Je 17. 6. 1945. Rudé právo cituje prezidenta E. Beneše: „Rozhodněme se, musíme republiku odgermanizovat, všude a ve všem. (...) Půjde o odgermanizování jmen, krajů, zvyků. (…) všude a ve všem odgermanizovat republiku!“

Před válkou žily na našem území nejméně tři národnosti. Ženy měly přechýlená i nepřechýlená příjmení českého, německého a židovského původu. Tomu učinil přítrž výnos ministerstva vnitra z roku 1946, když zahájil „očistu německých a maďarských příjmení“. Týkala se nejen příjmení: Heinrich Paul Schneider byl matričně zapsán jako Jindřich Šnajdr, Theresia Mäuthner jako Terezie Mautnerová. V protiněmecké atmosféře si rychle nechávali čechizovat svá jména jmenovci válečných zločinců (Frank, Henlein). Silným motivem byla sounáležitost s českým národem, avšak i nátlak úřadů či sousedů a hrozby lynčování.

Kampaň „Počeštěme svá příjmení“ podpořilo Svobodné slovo. Provádění se chopily národní výbory; z jazykovědců se zvlášť horlivě činil František Oberpfalzer (který si později změnil příjmení na Jílek). Mnozí lidé vzdorovali; počkají, až si změní jméno třeba Klement Gottwald. Zákon o úlevách z poplatků za čechizaci jmen podepsal člen vlády Z. Fierlinger, ale sám si příjmení nezměnil.

Ještě za socialismu se cizinkám u nás zaměstnaným vydávaly doklady s přechýlenými příjmeními. To komplikovalo už přebírání pošty. Zemřela-li u nás cizinka při dopravní nehodě, úmrtní list byl vystaven na přechýlené jméno, což odstranil teprve pokyn „Při zápisu úmrtí cizinky se uvede příjmení zemřelé ženy v mužském tvaru, bude-li jeho užívání prokázáno matričním dokladem, popřípadě cestovním dokladem nebo jinou veřejnou listinou vydanou státem, jehož byla cizinka státní občankou“. Jako by nestačilo jednoduše zapsat, jak se paní jmenovala a neřešit pohlavnost příjmení.

Počešťování příjmení vysvětlovala matrikám a široké veřejnosti ještě koncem 20. století příručka M. Knappové, členky Ústavu pro jazyk český. Pohár trpělivosti přetekl v roce 2000, kdy cizinky podaly protest u Českého helsinského výboru. Jako jediná jazykovědkyně jsem se tehdy postavila za volbu mezi přechýleným a nepřechýleným tvarem. V roce 2015 jsem své stanovisko zopakovala v pořadu Sama doma.

U hesla „Přechylování příjmení (Stone – Stoneová)“ na webu Ústavu pro jazyk český stojí věta „Stone navštívila Roberts“. Kvůli nedorozumění, kdo koho navštívil se prý má přechylovat. Naše jazykověda zatím nedocenila fenomén K. Peake a K. Jacques – obě příjmení svého času NEskloňoval veškerý veřejný prostor. A i kdybychom si přečetli, že Peake navštívila Jacques, napadne nás díky principu téma-réma, že s lahví vína přišla prvně jmenovaná k té druhé. Jestli to bylo naopak, tak se to jistě vyjasní.

Na světě je kolem sedmi tisíc jazyků a desítky jazykových rodin. Správně přechylovat znamená vědět, zda v daném jazyce příjmení vůbec existuje, na kterém stojí místě mezi dalšími jmény a zda již nebylo přechýleno (srov. české -ovování). V jedné jazykovědné publikaci jsem popsala s příklady, jak naši sportovní komentátoři na olympiádách „plavou“ v přechylování exotických jmen sportovkyň. Bylo mi jich líto...

Podrobná analýza (ne)přechylování by přesáhla formát tohoto blogu; stačí ale pozorovat praxi. V rozhovoru s vědkyní Karinou Movsesjan si moderátor České televize nedovolil komolit její příjmení. Základní pravidlo budiž: Ctěme tvar příjmení. Když to jde u příjmení Krejčí, Janů, Osolsobě, tak to půjde i u Theresy May.

Na druhé straně pomáhá přechylování méně zběhlým mluvčím k jistějšímu vyjadřování. V devadesátých letech hostovala v Praze na Goethe Institutu německá lingvistka Luise Pusch, která požádala moderátorku debaty, aby ji nenazývala Puschovou. Uvedla ji tím do citelných rozpaků.

Českým ženám jejich -ová nikdo nebere. Avšak ani v cizině nám nepřejmenovávají Navrátilovou na Navrátil. Případnou ztrátu diakritiky (Navratilova) mívají na svědomí registrační systémy.

Politické režimy na jménech odjakživa testují svou moc. Nucené počešťování jmen a příjmení u nás po válce opticky vymazalo takzvanou sudetoněmeckou otázku, a politickým čachrům sloužilo i dříve. V extrémech dochází k nahrazování jmen čísly; válečné koncentrační tábory nemusím připomínat.

Dnešní zákon o přechylování příjmení, byť na nátlak veřejnosti čas od času zmírňovaný stále nese pachuť národnostní nevraživosti a totalitních praktik. Napadání podoby příjmení bývá součástí útoků na konkrétní osoby. Když se Emma Smetana vyfotila s posmutnělým obličejem u vyhořelé Notre Dame, slízla výtky i za nepřechýlené příjmení. Má tam mít -ová!

Jak tedy přechylovat cizí příjmení a domácí příjmení, kterým chybí znaky českého přechylování? Nejlépe nijak. Žít a nechat žít.