40 000 000 000 Kč (část IV)
Tolik můžeme my, daňoví poplatníci prodělat na Ekozakázce. Jak?
Tunel uvnitř tunelu aneb jak vykouzlit další miliardy?
Již v první části padlo, že cca 114 mld. je tzv. hodnota všech státem poskytnutých garancí pro ekologicky zatížené lokality. Nejnižší cena nabídnutá Marius Pedersen je 58,6 mld. Kč (jak víme, podle ČIŽP by cena neměla překročit 32 mld. Kč). Pro další úvahy je důležitý poměr těchto dvou čísel: 58,6 / 114. Tento koeficient bude totiž vstupovat do výpočtu odměn za sanace jednotlivých lokalit.
Realizátor zakázky nebude dostávat odměnu odvislou od nákladnosti sanace té které lokality (údajně je tam kolem pěti „miliardových lokalit“, ostatní jsou méně finančně náročné) ale ta se vypočte velmi podivným způsobem: vynásobením výše záruky a tohoto koeficientu. A tady je riziko dalšího tunelu…
Představte si, že jsou lokality, kde hodnota garance může být třeba 10 mld., ale náklady na sanace 100 000 Kč. Vítězi z takové lokality zbude 9,9999 mld. Kč hrubého zisku. Takto si může „skórovat“ všechny lokality a realizovat zakázky od těch nejziskovějších. Během prvních několika let může inkasovat třeba 40 mld. Kč a náklady na sanace mohou být třeba do jedné miliardy. Zisk si vezmou akcionáři – již víme jací. V okamžiku, kdy náklady budou převyšovat výnosy o jednu miliardu (hodnota požadované bankovní garance), může vítěz tendru v klidu zkrachovat. Daňovým poplatníkům zbude dluh ve formě nesplacených ekologických zátěží (těch nejtěžších). A možné arbitráže či soudy s vlastníky firem, kde sanace neproběhly.
Shrnutí
Potenciální prodělek daňových poplatníků je tedy součtem dvou čísel:
a) nadhodnocení celkové ceny zakázky (cca 25 - 30 mld. Kč);
b) nedotažené sanační práce a jejich realizace za další reálné peníze (cca 10 - 15 mld. Kč);
Dále jsou to dnes nevyčíslitelné potenciální škody plynoucí z:
c) rizika arbitráží stran soutěžitelů, kteří neprošli do druhého kola a vlastníků pozemků případně nedotažených sanací;
d) rizika nárůstu ceny zakázky (jakkoli se budou aktéři dušovat, že to není dle smlouvy možné, ale Transparency International tvrdí opak …).
Nejsem právník, ale předložená fakta ukazují nejen na možnost neuvěřitelného šlendriánu ale spíše na zločinné spolčení…
Zdá se, že si je toho vědom i premiér Nečas a opakovaně prohlašuje, že Ekozakázka projde jen přes jeho „mrtvolu“. Účastnil jsem se semináře za účasti jeho poradce (jméno jsem zapomněl), který potvrdil, že hlavní výtky a rizika uvedené v tomto textu interpretuje obdobně. Před pár dny tento postoj potvrdil v pořadu OVM na ČT 1.
Shodí tedy vláda Ekotendr ze stolu? Bohužel to nemusí být tak jednoduché: zaznamenal jsem právní výklad, že pokud Kalousek smlouvy podepíše, vláda nebude mít možnost je zneplatnit. Jiný právní výklad říká, že vláda rozhoduje nejdříve a vítězi a pokud ho nevybere, tendr bude ukončen. Údajně by se to obešlo i bez arbitráží, protože je to v pravidlech kvazikoncesní smlouvy.
Co tedy rozhodne o tom, zda se zakázka zruší nebo ne?
Pokud vynechám možnou promluvu „vůle lidu“, která by se asi musela odehrát na náměstích, je to především možný „vnitřní kanibalismus“. Supů se slétá nad kořistí tolik, že si navzájem vyklovou oči. Některé indicie nasvědčují tomu, že pnutí je opravdu veliké: výroční zpráva BIS, odvolání Martina Romana, zřejmá nervozita Kalouska, čerstvé prohlášení ministra zahraničí o financování stran ČEZem… Jiné indicie (nečekaný Kalouskův ústupek s emisními povolenkami, podivný klid v kauze ProMoPro…) zase naznačují možnost zákulisního obchodu kmotrů ODS/ČSSD a TOP09 s tím, že postaví Nečase před hotovou věc.
Nevylučuji, ryze teoreticky, ani motiv strachu: Ti chytřejší korupčníci si možná začínají uvědomovat, že stávající establishment dříve nebo později skončí a nemusí se tedy dočkat v bezpečném závětří promlčecích lhůt. Ale nic tomu zatím nenasvědčuje; jak by řekl Dr. Jan Hnízdil: psychopati tento typ strachu nemají :-)
Použité zdroje:
Domácí média (Ihned, Lidovky, Idnes, Novinky, Aktualne)
Česká pozice
Stránky a blogy environmentálně orientované
Dokumenty Transparency International
Stránky ministerstva financí
Tunel uvnitř tunelu aneb jak vykouzlit další miliardy?
