Je to skoro dvacet let, co nás v televizi oblažovaly reklamy KFC na pokrmy z kuřete se dvěma poloobnaženými stopařkami a rozverným textem „Křupavá prsíčka, voňavá stehýnka“. Nakonec byly staženy díky protestům veřejnosti.

Kdo se nepoučil z minulosti, je odsouzen k opakování stejných chyb. Jeden novinář se na facebooku čerstvě pochlubil fotkou talíře s biftekem a hranolky. V pozadí je ženská hruď v tenké halence tělové barvy, hlava chybí. „A zase fotím jídlo“, alibisticky komentuje fotku autor.

„Hranolky s prsíčkama“, zaplesal nad fotografií jeden uživatel. Další si nadšeně zafilosofoval: „Já na fotce vidím žrádlo a ‚žrádlo‘ :) Perfektní foto, které má přinést potěšení mysli i ducha :) Prostě základ veškerého bytí a nebytí.“

Fotografie i reakce na ni ilustrují jev zvaný fragmentace ženského těla, používaný k degradaci žen. Fragmentace ženy zaujímá v (dosud bohužel nenapsaném) slabikáři sexismu jedno z nejvyšších míst. Žena je pro sexistu chodícím souborem erotogenních zón, hlava nehraje roli. V reklamě by si autor koledoval o stížnost, stažení reklamy a možná i náhradu vynaložených prostředků. Na facebooku se ale teprve učíme kultivovat prostor, zaplevelený sexismy.

Je lhostejné, kdo je majitelkou poprsí na fotce. Je jedno, zda dotyčná zveřejnění svého poprsí schválila či dokonce svého hocha pochválila, jaký je pašák. Zda ji pojmenování „žrádlo“ dovedlo na vrchol blaha. Je to jedno, protože fragmentace žen je systémový jev a dehonestuje ženy jako skupinu, o čemž popularizátor fotografie zřejmě nemá ponětí.

Posledních deset let poukazovalo na degradaci žen Sexistické prasátečko. Snímky ženských zadků a prsou doprovázely slogany „Kdo chce zasunout“, „Potřebujete píchnout?“, „Udělala jsem si to sama“, „Přeřízneme cokoliv“, „Kvalita se pozná po přeříznutí“, „Postavíme vám ho všude“ a podobně. Komentáře typu „hranolky s prsíčkama“ a „žrádlo“ jsou na téže úrovni.

V pomyslném slabikáři sexismu stojí varování: když tohle pustíte do prostoru, ozve se možná potlesk kamarádů, avšak shlédli to kupodivu i lidé, kterým se to nelíbí. Očekávejte pak kritiku. Nedivte se a nebuřte se, že jste kritizováni. Přečtěte si něco o sexismech v reklamě, to je podobné téma. Zajeďte si do ciziny a porovnejte, jaký ohlas sklízejí podobné obrázky tam, jestli se vůbec do prostoru dostanou.

Buďte, chlapci naši milí, aspoň malinko kreativní! Hranolky s „prsíčky“ autorovy manželky jsou originální přibližně jako spadlá pěna ze starého piva. Máte-li chuť vyfotit manželčino (dceřino atd.) poprsí, dělejte to důmyslněji, avšak hlavně intimněji…

Slabikář sexismu se věnuje též kritizujícím. Vyvrací omyl, že by pocházeli ze sekt feministek, které nikdo nechce, nebo ze skupiny militantních fanatiků, připravujících zkázu vesmíru. Motivem jejich kritiky není závist poprsí ani nedostatek sexu. Neplatí je Brusel, EU ani Soros. Kolo byste si o ně neopřeli, avšak jen proto, že by vás pěkně zprudka hnaly/hnali. Ba dokonce nepostrádají smysl pro humor! A tím humorem se jim podařilo už leccos ovlivnit, vizte pořad Branky, body, kokoti.

Chlapci naši milí, zlatí, nechte si fotky erotogenních zón vašich zlatíček do soukromí. Neucházejte se, prosím, o titul prasáka. Kdo totiž po těch deseti letech prasátečkovské školy nepochopil, co je respekt vůči ženě, nesmí se divit, že velkoryse zdrobnělé označení „prasátečko“ už přestalo vyhovovat.