Už dlouho neprokázala Česká televize takovou schopnost „veřejné služby“. Zvládla to za necelých patnáct minut pondělního pořadu „Reportéři“ o rozkradených fondech PHARE. Kamera ukázala blekotajícího exministra Jiřího Čunka (KDU-ČSL), neschopného zformulovat srozumitelnou větu. Upocené lži náměstka ministra pro místní rozvoj Miroslava Kalouse (ODS). Famózní trapas a vykrucování dalšího exministra Radko Martínka (ČSSD). Vyděšený úprk expremiéra Jiřího Paroubka (ČSSD). (Celou reportáž si můžete prohlédnout na http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/1142743803-reporteri-ct/207452801240047-10.12.2007-21:35.html) Chtělo by se zvolat: „Lháři všech stran, spojte se!“

Pořad usvědčil ze lži i vládu, která před pár týdny s vážnou tváří oznámila občanům i Evropské komisi, že povodně v roce 2002 zničily všechny důkazy o tom, co se do té doby dělo s darem PHARE pro podporu rozvoje malého a středního podnikání na severní Moravě. Před kamerou ČT se ale po pouhých pár hodinách pátrání otevíraly skříně s desítkami zachovaných šanonů dokumentů přesně popisujících průběh každé investice a každé platby. Nikdo z vlády je nikdy nechtěl vidět.

Jako tip pro další díl „Reportérů“ dodejme, že se v minulých dnech konečně podařilo objevit i kompletní, povodněmi údajně zcela zničený archív MMR. Čtyři nákladní auta navlhlých anebo namočených dokumentů byla podle protokolů jenom pár dní po povodních v srpnu 2002 odvezena do mrazíren. Dnes všechny dokumenty leží, vysušeny a vydesinfikovány, v Národním archívu, komukoliv k nahlédnutí. Ani je nechtěl nikdo z ministerstva, vlády, nebo Evropské komise vidět.

Jsme občany státu, jehož politici se utrhli ze řetězu a ztratili pocit povinnosti tomuto státu sloužit. Ředitel Nejvyššího kontrolního úřadu si veřejně stěžuje, že státní zástupci a policie odmítají zkoumat případy porušení zákona, pokud se jich dopouštějí politici a státní úředníci. Premiér si stejně veřejně stěžuje, že ví o prorůstání organizovaného zločinu do politiky a soudnictví, ale že s tím nemůže nic dělat. Není to jenom zdání - v české politice už funguje souručenství mocných, které svým „členům“, bez ohledu na stranickou příslušnost, zaručuje beztrestnost. Začalo to opoziční smlouvou, která namísto dynamiky pokusu a omylu prosadila systematické oslabování a často i vědomé ničení kontrolních systémů parlamentní demokracie. Partokracie sekretariátů, vlivných nikým nevolených poradců a jejich mafiózních kamarádů na dlouhou dobu zvítězila. Otci a kmotry dnešního stavu jsou Miloš Zeman a Václav Klaus.

Případ rozkradených fondů PHARE je toho drsným příkladem. Sledujeme případ, ve kterém státní žalobce odmítá zkoumat evidentní a prokázané rozkradení dvou set milionů, ke kterému došlo za účasti, nebo, v lepším případě, nedbalostí tehdejšího vedení ministerstva a vedoucích činitelů Delegatury Evropské komise v Praze v letech 1998-2002. To, že peníze chybí, přitom potvrdila i vláda, která dokonce v písemném podkladu ke svému říjnovému usnesení napsala, že to mělo mnoho společného s podivnými honoráři neschopných zahraničních poradců. Státnímu zástupci ani policii ty peníze nechybí. Státnímu zástupci naopak v roce 2005 stačilo k okamžitému zahájení stíhání, aby Jiří Paroubek písknul a přikázal svým podřízeným podat trestní oznámení na lidi, kteří mu na MMR překáželi v jednání, které samo o sobě bylo, jemně řečeno, na hranici zákonnosti.

Abych byl konkrétní. Jiří Paroubek prokazatelně téměř šest měsíců (mezi říjnem 2004 a březnem 2005) odmítal převzít kontrolu nad prostředky zmíněných fondů. To znamená, že přinejmenším nejednal s péčí řádného hospodáře, jak mu ukládal zákon. Svým dalším jednáním potom umožnil vznik arbitráže, ve které Česká republika přišla o desítky milionů korun. Nic z toho státního zástupce nezajímá. Stíhá naopak dva občany, kteří zachránili zbývajících dvě stě deset milionů z fondů PHARE (prokazatelně i dnes v držení státu).

Pomiňme nemravnost jeho mediálních výroků k této kauze, ve kterých vyzýval obžalované, aby mužně přiznali vinu. Všimněme si o to více zbabělosti, s jakou začal utíkat v okamžiku, když se novináři začali ptát na jeho roli v celé kauze. A připomeňme, že se dodnes neodvážil odpovědět ani na jednu z otázek, položených v tomto blogu. Zbývá mu úprk, výhrůžky - a pomoc souručenství mocných. Bude to velký test. Zatím ho, i za cenu lží, kryje Jiří Čunek z KDU-ČSL, stejně jako Miroslav Kalous z ODS, kryje ho němá Sněmovna i mlčící premiér Topolánek. Zatím ho ještě kryje i vláda, která odmítá odtajnit Paroubkem utajené usnesení z března 2006. Zatím ho ještě kryje i zbabělost Evropské komise, která se bojí vyšetřování skutečné úlohy svých zaměstnanců při rozkrádání fondů PHARE. Nic z toho ovšem nemusí trvat věčně.

Snad ho pro začátek konečně přestane krýt i doposud téměř absolutní mlčení českých sdělovacích prostředků k této kauze – prolomené tak chvályhodným způsobem patnáctiminutovou zkratkou pořadu „Reportéři“ České televize. Je na čase. Mlčící občan si jiné politiky nezaslouží.