Již v první části padlo, že cca 114 mld. je tzv. hodnota všech státem poskytnutých garancí pro ekologicky zatížené lokality. Nejnižší cena nabídnutá Marius Pedersen je 58,6 mld. Kč (jak víme, podle ČIŽP by cena neměla překročit 32 mld. Kč). Pro další úvahy je důležitý poměr těchto dvou čísel: 58,6 / 114. Tento koeficient bude totiž vstupovat do výpočtu odměn za sanace jednotlivých lokalit.
Realizátor zakázky nebude dostávat odměnu odvislou od nákladnosti sanace té které lokality (údajně je tam kolem pěti „miliardových lokalit“, ostatní jsou méně finančně náročné) ale ta se vypočte velmi podivným způsobem: vynásobením výše záruky a tohoto koeficientu. A tady je riziko dalšího tunelu…
Představte si, že jsou lokality, kde hodnota garance může být třeba 10 mld., ale náklady na sanace 100 000 Kč. Vítězi z takové lokality zbude 9,9999 mld. Kč hrubého zisku. Takto si může „skórovat“ všechny lokality a realizovat zakázky od těch nejziskovějších. Během prvních několika let může inkasovat třeba 40 mld. Kč a náklady na sanace mohou být třeba do jedné miliardy. Zisk si vezmou akcionáři – již víme jací. V okamžiku, kdy náklady budou převyšovat výnosy o jednu miliardu (hodnota požadované bankovní garance), může vítěz tendru v klidu zkrachovat. Daňovým poplatníkům zbude dluh ve formě nesplacených ekologických zátěží (těch nejtěžších). A možné arbitráže či soudy s vlastníky firem, kde sanace neproběhly.
Shrnutí
Potenciální prodělek daňových poplatníků je tedy součtem dvou čísel:
a) nadhodnocení celkové ceny zakázky (cca 25 - 30 mld. Kč);
b) nedotažené sanační práce a jejich realizace za další reálné peníze (cca 10 - 15 mld. Kč);
Dále jsou to dnes nevyčíslitelné potenciální škody plynoucí z:
c) rizika arbitráží stran soutěžitelů, kteří neprošli do druhého kola a vlastníků pozemků případně nedotažených sanací;
d) rizika nárůstu ceny zakázky (jakkoli se budou aktéři dušovat, že to není dle smlouvy možné, ale Transparency International tvrdí opak …).
Nejsem právník, ale předložená fakta ukazují nejen na možnost neuvěřitelného šlendriánu ale spíše na zločinné spolčení…
Zdá se, že si je toho vědom i premiér Nečas a opakovaně prohlašuje, že Ekozakázka projde jen přes jeho „mrtvolu“. Účastnil jsem se semináře za účasti jeho poradce (jméno jsem zapomněl), který potvrdil, že hlavní výtky a rizika uvedené v tomto textu interpretuje obdobně. Před pár dny tento postoj potvrdil v pořadu OVM na ČT 1.
Shodí tedy vláda Ekotendr ze stolu? Bohužel to nemusí být tak jednoduché: zaznamenal jsem právní výklad, že pokud Kalousek smlouvy podepíše, vláda nebude mít možnost je zneplatnit. Jiný právní výklad říká, že vláda rozhoduje nejdříve a vítězi a pokud ho nevybere, tendr bude ukončen. Údajně by se to obešlo i bez arbitráží, protože je to v pravidlech kvazikoncesní smlouvy.
Co tedy rozhodne o tom, zda se zakázka zruší nebo ne?
Pokud vynechám možnou promluvu „vůle lidu“, která by se asi musela odehrát na náměstích, je to především možný „vnitřní kanibalismus“. Supů se slétá nad kořistí tolik, že si navzájem vyklovou oči. Některé indicie nasvědčují tomu, že pnutí je opravdu veliké: výroční zpráva BIS, odvolání Martina Romana, zřejmá nervozita Kalouska, čerstvé prohlášení ministra zahraničí o financování stran ČEZem… Jiné indicie (nečekaný Kalouskův ústupek s emisními povolenkami, podivný klid v kauze ProMoPro…) zase naznačují možnost zákulisního obchodu kmotrů ODS/ČSSD a TOP09 s tím, že postaví Nečase před hotovou věc.
Nevylučuji, ryze teoreticky, ani motiv strachu: Ti chytřejší korupčníci si možná začínají uvědomovat, že stávající establishment dříve nebo později skončí a nemusí se tedy dočkat v bezpečném závětří promlčecích lhůt. Ale nic tomu zatím nenasvědčuje; jak by řekl Dr. Jan Hnízdil: psychopati tento typ strachu nemají :-)
Použité zdroje:
Domácí média (Ihned, Lidovky, Idnes, Novinky, Aktualne)
Česká pozice
Stránky a blogy environmentálně orientované
Dokumenty Transparency International
Stránky ministerstva financí