Od institucí i jednotlivých osob očekáváme, že budou respektovat naši identitu. Ta se tvoří od raného dětství; někteří lidé již v dětství pociťují, že se neztotožňují s pohlavím, které jim bylo úředně připsáno po narození. Ročně se setkávám s mnoha desítkami případů, a to je pouhá část z celkového počtu.

Stalo se v Psychiatrické nemocnici Bohnice: hospitalizovali trans dívku, která používá dívčí jméno, vypadá jako dívka a projevuje se setrvale jako dívka. To by mělo stačit k tomu, aby byla přijata na dívčí oddělení. Poslali ji na chlapecké oddělení, a tam byla znásilněna. Trans dívku, kterou i soud oslovuje jako muže, zastupuje v soudním jednání advokátka Lucie Hrdá.

Informace o trans lidech jsou kvalitní a dostupné. Kdo se míní o trans lidech vyjadřovat, měl/a by je znát. Výkřik herečky Bohdalové „Tak mi ukažte ty pohlaví!“ a jí podobných působí směšně. A až tragický dopad mohou mít omyly těch, kteří mají lidská práva v popisu své práce. Ombudsmanu Křečkovi jsem proto poskytla alespoň nevelký seznam titulů, které by si měl přečíst, než se pustí do hodnocení trans lidí.

Jméno, které souzní s identitou je nedělitelnou složkou osobnosti. Český stát se ale v té souvislosti dopouští tvrdých zásahů do života trans lidí. Chcete změnit jméno? Rozvést! Sterilizovat!

Kvůli změně pohlaví a novému jménu stát například nutí trans lidi ukončit fungující manželství. K tomu Lucie Hrdá: „Je to velmi komplikované. Nyní například pomáhám rozvádět dva lidi. Jeden z nich prochází tranzicí a oni spolu chtějí žít dál. Kdybychom měli manželství pro všechny, mohou spolu dál žít jako manželé. Mají spolu děti, mají společný majetek.“

Na rozdíl od mnoha zemí trvá Česko na sterilizaci jako podmínce změny pohlaví a jména, byť v téže době odškodňuje ženy, jež se v minulosti musely podrobit nevratnému ukončení reprodukčního života. V budoucnu lze právem očekávat hromadné žaloby i ze strany trans lidí.

Samotná změna jména je u trans lidí dlouho očekávaný sváteční okamžik. V Česku se ale někdy odehrává zbytečně složitě a dramaticky. V průběhu procesu změny pohlaví lze volit pouze rodově neutrální jména. V příručce pro matriky u nich stojí poznámka, že nejsou určena „rodičům vybírajícím jméno pro očekávané děťátko“. Česko se tak dopouští kuriózního druhu diskriminace – odlišování trans lidí prostřednictvím jmen od ostatních. Ve třicátých letech minulého století probíhaly pokusy uzákonit nedostupnost „árijských“ jmen pro židovskou populaci ve fašistickém Německu.

Ve sféře registrace jmen a příjmení panují na některých úřadech poměry jako ze starých dob. Jak jinak vysvětlit zážitky z mé soudně znalecké praxe: jedna matrika tvrdošíjně komunikovala s trans ženou v mužském rodě, protože její „úřední rod“ byl přece papírově mužský! Další neuznala jméno, neboť „není v příručce, a co tam není, to nejde“. Několik matrik nerespektovalo jména ze seznamů rodově neutrálních jmen jiných zemí, neboť „tady jsme v Česku“. Jedna matrika odmítla zaregistrovat příjmení s -ä-, poněvadž „to není česky“. Jiná neuznala změnu příjmení z vážného důvodu: „Co je vážný důvod, o tom rozhodujeme my!“. „Ano, jsem zbabělá“, řekla mi matrikářka do telefonu, „ale chodí mi kontroly z magistrátu, takže to jméno nepovolím“.

V oblasti jmen je mnoho co napravovat. Za prvé, sterilizovat kohokoli proti jeho či její vůli kvůli jménu či čemukoli je nehumánní a neobhajitelné. Za druhé, stát nemá právo komplikovat trans lidem sociální poměry kvůli změně jména a pohlaví. Za třetí, ke změně jmen musí postačovat vyjádření autorit z oblasti psychologie či sexuologie o změně identity. Bez sterilizace. Bez ničení mezilidských vztahů.

Ani jeden ze tří právě jmenovaných problémů neomezují ani nepodmiňují jazykové důvody. Ministerstvo vnitra může urychlit práci matrik průběžně aktualizovanými abecedními seznamy již matričně zaregistrovaných rodově neutrálních jmen, aby lidé nemuseli zbytečně platit za uznaná jména. A to v situaci, kdy soudně znalecké posudky se soudní doložkou vypracovává jediná znalkyně, a odborná vyjádření bez doložky jediný lingvistický ústav.