Santa Claus a Česká pošta
Ta vzpomínka na léto 2006 je pořád živá. Vedra a bílé noci, jak tomu utéct… Lety z Prahy do Rigy byly zrovna levné a tak jsme se rozhodli pro sever. V Rize bylo pořád ještě hodně teplo, tak jsme pronajali auto a jelo se pořád výš. Estonsko, krásný Tallinn, ale pořád teplo – tak na loď přes Baltické moře. Helsinky, to už bylo lepší, ale po dvou dnech – co dál? Z Helsinek se dostanete poměrně lehce například do Sankt Peterburgu, nebo si můžete projet Finsko s nádhernými jezery. Lákavý je ale hlavně polární kruh.
Ani ne dvě hodiny letu a byli jsme v Rovaniemi. Tam už bylo opravdu příjemně, ačkoliv domorodci nám řekli, že už padesát let tam nebylo tak teplé a hlavně suché léto. Pronajali jsme si auto a ráno jsme vyrazili do Napapiiri, vesničky protnuté polárním kruhem, která je ale navíc, což jsme vůbec netušili, hlavním stanem Santa Clause na zeměkouli. Odtud odjíždí a objíždí celý svět saně, sobi, dárky.
Čekali jsme v řadě, aby nás Santa přijal, za dvacet eur byla i skupinová fotka s maminkou mých vnoučat, ta fotka pak měla v Praze obrovský úspěch. Chodili jsme po polárním kruhu, tlusté čáře napříč vesničky, a pak jsme objevili Post Office, tedy Poštu Santa Clause, kam dochází z celého světa psaníčka dětí. Stovky tisíc dopisů uložených ve skleněných skříních, seděl jsem tam dvě hodiny a četl a četl. Bylo to nesmírně dojemné, člověk se najednou ocitl v dávných časech, kdy ho trápila otázka, kde Santa Claus žije.
Děvčata zatím zjistila, že můžete vyplnit formulář, tuším za sedm eur, kam uvedete jméno a adresu dítěte a zhruba dva týdny před Vánocemi dojde poštou osobní dopis od Santy v nádherné obálce se speciální známkou a razítkem Santa Claus Post Office, Napapiiri, Suomi. Chtěli jsme se dozvědět, co asi Santa Claus píše dětem, ale bylo nám řečeno – „no to přece nemůžeme vědět!“
Nezbylo než čekat a těšit se, jak ty děti budou kulit oči. Vyplnili jsme asi deset formulářů, do Francie, Itálie, Belgie…a samozřejmě asi pět do Česka. A teď proč se do dneška divím. Všechny děti našich známých po Evropě dostaly před Vánocemi dopisy od Santy, jen u nás doma nepřišel žádný. Opravdu ani jeden a do dneška si neumím vysvětlit, jak je to možné. Pokud vás něco napadne, prosím, pište.
Ani ne dvě hodiny letu a byli jsme v Rovaniemi. Tam už bylo opravdu příjemně, ačkoliv domorodci nám řekli, že už padesát let tam nebylo tak teplé a hlavně suché léto. Pronajali jsme si auto a ráno jsme vyrazili do Napapiiri, vesničky protnuté polárním kruhem, která je ale navíc, což jsme vůbec netušili, hlavním stanem Santa Clause na zeměkouli. Odtud odjíždí a objíždí celý svět saně, sobi, dárky.
Čekali jsme v řadě, aby nás Santa přijal, za dvacet eur byla i skupinová fotka s maminkou mých vnoučat, ta fotka pak měla v Praze obrovský úspěch. Chodili jsme po polárním kruhu, tlusté čáře napříč vesničky, a pak jsme objevili Post Office, tedy Poštu Santa Clause, kam dochází z celého světa psaníčka dětí. Stovky tisíc dopisů uložených ve skleněných skříních, seděl jsem tam dvě hodiny a četl a četl. Bylo to nesmírně dojemné, člověk se najednou ocitl v dávných časech, kdy ho trápila otázka, kde Santa Claus žije.
Děvčata zatím zjistila, že můžete vyplnit formulář, tuším za sedm eur, kam uvedete jméno a adresu dítěte a zhruba dva týdny před Vánocemi dojde poštou osobní dopis od Santy v nádherné obálce se speciální známkou a razítkem Santa Claus Post Office, Napapiiri, Suomi. Chtěli jsme se dozvědět, co asi Santa Claus píše dětem, ale bylo nám řečeno – „no to přece nemůžeme vědět!“
Nezbylo než čekat a těšit se, jak ty děti budou kulit oči. Vyplnili jsme asi deset formulářů, do Francie, Itálie, Belgie…a samozřejmě asi pět do Česka. A teď proč se do dneška divím. Všechny děti našich známých po Evropě dostaly před Vánocemi dopisy od Santy, jen u nás doma nepřišel žádný. Opravdu ani jeden a do dneška si neumím vysvětlit, jak je to možné. Pokud vás něco napadne, prosím, pište.