Ve svém minulém blogu jsem psala o tom, že děti by po porodu neměly být oddělovány od svých matek. Blog vzbudil ohlas a v diskuzi to vřelo. Některé příspěvky by se daly shrnout asi takto: „Nemáš děti a pracuješ v reklamě, tak co nám tady chceš kázat o porodech? Hloupý žvásty. Zalez do díry.“ A tak jsem se tedy skutečně sebrala a odkráčela jsem do temného podzemí kina Perštýn. Konala se tam přednáška paní doktorky Magdalény Weberové z porodnice v Havlíčkově Brodě.
Naprostá většina českých novorozenců zažije separaci v době, kdy je kontakt s matkou mimořádně důležitý, tedy bezprostředně po porodu. Lékaři v porodnicích dávají po porodu přednost různým medicínským procedurám a psychika novorozence a matky je až na druhém místě. První minuty a hodiny po porodu jsou ale pro navázání vztahu matky a dítěte zcela zásadní. Potvrzují nám to nejen zkušenosti ze světa lidského, ale také zvířecího. Navíc trauma ze separace pravděpodobně zůstává ukryté v podvědomí a negativně nás ovlivňuje celý život.
Existuje země, kde to co je u nás „shocking“, je docela normální, a „shocking“ je tam občas to, co se děje u nás. Ta země je celá obrácená vzhůru nohama a jmenuje se Nový Zéland.