Ač znám dobře a ctím jeho rozvětvenou rodinu, jeho osobně jsem vlastně nepoznala. O té přezdívce jsem se dozvěděla až dávno potom, co jsem o něm slýchávala jako dítě, jako spolužačka jeho syna Ondry. „Starej“ - čiliže Jiří Němec- skaut, psycholog, filosof, překladatel, editor, organizátor a ojedinělý razič kritického myšlení – pro mne byl mýtem. V těchto dnech by se býval dožil osmdesáti let, kdyby tu byl (překvapilo mne, jak je vlastně mladý...) V Echu Institutu pro studium literatury o něm píše Robert Krumphanzl s použitím citace, která jeho mýtus zpřítomňuje. http://www.ipsl.cz/index.php?id=206&menu=echa&sub=echa&str=aktualita.php
Dnes po sedmé hodině ranní vyrazil do Barcelony autobus se skupinou náctiletých zpěvaček, sdružených v pěveckém souboru souboru Petrklíč. Myslím, že tradice sborového zpěvu je fenoménem, který je v oblasti vzdělání dětí výjimečný. Proto vznikl text, který jsem před časem poslala do rubriky Ihned - „Čím je Česko výjimečné“.