Korektnost. Čím dál citovanější pojem, který je v pomalu do extrému posouvaném smyslu toho slova pokládán za důvod všeho chaosu kolem nás. Prostě: ztráta smyslu pro proporce. Dle slovníku naučného „korektnost“ znamená „správný, přesný, poctivý, společensky bezvadný, uhlazený, jazykově vybroušený“. Nenapadá vás, že takový by mohl být i ďábel? Korektnost přehnaná ovšem znamená, že se věci nenazývají pravými jmény, posouvá a uhlazuje se skutečnost. Žádné „ano, ano – ne, ne“. Říká se jen to, co se chce slyšet, aby se neurazilo a nedotklo.
Prvorepublikový bonmot praví, že Adina Mandlová měla oči barové a Lída Baarová oči mandlové. Zejména Baarová pak nepřestává fascinovat i po své smrti. Už Škvorecký v emigraci, stejně jako novináři po 89. roce usilovali o rozhovory s ní, čtenáři pak bádali, které z jejích vzpomínek jsou věrohodné, a režiséři se léta prali, kdo o ní natočí film. Teď ho konečně máme. A je ho všude plno.