„Je nám ctí představit vám dalšího člena podolského týmu něžného pohlaví. Sympatickou a krásnou lékařku paní MUDr. Petru XY, Ph.D., zástupkyni primáře porodnice.“

Citát z roku 2017 nezastaral. Podobných najdeme v internetu nesčetné množství: Baví mě navrhovat vibrátory i lanovky, říká křehká blondýnka Anna Marešová (Deník.cz, 2023). Půvabná atletka doplatila na přísný systém (monitoruji.cz, 2023). Sympatická blondýna se pochlubila snímkem, jak její téměř dvouletý syn cvičí v posilovně (ŽivotvČesku, 2022). „Pro magisterské studium jsem si vybrala statistiku,“ uvádí sympatická brunetka (Green Fox Academy, 2021). Centrum Ostravy už brzy zaplaví půvabné běžkyně (Deník.cz, 2021). Na první pohled byste si jen těžko tipnuli, že tato drobná a usměvavá brunetka má na starost mužský kolektiv plný urostlých hokejistů (TV Nova, 2020). Vědkyni si člověk představuje jinak. Postarší a vážnou, s brýlemi a prvními vráskami na čele (iDnes, 2017).

Můžete být lékařka, designérka, atletka, prezidentka nadace, trenérka hokejistů, IT-expertka, herečka. První, o čem se píše, je váš vzhled. Popisování půvabu a křehkosti žen je genderový koncept, který hlídá prvenství mužů napříč obory. Muž je prostě expert. Jeho vzhled se nekomentuje kladně ani záporně. Zato žena musí být krásná a křehká, jinak se jí přičítají neviditelné mínusové body: „No jo, je lepší odbornice než její kolegové, ale podívejte se na ni, jak vypadá…“.

V češtině se používá spousta genderových konceptů. Vysílají ženám poselství „Seď v koutě, budeš-li hodná, najdou tě“. Možná, dodávám. Pojďme se na podívat alespoň na některé z nich. Vybírám je ze své knihy Reprezentace ženství, která nyní vychází ve druhém vydání:

1. Takzvané generické maskulinum: „vědci objevili“, „sešli se zástupci ženského sportu“. Genericky míněné maskulinum poskytuje mužům chráněný prostor pro budování společenské a odborné prestiže a kryje nerovné zastoupení pohlaví na rozhodovacích pozicích. O to větší trapas je potom odhalení skutečnosti: Zpráva o jednání „zástupců ženského sportu“ (2023) by prošla médii bez povšimnutí, kdyby snímek ze schůze neprozradil, že jednali téměř jen muži.

2. Koncept žena. Výraz žena bývá promeškanou příležitostí označit odbornost. Slavíme Mezinárodní den žen a dívek ve vědě, avšak je „žena ve vědě“ vědkyně, nebo je tu jakýsi podivný rozdíl? Je „žena ve sportu“ sportovkyně? Jakou odbornost vykazuje „žena v čele stočlenného týmu“ (iDNES, 2023)? Je „žena v čele finského státu“ (Přítomnost.cz, 2022) prezidentka? Proč se v celém článku, nazvaném Žena v čele automobilky ukazuje mužům, jak se postavit k elektromobilům (Autoforum.cz, 2023) nedozvíme nic o odbornosti šéfky automobilové divize?

3. Koncept děvče, dívka. Nešvarem české žurnalistiky je psát o dospělých ženách jako o „dívkách“. V knize uvádím příklad dvou unesených Češek, v českých médiích nazývaných „dívkami“, kterým tehdejší prezident Zeman chtěl dokonce „naplácat“. Na rozdíl od „dívek“ se o mužích jako „chlapcích“ nikdy nepíše. Natož aby jim někdo chtěl naplácat.

4. Maminka. Žena je tu od toho, aby pečovala o děti. Muž neumí děti ani obléci do školy, přesvědčují nás kreslené vtipy, a ani to není jeho práce. V písankách děti vyplňují cvičení, proč milují maminku – o tatínkovi nebo jiné vztahové osobě ani muk. I ten Svátek matek se v písankách a čítankách slaví mnohem pompézněji; proč nezavést Svátek rodičů nebo rodičovství, aby mohli slavit dva tátové nebo dvě mámy?

5. Hospodyňka a pečovatelka. Žena má podle přežívajících genderových vzorců obstarávat emoční práci v rodině (být „strážkyní ohně v domácím krbu“) a fyzické domácí práce (nákupy, vaření, úklid). Ostatní ji „pomáhají“. Sloveso „pomáhat“ nenápadně konzervuje ženskou zodpovědnost za pohodu a pořádek v rodině. Média se ptají poslankyň, nikoli poslanců: „Co na to říká váš manžel?“, „Jak se vám daří sladit práci s rodinou?“

6. Kariéristka. Ach ano, v lepším případě citově okoralá krkavčí máma. V práci sice úspěšná, avšak okamžiky vývoje jejích dětí jí utíkají mezi prsty. V horším případě děti nemá, protože v honbě za kariérou zahlušila tikot biologických hodin.

7. Feministka. V jedné anketě jsem se dozvěděla, že feministka je „monstrum, něco jako bolševik“. Feministka nenávidí muže. Mstí se mužům. Je nebezpečná. Zažaluje vás za podržení dveří. Vrazí vám facku, když jí pomůžete do kabátu. „Je feministka, ale má ráda muže!“, zní pak překvapené výkřiky v médiích. Obrat „Nejsem feministka, ale…“ používají některé ženy, když chtějí vyjádřit názor, jenž by se nemusel líbit.

8. Blondýna. Koncept „blondýna“ se s vtipy o blondýnách do Česka dostal ihned po pádu komunismu v roce 1989. Vtipy napadají inteligenci žen obecně. Barva vlasů je jen alibi: ne všechny ženy jsou hloupé, jen blondýny, tvrdí vtipkující. Mýtus o hloupých blondýnách se ale mezitím tak vžil, že lidé mají tendenci spojovat případné chyby v jednání žen s barvou jejich vlasů, ať přírodní nebo umělou.

9. Zlatokopka. Chudáci muži, o nichž nám média sdělí, že podlehli zlatokopkám. Tento prostředek muže na jedné straně jakoby omlouvá, ale zároveň je ponižuje na úroveň zvířátek, která si nemohou pomoci od zničujících sexuálních pudů.

Žijeme v napínavé době. V české mluvní praxi nastal z hlediska genderu v poslední dekádě posun, jaký zažily země na Západě v době feministické vlny sedmdesátých let. Ženy a různé menšiny jsou mnohem sebevědomější než dříve. Boomerky a boomeři se spolehlivě poznají podle toho, jak mluví: bezstarostně, či dokonce úmyslně používají genderové koncepty a další triky na podporu patriarchátu, jak jsem je popsala v knize.

Na druhé straně se zostřuje soutěž o dobře placená pracovní místa. To je důvod, proč genderové koncepty tvrdošíjně přežívají: kromě posledně uvedeného všechny totiž komplikují ženám pozice na trhu práce. A to jsem se zatím nezmínila o jazykové diskriminaci nebinárních lidí, o misgenderování a deadnamingu.

Genderová kompetence nám může v době zvyšujícího se sociálního napětí hodně prospět. A naopak, genderová slepota je živnou půdou pro růst násilí. To všechno umí jazyk zprostředkovat. Záleží na tom, komu a čemu nasloucháme.