To jsou kupodivu nápady lidí, kteří se profesně zabývají jazykem – a pak chtějte zrušit přechylování jménem zákona, zvlášť jestli nepřechylování prý „odporuje českému jazykovému systému“.

Proč asi někdo tvoří konstrukce, které jsem uvedla v nadpisu? Nabízejí se dvě vysvětlení: 1. nepřemýšlí nad tím, co říká, 2. chce manipulovat veřejným míněním.

Těm, co nepřemýšlejí, nezbývá než přechylovat. Ostatní volí verze „přijedou Obamovi“, „šaty Michaely Bakala a její dcery“ nebo „šaty obou žen“ (kontext známe) a „první dámy na jehlách a v mini“ nebo „manželky prezidentů na jehlách a v mini“ (které manželky, rovněž víme z kontextu). Komolí se tu příjmení Obama? Nikoli. Pojmenováváme manželský pár.

Stoupenci a stoupenkyně přechylování rádi operují tradicemi. Jenže ona „tradice“ povinného přechylování se u nás pěstuje teprve od roku 1946; pár set let předtím se příjmí i příjmení používala rozmanitě, přechýlená i nepřechýlená. Za socialismu se instituce řídily pokynem, vypracovaným v Ústavu pro jazyk český, podle něhož se „pravidlo o užívání ženských příjmení v přechýlené podobě vztahuje […] na jakékoliv užívání ženského příjmení v češtině, a to bez zřetele na původ příjmení a na to, zda je jeho nositelkou Češka nebo cizinka“. Cizinky byly u nás registrovány pod přechýlenými příjmeními a měly problém si na poště vyzvednout dopis.

Přechylování bývá dále obhajováno nebezpečím záměny podmětu s předmětem; údajně není znát, kdo si připíše vítězství z vět jako „Seleš porazila Suk 3 : 1“. Tento příklad se objevil na webu Ústavu pro jazyk český, pak byl zbaven čísel a změněn na „Seleš porazila Graf“. Ale co když Londýn porazí Liverpool? Nebo Doris porazí Margit?

Aspekt podmětu a předmětu se zdůrazňuje až od dob státem organizované „očisty německých a maďarských příjmení“. Najděte mi článek z dob před rokem 1946, v němž by se vyžadovalo přechylování, aby si lidé nepletli podmět s předmětem. Nejspíše bude vlevo dole, hned vedle článku o Peroutkovi.

Vědomí si povinnosti přechylovat může v praxi vést k napínavým situacím:

„Řešíte v týmu například úkol automatizace release nové verze s osobou jménem Chengchong Li (modelový případ, pravé jméno je mi známo). Znáte se jen z e-mailů a meetingů, kde Chengchong Li nemá zapnutou kameru a hlas zní neutrálně. Pak máte jednou za čas meetingy se svým českým šéfem, kterému se chcete pochlubit se zdárně splněným úkolem. A tady narazíte, protože chcete říct, že Chengchong-Li revidoval či revidoval*A*(???) vaši práci, a jste na rozpacích, že neznáte jeho/její pohlaví. A pak si řeknete: No a není to buřt? Hlavně, že je práce hotová a naše spolupráce se dařila! Z hlediska komunikace je to problém českého jazyka, že nemá ‚naimplementovanou podporu pro cizí jména‘. Už se nad tím ani nezamýšlím a zmiňuji obě varianty: ‚Chengchong Li revidoval/a‘. A vím, že se nemám hněvat na sebe, ale že jde prostě o limity rodného jazyka.“

Shrnuto: Chengschong Li je člověk z branže, se kterým spolupracujeme, a basta. Nepátráme po pohlaví, když nesouvisí s pracovní náplní. Přechylování, tedy jazykové zviditelňování (ženského) pohlaví, diktované státem a částí lingvistické obce, lze opustit ze dne na den.

První vlaštovky úcty k nepřechýleným příjmením již vypouštějí některá média. Například Česká televize při interview s vědkyněmi na liště oznámila jejich jména ve tvaru Karina Movsesjan, Susan Greenfield a Indira Feustel.

Svět ani systém českého jazyka se z toho zatím nehroutí.