„Každá žena by měla alespoň rok studovat dějiny žen. Každá žena se změní, když pozná, že má historii.“ Gerda Lerner

Dějiny nám byly většinou představovány ve škole jako běh událostí, bitev, přesunů, proher a výher. Historie vztahů žen a mužů, natož dalších pohlaví nebyla součástí výuky, přestože může odhalovat netušené souvislosti a korigovat hluboce zakořeněné mýty.

Když se dva lidé přou, vyslechneme obě strany, abychom mohli spor posoudit. Americká historička G. Lerner přirovnává dějiny vztahů žen a mužů k takové polemice. Až na to, že ženy musely mlčet a byly odsouvány mimo veřejný prostor a tvorbu legislativy, kde by byly mohly definovat a spoluutvářet své postavení ve společnosti.

V předpatriarchálních společnostech požívaly ženy přirozeného respektu pro svou schopnost rodit děti; menstruace znamenala předěl mezi dívčím a ženským věkem. Pak začali ženské biologické projevy kontrolovat muži. Menstruace byla prohlášena za „nečistou“. Věřilo se až do devatenáctého století, že maso se zkazí, když se jej dotkne menstruující žena; v gynekologické hantýrce je menstruační krvácení i dnes „špinění“.

S rozvojem medicíny, kterou ženy nesměly studovat převzali muži kontrolu nad porody. Při středověkém „upalování čarodějnic“ téměř vymizely porodní báby, podotýká teoložka J. Opočenská. V porodnickém slangu se používá sloveso „rodit“ se čtvrtým pádem: „Rodil jsem známou“. Dominantní role se tak při porodu připisuje vedení porodu než rodičce samotné. Není výjimkou dokonce popření samotné existence rodičky: jeden novinový titulek zní „Zachranáři rodili“.

Jak vznikaly patriarcháty a jak vlastně došlo k tomu, že se ženy začaly podílet na systémech, jež je samotné diskriminovaly? Podle G. Lerner a W. Dumond du Voitel se ještě před vznikem soukromého vlastnictví a hierarchizované společnosti odehrálo přivlastnění sexuálních a reprodukčních ženských kapacit muži. V konkurenci technicko-hospodářsky orientovaných patriarchátů pak původní společnosti zanikly.

Vládnout a upevňovat moc se muži učili na dominanci nad ženami. Mýtus o prostituci jako nejstarším řemesle, jež by snad ženy provozovaly spontánně a dobrovolně za účelem výdělku, se sesype jako domeček z karet:

Již v otrokářských společnostech obchodovali muži s ženskou sexualitou, včetně vlastní rodiny. V Babylónu mohl dlužník zastavit manželku a děti věřiteli. Sexuální podřízenost žen institucionalizovaly nejranější právní řády. Ve feudálních společnostech platilo při sňatku tzv. právo první noci, kdy se žena musela podřídit nejprve panovníkovi, a pak muži (čímž byla zároveň kontrolována loajalita mužů uvnitř mocenských struktur). Bití a znásilňování v manželství zákon neřešil. Ekonomická a společenská závislost žen na hlavě rodiny, a také používání násilí proti těm, které se vzbouřily, vedly nakonec ke kooperaci žen na jejich vlastní diskriminaci.

Podceňování žen a otevřená diskriminace žen procházejí dějinami jako červená nit. Platónův obraz ženy, egoistické kreatury bez rozumu, Aristotelovo chápání vztahu ženy a muže jako otrokyně a otrokáře, neboť žena prý nemá žádné vlastnosti a cíle, jež by nebyly spojeny se službou muži, Akvinského dichotomie muž-člověk a žena-nástroj k zachování člověkova (!) rodu, poprava Olympe de Gouges za to, že se „nechovala jako řádná žena“, Rousseauovo pojetí ženy-samice, jejíž temné pudy brzdí jen stud, Freudova teorie závisti penisu – kolik takových témat nám dluží školní učebnice dějepisu a sociálních věd? Co píšou o pro-ženských (tedy feministických) aktivitách mužů, jako byl Vojtěch Náprstek, Tomáš Garrigue Masaryk, o historii LGBT+ hnutí?

Na závěr si dovolím aktulizovat výrok Gerdy Lerner: „Všichni bychom měli alespoň rok studovat dějiny genderu a pohlaví. Změníme se, když poznáme, že mají historii.“