„Jdeš na to úplně špatně“, radil mi kdysi jeden z mých přátel. „Pracuješ osm, deset, dvanáct hodin denně, ale nikdo o tom neví. Člověk má pracovat každý den nejvýš tak čtyři hodiny, zatímco po zbytek času tomu musí dělat reklamu!“



Vzpomněl jsem si na něj nedávno nad zprávou o tom, jak velké peníze tekly v roce 2009 z Bruselu za pomoci operačních programů Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK) či Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI – mimochodem, nepřipomínají ty zkratky vám starším něco?) na povinnou propagaci těchto aktivit. Jen v loňském roce ministerstvo školství vypsalo na propagaci obou svých operačních programů mj. zakázku na 15 500 samolepek, 1950 flash-disků, 3100 diářů z kvalitní koženky, na 300 kovových laserových ukazovátek včetně bezdrátového ovladače, na 300 multifunkčních stolních hodin s měřičem teploty (bohužel prý ukazují stále 22,1 °C, a to i když je vložíte na dvacet minut do mrazáku), na 1000 ks antistresových kostek, nespočet nerez hrnečků na kávu či co a sad na otevírání vína a tisíce dalších dárků. Mluvčí resortu přitom sdělil, že částka na tuto propagaci na léta 2007 až 2015 činí 9,37 miliónu eur, čili asi 260 miliónů korun.

Píšu o tom všem hlavně proto, že podobnou propagační povinnost mají nejen školské, ale i zdravotnické instituce obdarovávané evropskými eury. Tak např. každé z tzv. komplexních onkologických center či kardiocenter, dodnes auditovaných za účelem obdržení dotace EU, totiž musí uspořádat nejméně dvě tiskové konference, na nichž hodné strýčky v Bruselu pochválí. Za organizaci těchto tiskovek musejí samozřejmě někomu dobře zaplatit, pohoštění přichystat a novináře obdarovat.

Věříte, že by na tuto nabídku už dávno nebyly navázány nejrůznější šibalové a agentury akce organizující, dárečky dodávající a eura inkasující? A že by pozitivní informování o aktivitách EU v našich mediích nebylo aspoň zčásti odrazem vděčnosti novinářů za hodiny s vodotryskem? Rozhodně je to pravděpodobnější, než že by Václav Klaus na EU zanevřel jen proto, že na něj nezbyl nerezový kafáč.