Od loňského roku, kdy české finanční skupiny začaly nakupovat česká média, je veřejná debata plná obav o jejich nezávislosti. S postupem času už můžeme postoupit od obav k faktům. Mám tu hezký ilustrativní osobní příběh, který se týká Ringieru, respektive Blesku.

Je to zhruba rok, co jsem se spolu s kolegou Nikolou Hořejšem sešel se šéfredaktorem Blesku Radkem Lainem a jeho zástupcem Janem Juklem. Schůzka se týkala protikorupčních zákonů. Zástupci Blesku se tehdy pochlubili, že jsou jedním z posledních nezávislých médií v zemi, a sami navrhli, že by si pro další dlouhodobější téma (namísto končících Šmejdů) mohli vybrat otázku zveřejňování státních a obecních smluv a zapojit své čtenáře do zjišťování, na co v jejich okolí se zbytečně plýtvaly jejich peníze.

Znovu jsme se setkali ve stejném složení na jaře. Přinesli jsme podle dohody slíbené příklady, příklady lokálních kauz, tipy na podezřelé smlouvy a návrhy na zapojení čtenářů. Na schůzce se ovšem nedohodlo nic. Asi měsíc předtím vyšlo najevo, že mediální skupinu Ringier, která vlastní Blesk, koupil Daniel Křetínský a s ním další anonymní vlastníci. Zástupci Blesku na schůzce zcela bez obalu prohlásili, že zatím vůbec neví, kdo je vlastní, tím pádem nevědí, jaké jsou jejich zájmy, které by potenciálně mohli zkřížit, a dokud to nebude známo, do tématu se pouštět nebudou. Od té doby jsme se už neviděli. Zdá se ale, že v Blesku už dobře vědí, jaké jsou zájmy jejich majitelů.

Ověřoval jste si ty informace z anonymu? Nevím, to bylo předevčírem…

Vládní koalice právě v těchto dnech rozhoduje, jestli firmy s menší než 100%, ale většinovou státní či obecní účastí dostanou výjimku z povinnosti zveřejňovat své smlouvy v registru smluv – to je třeba ČEZ, donedávna a brzy možná opět PRE a Pražská plynárenská (o nákup akcií měl zájem právě Křetínský).

Minulý týden přišel ministrům a poslancům anonymní pamflet na Rekonstrukci státu, která se zákon o zveřejňování smluv snaží prosadit. Kromě klasických zaručených kompro tvrzení, že jsme ve skutečnosti stroj na peníze, falšujeme dary a žereme malé děti, v něm můžeme číst, že Rekonstrukce státu „vehementně trvá na tom, aby se povinnosti zveřejňování smluv týkaly co nejširšího okruhu státem ovládaných společností“, tedy i těch zmíněných. Není tak těžké si představit, odkud vítr vane.

Hned následující den nastal náš velký den. Blesk, který zprávám o zákonech Rekonstrukce státu doposud věnoval maximálně odstavcovou minizprávu, nám věnoval celou jednu velkou stranu! Rekonstrukce státu: tajný stroj na peníze, fígly s dary…



Autor článku přiznává, že článek psal pouze na základě anonymního dopisu a tři dny po jeho sepsání si už prý nepamatuje, zda si informace ověřoval. Obrázek si můžete udělat sami z tohoto krásného telefonátu:



Později jsem volal i šéfredaktorovi, řekl, že článku nic neví, že se seznámí se situací a zavolá zpět. Už nevolal.

V Rekonstrukci státu slavíme – jsme rádi, že nás odpůrci transparentnosti považují za tak významné hráče, že už proti nám musí nasadit svoje oblíbené prostředky. A ještě radši jsme kvůli tomu, že zjevně už nemají přímé argumenty, proč by tyto firmy nemohly zveřejňovat své smlouvy. V aktuální verzi návrhu se totiž podařilo odstranit zbylé problémy s ochranou obchodního tajemství a citlivé smlouvy budou dostatečně chráněny. Nikoliv ty poradenské, ze kterých se platí PR a lobbingové agentury, aby sepisovaly anonymy. Jupí.

Z hlediska naší mediální a politické kultury to ale asi zas tak veselé není.