Argumenty opozice jsou absurdní. My, kdo žijeme v cizině, prý „neplatíme v Česku daně“, tudíž máme „přijet domů“, a „není zaručeno, že nás někdo neovlivnil“. Ve skutečnosti v ANO a SPD vědí, že korespondenční volby v zahraničí jim spíše ubírají, než přidávají hlasy.

Žiji v zahraničí a platím daně v zahraničí. Šéf ANO z toho mylně, manipulativně a hrubě urážlivě usuzuje, že politický vývoj v Česku je mi lhostejný.

Zbytečně přijet „domů“, když mohu místo toho hlasovat korespondenčně, mě stojí tisíce korun za cestu a hotel a ztrátu vzácného času, který jsem mohla smysluplně věnovat právě podpoře české kultury, společnosti, jazyka.

Postavit se doma za plentu v žádném případě negarantuje, že hlasující nikdo neovlivnil. Andrej Babiš a Tomio Okamura zatím nevykázali pražádné odhady k tomu, kolik v Česku žijících hlasujících bývá při kterýchkoli volbách zmateno dezinformacemi, uzavíráním se do sociálních bublin, rodinnými debatami.

Technická stránka hlasování se jako mnoho jiných digitalizovaných úkonů dá a musí řešit. Česká IT branže na to jistě má dost odborných sil.

Takže, parlamente, berte spacáky, když to jinak nejde, a postarejte se nám laskavě o rovnoprávné postavení ve voličské obci. Neboť i my, žijící v zahraničí se umíme rozhodovat podle vlastního vědomí a svědomí.

P.S. Ústavní právník Ondřej Preuss vytáhl proti korespondenčním volbám nový argument: lidé se prý i dobře oblečou, když jdou k volbám, je to pro ně svátek. Slibuji, pane Preussi, že se ke korespondenční volbě také dobře obleču.