Vyřčené zpět nevezmeš; lze jen adekvátně zareagovat. Aktuálně na Klausovo přirovnání Evropské unie k systematické likvidaci židovského obyvatelstva. Ukazuje se, jak občansky stateční jsou lidé z ODS, a možná také, proč mají volební prognózy, jaké mají.

Václav Klaus komentoval projednávání nařízení EU o ochraně osobních údajů: „Nezlobte se, mně to připomíná, my jsme jak židovský výbor, když nám řekli, že máme vypravit transport a my jenom tak jako rozhodujeme, že teda ty nemocné ženy ještě nepošleme, ty půjdou až příštím vlakem. Ale jinak děláme to, co nám řeknou“.

Pominu skutečnost, že Klaus udělal z českých europoslankyň a europoslanců pasívní budižkničemy, nechávající se shora zasypávat zákony a nařízeními. A co na to jeho spolustraníci a spolustranice? Na názory poslanců a poslankyň se otázal Deník N, z něhož je cituji. Podle občanské odvahy (jíž ale k odsudku hrubě nekorektního žvástu zas tak moc není zapotřebí) či možná podle pragmatismu dotazovaných můžeme postoje členstva ODS rozdělit do dvou kategorií: 1) jasné a nesmiřitelné reakce; 2) vyhýbavé a vágní komentáře, jimiž mluvčí nic neriskují, nic neslibují a nic nezmění.

Do první kategorie spadá odpověď Martina Baxy: „Je naprosto nepřijatelné takto zneužívat děsivé hrůzy holocaustu!“ Také Miloš Vystrčil projevil rozhodnost: „Musíme to řešit. Nejde to jen jednoduše přejít.“

Na půli cesty do druhé kategorie jsou slova předsedy ODS Petra Fialy: „Nevyjadřuji se k věcné podstatě té věci, ale jménem Občanské demokratické strany se omlouvám za příměr, který zde nevhodně použil můj kolega Václav Klaus.“ Zoufalý pokus vyžehlit nevyžehlitelné; za prvé, omlouvat se má sám autor výroku, pokud je svéprávný. Za druhé, nejde jen o „nevhodný příměr“ – pojmenovávejme věci pravými jmény! – a za třetí, Fialova omluva nic neřešila, nýbrž Klaus si ještě přisolil: „Můj příměr byl možná moc radikální, nicméně sedí“.

Do druhé kategorie spadají tajnůstkáři bez vlastního názoru, který si musejí nejdříve v zákulisí ujasnit; do té doby z nich nikdo nic nevypáčí. Zbyněk Stanjura se Deníku N svěřil: „Nejdříve to řeknu kolegům na klubu. Je korektní se nejdříve poradit tam a pak s tím seznámit veřejnost“. Do téže skupiny obsahově rozplizlých hodnocení, která si nechtějí nikoho (konkrétně Klause) rozházet, lze připojit výroky o „nešťastných“ přirovnáních (Jan Skopeček, Vojtěch Munzar), která se „nelíbí“ a nejsou podle kolegova „gusta“ (Jakub Janda).

Šalamounsky se k věci postavil Martin Kupka: „Ten příměr byl opravdu naprosto nepatřičný a nepřijatelný. Určitě se k tomu na jednání klubu vrátíme.“ Omluvu od Klause nečeká: „Nejsem příznivcem vynucených omluv“. Je jedno, čeho je pan Kupka příznivcem; jednoznačná Klausova omluva je nezbytná, máme-li být kulturním společenstvím.

Kdyby v ODS platilo „nejslabší, máte padáka“, týkalo by se to Pavla Blažka, který by sice mohl poučovat jiné o tom, co je právo a spravedlnost, ale tady se zmohl jen na přikývnutí: „Je to jeho [Klausova] osobní věc. Za nás se omluvil pan předseda a já s ním naprosto souhlasím“. Ani Miroslava Němcová prý na vlastní vyjádření nemá nervy: „Pan předseda to tu včera řekl jasně, že se za ODS za Klausova slova omlouvá, a já k tomu nemám co dodat“.

Pro nás optimistKy přece jen zablikalo světélko na konci tunelu: Klaus byl aspoň vyzván k opuštění poslaneckého klubu. Uvidíme, co bude dál.