Uzákonit manželství místo registrovaného partnerství pro gaye a lesby prý znamená pošlapání tradičního svazku manželského. Ale pojďme se poctivě zamyslet nad tím, v čem by mohly stejnopohlavní sňatky nabourávat instituci manželství.

Server cirkev.cz prohlašuje manželství za „svaz[ek] muže a ženy, kteří mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější láskyplné společenství zaměřené na vzájemný prospěch manželů a plození a výchovu dětí“. Církev míní, že „manželství je nerozlučitelné, vyjadřuje jednotu manželů a je neseno věrností jejich lásky“.

Člověk míní, život mění a lidé se rozcházejí. Fakta ukazují, že sňatek ženy a muže je něco jako ruská ruleta. V roce 2017 bylo podle údajů ČSÚ uzavřeno 52,6 tisíc sňatků a rozvedeno 25,8 tisíc. Nejvíce se dokonce rozváděli manželé s nezletilými dětmi: 15,2 tisíc manželství. Šancí přibližně 47 % se tedy nejde dost dobře ohánět na obranu výlučně heterosexuálních manželství. Ba naopak: kdybychom věřili mýtu věčných nedorozumění mezi „muži z Marsu a ženami z Venuše“, musíme stejnopohlavním párům jedině závidět (skutečnost je samozřejmě komplikovanější).

V citátu katolické církve stojí dále „zaměření na vzájemný prospěch manželů a plození a výchova dětí“. Onen vzájemný prospěch manželů, stejně jako výše zmíněná „věrnost jejich lásky“ funguje u leseb i gayů úplně stejně jako u heterosexuálních lidí. Nuže, postupme dále, k tématu „plození a výchovy dětí“.

Za rok 2016 uvádí ČSÚ 48,6 % dětí, narozených mimo manželství. Plození a rození dětí v téměř polovině případů obstarávají české ženy a muži i bez požehnání úřadů a církve; ani v tomto smyslu nejsou heterosexuální páry zářným vzorem naplnění smyslu manželství. Kdyby se ostatně manželství uzavírala za účelem plození dětí, nesměli by se brát starší lidé či lidé, kteří děti nemohou, popřípadě nehodlají mít.

Nedostatek důvěry v instituci manželství se snaží napravovat každoroční kampaň Národní týden manželství. Na své webové stránce uvádí deset mýtů, jež některým lidem brání zvažovat volbu manželství. Sledujme, který z nich se týká výlučně heterosexuálních párů: „Ten, koho si vezmu, se ke mně musí perfektně hodit“, „Šťastné páry se nehádají“, „Děti vyřeší naše problémy ve vztahu“, „Ten, kdo mě opravdu miluje, by měl automaticky vědět, co říct nebo udělat, abych se zase cítil šťastný“, „Manželství znamená konec vášně a nudu v sexuálním životě“, „Manželství je jen dřina a konec svobody“, „Klíčem ke šťastnému manželství je romantická láska“, „Manželství je jen kus papíru, stačí, když se máme rádi“, „V manželství se vždycky o všechny úkoly podělíte rovným dílem“, „Nevěra okoření vaše manželství“. Zamyslíme-li se nad těmito výroky, zjistíme, že s pohlavím snoubenců mají do činění jen pramálo, lépe řečeno – nic.

V případě, že budou uzákoněna manželství gayů a leseb, neohrozí to ani lidi, ani jimi vyznávané hodnoty. Lesby a gayové jsou lidé jako všichni ostatní. Že chtějí mít děti, není nic odsouzeníhodného. Strašit „právem mít oba rodiče“ může snad jen Jitka Chalánková, která jednak nečte statistiky o samoživitelkách a samoživitelích, a jednak neví, že dítě v stejnopohlavním páru má nejen dva rodiče, nýbrž také široký okruh blízkých, od nichž čerpá životní vzory. Úctyhodná řádka českých odborníků a odbornic z oborů psychologie, sociologie, sexuologie, pedagogika a dalších neshledává žádná nebezpečí ve výchově dítěte dvěma otci nebo dvěma matkami.

S argumenty proti homosexuálním sňatkům polemizuje webová stránka jsmefer.cz. Pochybovačky a pochybovači v ní najdou otevřené odpovědi na nejčastější námitky se statistikami a výpočty. Není například dost dobře známo, že uzákoněním homosexuálních manželství (místo právně nerovných registrovaných partnerství) může stát šetřit naše daně, a kromě toho podstatně zlepšit psychologické klima, v němž vyrůstají děti. Web zaujímá postoj i k oblíbené argumentaci „salámovou metodou“. Ostatně, jakým právem se domníváme, že celý ten salám je pouze pro heterosexuály?

„Registrují se auta. Lidé se berou“. Iniciativa gayů a leseb rozšířit manželství na stejnopohlavní páry nemůže statusu manželství uškodit, zato jej může – pro někoho snad paradoxně, ale je to tak – pozvednout.