V posledních dnech bylo v Česku diagnostikováno 15 820, 13 793 a 14 457 nově infikovaných. V Rakousku se srovnatelným počtem obyvatel je týdenní průměr kolem 1 800.

Jednou z původně nejvíc postižených oblastí spolkových zemí je Tyrolsko. Nošení FFP2-roušky bez alternativ je tam v současnosti samozřejmostí; při případných kontrolách odpadají obavy z hádek o pravost nanoroušky nebo o smysluplnost dvou chirurgických roušek přes sebe. Nepřipadá v úvahu, že za tři dny si to vláda rozmyslí a nařídí nosit pouze FFP2.

Dostatečný počet FFP2 byl v Tyrolsku včas zajištěn: byly a jsou běžně k dostání v drogeriích a lékárnách. Rozdávají se také v supermarketech a stává se mi, že u vchodu dostanu FFP2-roušku jako dárek, přestože mám jednu na obličeji.

Antigenní testování probíhá bezplatně v lékárnách nebo u praktických lékařek a lékařů. K očkování se lidé mohou přihlašovat v internetu. Uživatelsky přátelský formulář vyžaduje minimum dat: jméno, bydliště, věk a číslo nemocenského pojištění. Systém upozorňuje, že nezáleží na rychlosti přihlášení; věkové skupiny vytváří sám a bude informovat přihlášené, až na ně přijde řada.

Jedním z nejcennějších lidských statků je vzdělání. Tyrolské děti chodí do školy. Vyučující se pravidelně testují; menší děti dostanou testovací soubor, samy se jednou týdně otestují za použití vatové tyčinky. Test si samy vyhodnotí (a baví je to). Větší děti jsou testovány také; do školy chodí na směny. Některé se střídají po týdnu, jiné chodí do školy po určitý počet dní v týdnu a střídají se s jinou částí třídy. Začátek výuky bývá v některých školách odstupňován po deseti minutách, aby se děti potkávaly s co nejméně žákyněmi a žáky ostatních tříd. Školy prosí rodiče o dohled nad přesným příchodem menších dětí do škol.

Česko uvěřilo počítačové simulaci rozšíření nákazy ve škole: podle ní by pouhé otevření celého prvního stupně škol znamenalo skokové zvýšení nákazy o 45 procent. „Nulové riziko nákazy je jen při uzavření škol,“ uvádí česká studie. Inu, není nad počítačové simulace. Tyrolsko se naopak spolehlo na to, že děti se pravidelně a správně otestují samy – a (samozřejmě nejen proto) je spolkovou zemí s druhým nejmenším výskytem infekce.

České poměry lze vystihnout parafrází otázky ze známého filmu Kulový blesk. Charakterizuje je zmatečnost, nepřehlednost, nejasnost, živelnost, prohřešky vůči nahodilým opatřením: Mlynářova zabijačka, Klausovo zesměšňování „kovidismu“, Prymulovo opakované ignorování vážné situace a mnoho dalších. K vrcholům cynismu řadím slova ředitele ČT P. Dvořáka po jeho účasti na fotbale: „Jestli to je vnímáno jako morální selhání, doposud jsem na to tak nenahlížel.“ Když ani ředitel ČT nepozná, co je morální selhání, přestože řídí médium s obrovským vlivem na veřejné mínění, jak se dá něco takového požadovat od veřejnosti? Čest a sláva těm, kteří za této situace dokáží účinně pomáhat.

Český premiér i ministr průmyslu chlácholí lidi soustrastnými prohlášeními, jak rozumí obecné naštvanosti. Jenže covidová krize je také o mezilidské soudržnosti a psychické odolnosti. Její témata se dotýkají psychologie, sociologie, edukace, práva, hygieny denního života, životosprávy, slaďování práce a soukromí, prevence domácího násilí. Expertkám a expertům z těchto a dalších oborů by politici měli přenechat místo u mikrofonu mnohem častěji, než činí dosud.

Počítačová simulace nákazy se dá konfrontovat s žitou realitou – například pozeptat se v Tyrolích. Co se koriguje hůře, jsou postoje veřejnosti. Je načase začít starat se o lidi také po lidské stránce.