Vláda má na svém středečním zasedání kromě jiného analyzovat i účinnost zákona o svobodném přístupu k informacím z hlediska rozsahu uplatňované veřejné kontroly činnosti orgánů státu. Její názor na připravený materiál ministra vnitra bude mimořádně zajímavý. Přístup k informacím o činnosti státních úřadů a úředníků je totiž jedním z nejdůležitějších znaků moderní demokracie a Evropská unie se po většinu času snaží sledovat chování byrokracií národních vlád v tomto směru velmi pečlivě. Není totiž jednodušší cesty ke korupci a zneužívání moci, než právě ve státní správě a jí podřízených systémech.

Pokud srovnáváme dnešní stav s minulým režimem, můžeme být oprávněně hrdí a nadšení. Ale to by byla hloupost. Svobodnost přístupu k informacím se v demokracii dá nejlépe poměřovat v situacích, kdy se státní moc cítí ve světle možné veřejné kontroly nepohodlně. A tady mají české vlády, včetně té současné, hodně co dohánět.

Jiří Čunek předložil pár dní před svojí listopadovou rezignací do vlády materiál, ve kterém tvrdil, že nelze dohledat dokumenty, které by osvětlily zmizení více než dvou set milionů korun z fondů PHARE. S vážnou tváří tvrdil vládě i novinářům na tiskové konferenci, že archív ministerstva pro místní rozvoj, zničila povodeň v srpnu 2002. Novináři prokázali, že jde o lež. Česká televize natočila desítky šanonů podrobné dokumentace, včetně předávacích protokolů, které ministerští úředníci podepsali v letech 2004-2005. Když autor tohoto článku požadoval od ministerstva další informace, odmítlo do budoucna odpovídat na jakékoliv dotazy k této věci - s odvoláním na soudní řízení, které s předmětem dotazů nemá nic společného a na velmi podivnou a dodnes utajovanou arbitráž.

Vzkaz je jasný – je sice pravda, že Česká republika asi bude muset kvůli korupci, hlouposti nebo nečinnosti Ministerstva pro místní rozvoj v blízké budoucnosti vrátit do Bruselu více než čtyři sta milionů korun, protože polovinu z nich nechalo ministerstvo zmizet a s druhou, v rozporu s dohodou, neudělalo vůbec nic. Ale veřejnosti, která to zaplatí ze svých daní, do toho, jak to bylo, a kdo za to nese zodpovědnost, nic není. Drobná nepříjemnost v zákonu, podle které se informace o použití peněz z veřejných rozpočtů nesmějí vyhýbat veřejné kontrole, se obejde tím, že se vyvolá a okamžitě utají arbitráž se soukromou společností, se kterou se dohodne doložka o mlčenlivosti na věčné časy. Pokud máte pocit, že v nejhorším myslitelném případě jde o propracovaný způsob, jak utajit korupci státních úředníků a politiků, pak stát, a ani dnešní vláda, vám s tím nepomohou. I jejich zájmem, jak se zdá, je veřejné kontrole bránit. Poslední nadějí pro rozlousknutí této záhady je proto soudní žaloba o vydání informace, podaná na ministerstvo pro místní rozvoj v těchto dnech.

Druhým příkladem je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Ten do loňska podával poměrně ochotně obecné informace o notorické kauze Diag Human, která hrozí až třinácti miliardovou náhradou škody, způsobené státem soukromé společnosti. Jen do chvíle, než se prokázalo, že jeho činnost od roku 2004, plná omylů a profesionálních selhání, spor jenom prodlužuje. Úřad od té doby odmítá odpovídat na jakýkoliv informovaný dotaz. Pokud stát spor prohraje, přijde mlčenlivost a neschopnost tohoto úřadu daňové poplatníky jenom na úrocích za čtyři roky zbytečného prodlužování sporu na více než miliardu korun. Občanům do toho, podle státu, také nic není.

Stejně se dnes začíná chovat i Ministerstvo zdravotnictví, jehož ministr po příchodu do funkce sliboval ve stejné kauze úplnou otevřenost. Některé dotazy však ministerstvo nezodpovědělo už od loňského července. Vláda má tedy skutečně o čem jednat. Mohla by začít tím, že by odpověděla na následující otázky: „Lhal Jiří Čunek o zkáze archívu MMR v povodních roku 2002? Proč dodnes vláda utajuje okolnosti a dokumenty arbitráže s holandskou společností K+Venture Partners, která skončila tajným smírem už v lednu 2007? Proč utajujete, kolik to stálo daňové poplatníky, když Evropská komise ve svém oficiálním dopise tvrdí, že šlo o sto milionů korun? “

P.S. Pokud Jiří Čunek skutečně zamíří zpět do vlády, a tato vláda v tichosti zaplatí čtyři sta milionů korun pokuty Evropské komisi, aniž by zahájila kroky proti vinníkům tohoto stavu, bude nezbytné podat i na Jiřího Čunka trestní oznámení pro porušení povinnosti při správě cizího majetku. Kterýkoliv jednatel soukromé společnosti, který by své správní radě tvrdil, že nemůže vykázat dvě stě milionů, protože archív zničila povodeň - a ten archív by se, notabene, za týden nato našel - by šel sedět. Myslíte, že by soukromá společnost zaplatila bez mrknutí oka dvě stě milionů a nesnažila se je vysoudit na vinnících? Tak proč to má za politiky platit daňový poplatník?