Děkujeme, Irino!
Od smrti ji dělilo deset centimetrů. Jako ostří gilotiny těsně vedle ní upadla těžká skleněná okenní tabule, narušená po nočním úderu ruské rakety. Irina to nevzdává.
Raketa ruských okupantů zasáhla ulici před školou, naštěstí ne školu. Dvoumetrová jáma znemožnila dopravu, ale společnou prací mnoha lidí se ji podařilo rychle zasypat. Spolupráce a ochota pomáhat charakterizuje současné mezilidské vztahy na Ukrajině.
Irina učí na waldorfské škole na Ukrajině. Některé děti cestují do školy hromadnou dopravou hodinu i déle. Avšak škola, učení, setkání s vyučujícími a se spolužáky a spolužačkami jsou pro ně tak cenná, že nechtějí zůstat doma. Ve škole se věnují tvůrčí činnosti v mnohem vyšší míře, než v „klasické“ škole. Přestože na ně doléhá stres a následky špatného spánku, jsou zvědavé, aktivní, rády si hrají, učí se kriticky myslet a ověřují si informace, jimž nerozumí.
Noční útok ruské rakety rozbil okna školy. Děti se o něm dozvěděly ráno. Zaradovaly se, že škola stojí, a hned se tázaly na osud krmítka pro malé ptáky, které samy vyrobily a zavěsily na jednom z oken. Krmítko zůstalo jako zázrakem ušetřeno – i taková zdánlivá maličkost přinese střípek naděje.
Škola vypnula zvonění; používá je jen k ohlašování poplachu. Všichni vědí, že se musejí co nejrychleji přesunout do sklepa, a tam i tři hodiny čekat, až bude zase bezpečno. Jako alespoň symbolické odškodnění tam na děti čekají sladkosti. Ve sklepě se pak děti dále učí, čtou, vyprávějí si pohádky, hrají hry, píšou, muzicírují. Děti z waldorfské školy a jejich vyučující dobře znají vysokou hodnotu společného pobývání, učení a hraní. Škola je oázou normálního života v absurdní realitě ruské agrese.
Ukrajinská média vysílají a komentují úryvky ruských mediálních lží o „speciální operaci“. Putin už před časem opustil narativ denacifikace Ukrajiny a šíří nový: bojuje proti „kolektivnímu Západu“. V roce 1968 jsem s hrůzou pozorovala vpád ruských tanků do Česka; dnes se na ruském kanálu 1 beztrestně šíří hrozby připojení Finska, „Berlín bude náš“, „a pak půjdeme na Washington“.
Lidé na Ukrajině brání svoji svobodu, sebeurčení, důstojný život v míru i za nás a pro nás. Irina patří k těm nejstatečnějším hrdinům a hrdinkám všedního dne.
Дякуємо, Ірина!
Raketa ruských okupantů zasáhla ulici před školou, naštěstí ne školu. Dvoumetrová jáma znemožnila dopravu, ale společnou prací mnoha lidí se ji podařilo rychle zasypat. Spolupráce a ochota pomáhat charakterizuje současné mezilidské vztahy na Ukrajině.
Irina učí na waldorfské škole na Ukrajině. Některé děti cestují do školy hromadnou dopravou hodinu i déle. Avšak škola, učení, setkání s vyučujícími a se spolužáky a spolužačkami jsou pro ně tak cenná, že nechtějí zůstat doma. Ve škole se věnují tvůrčí činnosti v mnohem vyšší míře, než v „klasické“ škole. Přestože na ně doléhá stres a následky špatného spánku, jsou zvědavé, aktivní, rády si hrají, učí se kriticky myslet a ověřují si informace, jimž nerozumí.
Noční útok ruské rakety rozbil okna školy. Děti se o něm dozvěděly ráno. Zaradovaly se, že škola stojí, a hned se tázaly na osud krmítka pro malé ptáky, které samy vyrobily a zavěsily na jednom z oken. Krmítko zůstalo jako zázrakem ušetřeno – i taková zdánlivá maličkost přinese střípek naděje.
Škola vypnula zvonění; používá je jen k ohlašování poplachu. Všichni vědí, že se musejí co nejrychleji přesunout do sklepa, a tam i tři hodiny čekat, až bude zase bezpečno. Jako alespoň symbolické odškodnění tam na děti čekají sladkosti. Ve sklepě se pak děti dále učí, čtou, vyprávějí si pohádky, hrají hry, píšou, muzicírují. Děti z waldorfské školy a jejich vyučující dobře znají vysokou hodnotu společného pobývání, učení a hraní. Škola je oázou normálního života v absurdní realitě ruské agrese.
Ukrajinská média vysílají a komentují úryvky ruských mediálních lží o „speciální operaci“. Putin už před časem opustil narativ denacifikace Ukrajiny a šíří nový: bojuje proti „kolektivnímu Západu“. V roce 1968 jsem s hrůzou pozorovala vpád ruských tanků do Česka; dnes se na ruském kanálu 1 beztrestně šíří hrozby připojení Finska, „Berlín bude náš“, „a pak půjdeme na Washington“.
Lidé na Ukrajině brání svoji svobodu, sebeurčení, důstojný život v míru i za nás a pro nás. Irina patří k těm nejstatečnějším hrdinům a hrdinkám všedního dne.
Дякуємо, Ірина!