Tak jsme mu ukázali. Bránili jsme se dlouho, ale nakonec ho uviděl v nějakém nestřeženém okamžiku sám. Internet.

Dětské počítačové hry jsou zapomenuty. Prasátko a Medvídek Pú jsou v nemilosti. Jakmile pustím našemu pětiletému synovi počítač, okamžitě ukazuje na ikonu internetového prohlížeče:
„Pustíme internet.“

Trčí na webu České televize a prohlíží si své oblíbené pořady. Biblická pátrání, Bludiště, Šikulové. Najednou nemusí čekat, až jeho oblíbený pořad bude v televizi. Může si ho pustit hned. A co víc, může si pouštět dokola ten stejný díl!

Vlastně ne celý díl, on si většinou pouští jen úvodní znělky.

Stačí jenom napsat do malého okénka pro vyhledání pořadu: „Ši-ku-lo-vé“ nebo tak něco. Ještě si to u vyťukávání na klávesnici slabikuje, aby neudělal chybu.

A tak, když o nás natočili reportáž pro pořad Klíč, těšili jsme se, jak bude Ríša pořadem nadšený. Během televizního vysílání ho ale dokument vůbec nezaujal.

Až později, na internetu.

A od té doby, co si ho několikrát pustil, ukazuje na nás s manželem prstem a říká, nejdřív na mne:

„Jana Makovcová, maminka“

a potom na tátu:

„Miroslav Makovec, tatínek.“

To, proto, že takový titulek je u záběru na nás v dokumentu.

Ríša už čte téměř bez potíží a tak logopedka, když s ním pracuje, zoufale hledá ve svých pomůckách obrázky, na kterých by nebyly popisky. Čtení je totiž pro Ríšu berlička, kterou si kompenzuje úplně všechno. Ale taky se tím baví.

Rád teď chodí do obchodu, on říká „do supermarketu“ (protože na místní větší prodejně je velký nápis Supermarket) nejen proto, aby ukořistil desáté Apetito do lednice, ale taky proto, aby si po stopadesáté přečetl nápis běhající na kávovaru.

A tak, když vběhne do obchodu, neříká „dobrý den“, ale zdálky už čte:

„Ahoj, co si dáte k pití?“

Když jedeme autem a má puštěné písničky, je na CD přehrávači napsáná informace o tom, na jakou hlasitost je rádio nastavené. Ríša, když písničky neslyší, volá na taťku: „Tatínku, pusť mi Volume 19.“
Anebo, když jedeme fakt rychle: „Pusť mi Volume 21.“

V poslední době na Internetu zakotvil na stránkách Hravé učení. Já z toho moc radost nemám, protože Hravé učení je sice aplikace pro děti pěkná, ale namluvená dětmi s různými vadami řeči (které šišlají, ráčkují apod.).

Ríša, jako správný autista, vše napodobuje stoprocentně a přebírá od dětí, které namluvily texty, i jejich výslovnost.

Ovšem naučil se tam spoustu nových frází, které úspěšně uvádí do života. Je tam třeba obrázek ryby, pod ní napsaná věta, kterou předčítá malé dítě: „Ryba se ve vodě pohybuje ploutvemi.“

A tak, když nedávno vcházel s taťkou do domu, podíval se na vedle dveří sedící kočku a ledabyle pronesl: „Kočka je spokojená a přede.“

Taťka málem upadl do mdlob a hned za mnou běžel, co jsem Ríšovi dala za elixír, že z něj padají taková složitá souvětí.

Vysvětlila jsem mu, že spokojenou kočku, co přede, viděl Ríša na internetu.

Ta naše ovšem spokojená nebyla ani trochu, měla v očích obvyklou otázku, kterou tam má vždycky místo pozdravu:

„ Ahoj, co mi dáte k žrádlu?“

Napsala dnes navečer, Jana Makovcová, maminka.