Co mají společného vysoké školy, státem ovládané firmy a média veřejné služby? U všech se nás politici postupně pokoušejí přesvědčovat, že by v nich měli mít přímé rozhodovací pravomoce, neboť oni jediní mají „mandát“ zastupovat „stát“ či „veřejnost“, tedy toho, kdo „platí“ či „vlastní“. Bez toho by se přece tyto instituce ocitly mimo demokratickou kontrolu. A přiznejme si, že to na první pohled zní docela logicky.