Na program jednání sněmovny se dostává téma zrušení povinného -ování. Obránci a obránkyně povinnosti přechylovat ženská příjmení operují příklady jako „Novák s Novák“ nebo argumenty „To je diskriminace, ženy si můžou vybrat a muži ne?“.

Přechylování s -ová je v pátek 15. května tématem Devadesátky v České televizi. Zopakujme si některá fakta.

Z historie:

- Téměř každá a každý z nás má ve své rodině v období nejpozději před druhou světovou válkou ženy s příjmením bez -ová.
- Povinné přechylování zavedla poválečná vláda po roce 1945 jako součást „degermanizace“ a „počeštění“, k níž vyzýval prezident Beneš. Provedení se chopily národní výbory, političtí horlivci a jazykovědci.
- Později se pro přechylování začalo argumentovat „strukturou češtiny“. Politické pozadí povinného přechylování bylo zamlčeno.
- Za socialismu nařizovaly povinnost přechylování matriční pokyny, jako ten od jazykovědkyně Miloslavy Knappové: přechylování se podle ní vztahuje „na jakékoliv užívání ženského příjmení v češtině, a to bez zřetele na původ příjmení a na to, zda je jeho nositelkou Češka nebo cizinka“.
- Cizinky protestovaly proti povinnému přechylování jejich příjmení u Českého helsinského výboru pro lidská práva a dosáhly zmírnění zákona po roce 2000.

Z oblasti používání jazyka:

- Příjmení bez -ová má praktické výhody. Umožňuje například rychleji a spolehlivěji identifikovat členy jedné rodiny.
- V cizině často nemají tušení, co -ová znamená. Některé dokumenty proto musejí obsahovat vysvětlující doložky, nebo musí Češka na místě vysvětlovat, že -ová je přípona s koncovkou.
- Svoboda žen rozhodovat o -ová není útokem na práva mužů a není diskriminací mužů.

Fakta z oblasti lingvistiky:

- Jediná stálá vlastnost jazyka je jeho proměnlivost.
- Jazyk slouží nám, nikoli my jemu.
- Příjmení žen bez -ová v Česku dávno existují: Černých, Filipi, Petrů, Krejčí a mnoho dalších. Některé dialekty si příjmení žen i mužů přizpůsobují, a pak znějí ženská příjmení stejně jako mužská: Nováků, Novákojc, Novákovic.
- Uzákonění svobody volby neznamená, že příjmení s -ová přestanou existovat.
- Kdo argumentuje příklady jako „Obama s Obama“ (psala jsem o nich již dříve), dává buď najevo, že neumí dost dobře formulovat, nebo tím zakrývá nevraživost vůči ženám („cože, mají volební právo, a ještě by si chtěly vybírat tvar příjmení?“).
- Používání příjmení bez -ová (včetně Krejčí a dalších) umožňuje skutečnost, že v češtině máme několik dalších způsobů zviditelnění rodu v jazyce: „paní Feustel“, „Indira Feustel“, „Feustel navštívila“ atd.
- Nepřechýlená příjmení žen používají některá média i Česká televize, například Daniel Stach při rozhovorech s vědkyněmi včetně Češek, které -ová nemají.

Označování ženského pohlaví v příjmeních mnoho jazyků nemá. Vyhynulo v němčině a dalších světových jazycích, je na ústupu v češtině, polštině, ruštině a dalších slovanských jazycích. Je to normální proces vývoje jazyka, který reaguje na pojmenovací potřeby doby, jinak bychom museli konstatovat, že svět se zbláznil.
Nezbláznil. Jen víc naslouchá lidem.