Ta fotomontáž mě nadchla: nabouraná auta bez ladu a skladu vedle sebe i přes sebe, jedno dokonce vztyčené na zadní kola a opřené o plot, a u toho nápis Parkoviště pro ženy. Udělila jsem obrázku čestné místo nad psacím stolem a na požádání jsem (ovšemže s nadsázkou) vysvětlovala, že takové jsme my, ženy. Umíme zaparkovat rázně, nehledíme na nějaký ten šrám a auto není středobodem našeho světa.
Vrah s pistolí se plíží bytem, v koupelně se bezstarostně sprchuje mladá žena. Pak žena v lehkém župánku vychází ze dveří – a ocitá se přímo před ústím namířené pistole. Leknutí; župan sklouzne na podlahu. Kamerové záběry zezadu odhalí nahou, dokonale tvarovanou postavu a hřívu zlatých vlasů. „Hrome“, mumlá padouch okouzleně, „ty jsi krásná“. Ruka s pistolí klesá, hrozba smrti je zažehnána. „Hrome“, mumlám zaraženě, „mě bys na jejím místě odpráskl jako psa“.