Loni i letos jsme dostali od našich politiků, krásné „dárečky“ ke Dni boje za svobodu a demokracii. Protože lze v „hodnotách daru“ vysledovat jistou progresi, trochu se děsím, co přinese další výročí...

Před rokem, 16. listopadu 2010 byla upečena velká koalice v Praze. Pražští kmotři si mohli oddechnout.

Včera, 16. listopadu 2011 byl jmenován nový ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, původem anesteziolog. O spojenectví (nebo podřízenosti?) se známým kmotrem Pavlem Dlouhým bylo napsáno mnoho. Jeho hlavní prioritou bude prý dostavba Temelína. Martin Doktor, který se rozhodl odejít z ODS, řekl na České pozici, že se začal (v kuloárech ODS) vyprávět tento vtip:

„Po rozhodnutí o tom, kdo bude jmenován ministrem průmyslu a obchodu, odešla z ambasády Spojených států, Ruska a Francie na úřady vlád a prezidentů daných zemí depeše, která říká: ,Ačkoli tomu vůbec nerozumíme, dostali jsme výzvu k tomu, abychom se zúčastnili výběrového řízení na dostavbu Temelína, které se koná v restauraci u Huberta‘“ (podnik, kde Pavel Dlouhý „úřaduje“).

Umíte si to představit? Co když do betonu budou přimíchávat suť a dřevo, jako to udělali u D 47? Co když trubky budou tenčí, sváry ledabylé, aby se ušetřilo? Věříte, že je Dana Drábová uhlídá?

A tak mne napadlo, čím by mohl být novopečený ministr asi jedině užitečný: mohl by do ovzduší vypouštět rajský plyn.

Co asi přijde za rok, 16. listopadu 2012? Zavřel jsme oči a najednou jsem před sebou měl jako ve snu děj filmu: Petr Nečas bude navrhovat úplně novou vládu a Václav Klaus jí samozřejmě jmenuje. Tváře jsem většinou neznal, ale jména mi připadala povědomá… Hrdlička, Janoušek, Dlouhý, Oulický, Bárta, Háva, Jurečko, Rittig, Langer, Kalousek, Roman, Drobil… Uf, polilo mne horko a zvedl se mi žaludek. Ale bylo ještě hůř. Po nepříjemné chvilce se thriller bez výstrahy změnil v horor: pánové se změnili v zombie a z každého občana bez rozdílu vysávali krev. Až do poslední kapky. Utíkal jsem před nimi, ale byl jsem zahnán do kouta a nevěděl kudy kam. Pak za mnou přišel odstupující ministr Kuba a beze slova, jen svýma studenýma a prázdnýma očima, v lékařském plášti, mi nabídl celkovou narkózu. S výrazem, že když odmítnu, stane se něco strašného. Pak se čas zastavil a přede mnou vyvstalo dilema:

Mám ji přijmout? Nebo ne?