práce, protože práce kromě krátkého úvodu obsahuje jenom xeroxové kopie osmi vybraných článků, resp. pamfletů, publikovaných i nepublikovaných od roku 1987 do roku 1989... Je zajímavé, že V. Klaus necituje společnou práci s D. Třískou (kromě toho, že byl významným agentem StB, byl také náměstkem ministra financí V. Klause...)... Dále jsou připojeny pamflety č.7 a č. 8, které pravděpodobně nebyly nikde publikovány... Shrnuto a podtrženo, „profesorská práce“ pana premiéra se hodnotí sama. Neobsahuje jediný článek publikovaný byť i v hluboce podprůměrném zahraničním ekonomickém periodiku. A to je na profesorskou práci zatraceně málo. Jen kvůli úplnosti poznamenejme, že „profesorem by se měla stát osobnost vědy, která prosadila vlastní vědecký směr ve světě a vychovala svoji odbornou školu doma“. Nic z toho novopečený profesor Klaus ani na hony vzdáleně nenaplňuje..“

O to více Václav Klaus nesnášel, když měl dostat profesuru z ekonomie někdo, koho neměl rád. Odmítnutí profesury VŠE Tomáši Ježkovi, člověku podstatně vzdělanějšímu, uznávanějšímu a skutečně publikujícímu, než kdy byl Václav Klaus, patří k nejostudnějším výstřelkům akademického života v ČR v devadesátých letech. Ale ani Klaus si nikdy nedovolil odmítnout univerzitou a ministerstvem navrženou profesuru, jak se o to nyní pokusil druhý Brouk Pytlík výkladu Ústavy, Miloš Zeman.

Takže pro potěchu a vzdělání, Pytlíci do lavic, zdechle malá přednáška.

Řízení ke jmenování profesorem, tak zní přesný právní termín, přesně určuje Zákon o vysokých školách – ne Ústava, Pytlíku.
§2 (9) říká naprosto jasně: “ Nikdo kromě vysoké školy nemá právo přiznávat akademický titul, konat habilitační řízení, konat řízení ke jmenování profesorem, používat akademické insignie a konat akademické obřady“.
Nikdo, Pytlíku, tedy žádný prezident, žádný Ferda Mravenec, nebo řád premonstrátů – „nikdo, kromě vysoké školy“…
Přidejmě §6(1,h) Do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy patří zejména: habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem
nebo
§12(1,c) Vědecká rada veřejné vysoké školy vykonává působnost v řízení ke jmenování profesorem a v habilitačním řízení v rozsahu stanoveném tímto zákonem.
nebo
§70 (6) Vnitřní předpis vysoké školy stanoví postavení hostujících profesorů.

Nikde tam nenajdete slova jako Prezident, Kancelář Prezidenta republiky, Lesy ČR, nebo lampárna na Hlavním nádraží. Samospráva, Vědecká rada, vnitřní předpisy.

A nakonec to nejlepší: §74 (8) “Proti postupu při řízení ke jmenování profesorem na fakultě nebo vysoké škole může uchazeč podat námitky, o nichž rozhoduje rektor; rozhodnutí rektora je konečné”.
Jeho Magnificence rektor tedy jako jediná, nedělitelná a nejvyšší autorita Univerzity rozhoduje o sporných otázkách, a jeho rozhodnutí je ze zákona “konečné”. Konec, finis – je vždy jenom jeden – jiný výklad z definice vyloučen.

§ 73, nazvaný “Jmenování profesorem“, říká: Profesora pro určitý obor jmenuje prezident republiky na návrh vědecké rady vysoké školy podaný prostřednictvím ministra. Neznamená nic jiného, než že president je pozván Univerzitou na staroslavnou svobodnou akademickou půdu pražského Karolina, aby jako symbol spojení university se státem, předal jeho jménem Univerzitou udělený titul do rukou nového profesora. Nic víc, nic míň.

I Brouk Pytlík chápe, že prezident nemůže rozhodovat o jmenování trenérů reprezentačních týmů mužů a žen v gorodkách, biskupů, nebo hostujících profesorů univerzit. Tak proč by to najednou mělo neplatit v případě Univerzity Karlovy a docenta Martina C.Putny?
Ono I v té Ústavě, s prominutím, tvar “jmenuje” znamená “musí jmenovat”.