Návrh svobodné volby tvaru příjmení žen je „genderově nevyvážený, neboť mužům nedovoluje zvolit si příjmení v ženské podobě“, například „Miloš Vystrčilová“, stěžuje si senátor Michael Canov.

Od 2. srpna budou ženy při matričních událostech moci volit tvar příjmení bez naplnění některé z dosavadních podmínek, například bez přihlášení se k cizí národnosti. Jablkem sváru byl formant -ová, jenž se vyvinul jako jazykový symbol právní příslušnosti ženy k otci nebo manželovi.

Vraťme se ke kořenům věci. Příjmení, dříve příjmí vznikala podle toho, čí byl, jak se choval, jak vypadal, čím se stal známým, kde žil, jaké řemeslo měl muž: Petřík (syn Petra), Benda (podomácku Benedikt), Hrubec (hrubého vystupování), Bříza (štíhlý, případně stál jeho dům u břízy), Zabloudil, Sedlák.

Ženy byly neviditelné: dcera nebo manželka mohla dělat na jakkoli profesionální úrovni, co chtěla, mohla být urostlá, mohla se proslavit, avšak nakonec byla jen Petříkova, Bendova, Hrubcova, Břízova, Zabloudilova či Sedlákova (později s -ová). Výjimky potvrzují pravidlo; nepatrný zlomek mužských příjmení byl přece jen vytvořen od ženských jmen, například Mařák (od Mařky).

Přání pana Canova lze snadno vyplnit. Touží-li po jazykovém potvrzení příslušnosti k matce nebo manželce, nechť podá návrh na změnu principu tvorby mužských příjmení. Musím jen upozornit, že to nebude -ová, nýbrž -in, případně -ák, a že se změní i samotný základ příjmení.

Muži se v návrhu Michaela Canova vzdají vlastních příjmení. Zvyknou si na to, že důležitější je příjmení matky, manželky nebo přítelkyně. K němu se už jen připojí přípona -in: Hrubčin (od Hrubky), Břízin, Zabloudilčin, Selčin, a ovšem Vystrčilčin.

Příjmení jako Petřík a Benda zahynou, neboť mužská jména se posunou do kategorie bezvýznamných. Zato se v hojné míře ujme Mařák a Mařčin, Aleňák, Mončin a Mončák, Evin, Magdalenin.

Ve školních třídách budou příjmení chlapců jednotně končit na -in, podobně jako příjmení dívek dnes poměrně jednotně končí na -ová. Vyučující bude vyvolávat chlapce na hodině tělocviku nikoli jmény Horák, Kučera, Smetana, nýbrž Horaččin, Kučeřin, Smetaňák… Nikoho to neudiví, podobně jako nikoho neudivuje -ová.

Absurdní? Ano, je absurdní označovat chlapce a muže systémově příponou -in, vyjadřující příslušnost k ženě. Je to stejně absurdní, jako označovat téměř všechny dívky a ženy pomocí formantu -ová. Česká tvrdošíjnost šla od roku 1945 v této věci daleko nad míru, obvyklou v zemích se slovanskými jazyky včetně Slovenska.

Praxi matrik ovlivňovala od 70. let minulého století Miloslava Knappová. K hromadným protestům cizinek vedl její výrok z roku 1979 o tom, že přechylování příjmení „se vztahuje nejen na jejich zápis do oficiálních československých dokladů, ale na jakékoliv užívání ženského příjmení v češtině, a to bez zřetele na původ příjmení a na to, zda je jeho nositelkou Češka nebo cizinka“. Výrok tak absurdní, že autorka jej sama časem opustila.

Česká veřejnost si s novelou poradí. Problém s ní mají jen obránci povinného přechylování: Místopředseda Senátu (a učitel češtiny) Jiří Růžička z klubu Starostů složil větu „Horník zdraví Vystrčil“, aby poukázal na nebezpečí záměny prvního a čtvrtého pádu. Těžko říci, kdo, kdy a proč by takovou větu utvořil, ale mohu pana Růžičku uklidnit, že totéž se dá říci několika jinými, hezčími, ba slušnějšími způsoby. Můžeme si na to téma domluvit seminář.

Jediná stálá vlastnost jazyka je jeho proměnlivost. Hnacím motorem změn jsou uživatelky a uživatelé jazyka. Je přirozené, že jim Senát naslouchá.