Pan prezident nám do nového roku přeje „bolest, o které mluvil Tomáš Masaryk“. Je to bolest z myšlení.

Pasáž o klimatu nepřekvapila. Prezident ale nově uchopil problém z hlediska jazyka a neváhal vytasit smrtící argument (což je označení pro tak pádný argument, že již není co dodat a veškerá debata končí): je jím Zelená země.

„Z diskusí o klimatických změnách se stává nové náboženství“, míní prezident, a chce proto být „kacířem“. Není si prý jist tím, zda rozhodujícím faktorem globálního oteplování je lidská činnost; Grónsko, v překladu Zelená země, bylo před tisíci lety bohatým ostrovem se stády dobytka, pastvinami a čtrnácti farnostmi. Nu a pak přišla malá doba ledová. Jinými slovy, teď se zas pro změnu otepluje, takže o nic nejde.

Grønland (Zelenou zemi) objevil roku 982 norský psanec, kterému po sérii trestných činů šlo v podstatě o holé živobytí. Aby rudovousý darebák Erik Rudý zlákal lidi k usazení, líčil jim Grónsko jako „zelenou zemi“. Jenže obdělávat se dala pouze oblast kolem pobřeží. Delší suchá a studená období ve čtrnáctém století nakonec zruinovala i tak chudé zemědělství a společně s hladomorem, epidemiemi, střety a dalšími faktory se podílela na vylidnění Grónska.

O Grónsku se kolem roku 1075 zmiňuje kronikář Adam Brémský. Píše, že lidé na ostrově jsou „zelení od mořské vody“, od čehož pochází název. Ať tak či onak: název Zelená země odkazuje k určité lokalitě, a v žádném případě nemůže bagatelizovat současný problém negativního vlivu člověka na klima. Zelené travnaté fjordy jsou v Grónsku dodnes; ledovce tam přesto hrozivě rychle tají.

Se Zelenou zemí sáhl Miloš Zeman k argumentačnímu klamu zvanému argumentum ab interpretatione nominis, kdy z jména vyvodil charakteristiku pojmenovávaného objektu. Podle stejné logiky by pan prezident mohl přepsat zeměpisné učebnice: Indiáni jsou obyvatelé Indie, Německo je země „Němců“ neboli němých lidí, a naopak Maďarsko je zemí „mužů, kteří mluví“ (což je překlad původního označení obyvatel). Jeho výklad zeměpisu by se asi nelíbil ani v Rusku; názvem Ruotsi čili Švédové pojmenovali ruské osadníky kolem Ladožského jezera Finové, a nějakou dobu trvalo, než se název začal používat pro lid bez vazby na konkrétní krajinu.

Prezidentovo přání „abyste i nadále byli svobodnými osobnostmi, které si vytvářejí svůj vlastní názor a nenechají se nikým manipulovat, a abyste si vážili sami sebe právě proto, že mají vlastní informovaný názor“ se v této souvislosti stává palčivě aktuálním. Pro kohokoli, kdo pronáší názor před veřejností.

P.S.: Vynechat první příjmení prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka je neomalenost. A děkuji jedné diskutující, že jsem tuto původně vymazanou poznámku nyní znovu připsala.