Ve čtvrtek 10. 1. otiskly Lidové noviny dva články o tom, proč Michal Macháček, autor knihy o Gustávu Husákovi a čerstvý nositel medaile Za zásluhy I. stupně v oblasti kultury bádá v ZOO. Důvod, proč tomu tak je, je ovšem zcela jiný, než se Michal Macháček a autor článků Tomáš Tománek snaží čtenáře přesvědčit.

Ve čtvrtek 10. 1. 2018 vyšel na první straně Lidových novina článek Tomáše Tománka Dostal metál od Zemana, ve vědě končí a na třetí straně jsou okolnosti tohoto případu podrobněji rozebrány v článku stejného autora Nadaný historik bádá v zoo. Oba texty z konce vědecké kariéry Michala Macháčka zcela nepodloženě obviňují Akademie věd ČR. Skutečnost je ovšem úplně jiná. Nejdříve připomenu dva odstavce z prvního a dva z druhého článku a pak uvedu skutečnosti, z nichž si čtenář bude moci udělat vlastní závěr o důvodu, proč tomu tak je a kdo za to může. Píši tento blog i kvůli tomu, že pohádka o nadaném historikovi a zlé Akademii věd je recyklována mnoha servery, například zde, zde, zde, zde, zde či zde.

Z článku Dostal metál od Zemana, ve vědě končí
Macháček na vrcholu blaha. V pouhých dvaatřiceti dosáhl úspěchů, na něž mnozí čekají mnohem déle. Za životopisnou monografii o Gustávu Husákovi dostal prestižní cenu Josefa Hlávky. Jeho práce si navíc povšiml prezident Miloš Zeman. Knihu nejprve opakovaně vychválil, na podzim pak Macháčka pozval do Vladislavského sálu, kde mu mezi společenskou smetánkou udělil vyznamenání.

Kariéra úspěšného mladého odborníka na totalitní éru se ale zadrhla. Akademie věd mu opakovaně odmítla žádosti o zařazení do špičkového vědeckého programu. Macháček byl nucen opustit akademické prostředí a nyní píše dějiny pražské zoo. Naznačuje přitom, že za rozhodnutím komise může být právě fakt, že Zeman oceňuje jeho práci. „Přímo vám to nikdo neřekne. V komisích ale sedí lidé, kteří byli předtím v poradním sboru (Zemanova soka) Jiřího Drahoše,“ řekl Macháček LN.

Z článku Nadaný historik bádá v zoo
Akademie věd mu prý dostatečně nevysvětlila, proč jeho žádosti odmítla. Podle Macháčka je škoda, že nemůže pokračovat v bádání o období normalizace 70. a 80. let, na něž se chtěl zaměřit. Bez podpory slovutné instituce v zádech je pro něj navíc další výzkum o poznání obtížnější.

„Pan prezident o této situaci ví a není mu v žádném případě lhostejná. Je smutné, že se takové praktiky, které byly běžné v době před listopadem 1989, navracejí,“ řekl LN mluvčí Jiří Ovčáček.


Na akademické platformě Academia.edu Michal Macháček sám o sobě uvádí
• Postdok na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze,
• Historie socialismu, současná historie východní Evropy, zvláště Československa
• Specializuji se na moderní českou a slovenskou historii se zaměřením na česko-slovenské a československo-sovětské vztahy, komunistické hnutí a osobnost Gustáva Husáka.
Vzdělání:
• 2011: magistr, Ústav české historie na Filosofické fakultě Karlovy univerzity
• 2017: PhD, Ústav české historie na Filosofické fakultě Karlovy univerzity
Školitel: prof. Jan Rychlík
Stipendia a stáže
• 2011: Katedra slovenské historie, Filosofická fakulta Komenského univerzity v Bratislavě
• 2012-2013: Historický ústav Slovenské akademie věd, Bratislava
• 2014: Katedra historie jižních a západních slovanů, Fakulta historie na Lomonosově univerzitě v Moskvě.
• 2017/2018: Ústav historických věd Slovenské akademie věd, Bratislava


Během doktorských studií na Filosofické fakultě Karlovy univerzity Macháček sepsal rozsáhlou biografii Gustáva Husáka. Jak je uvedeno na druhé straně, kniha vydaná v nakladatelství Vyšehrad vznikla na Karlově univerzitě v rámci programu PROGRES Q09. Tento program s názvem Historie – klíč k pochopení globalizovaného světa, je jedním z programů financování vědy na Karlově univerzitě, jehož cílem je

„analyzovat historické proměny v podobách státu, společnosti, hospodářství i kultury a hlubší souvislosti, potřebné k porozumění dnešnímu globalizovanému světu. Bádání bude zkoumat různé procesy, které předznamenávají dnešní globální konstelace, i vztahy mezi jednotlivými dimenzemi lidského jednání – ve světě politiky, společenských vztahů, hospodářských procesů nebo kultury. Nejde přitom jen o mezinárodně pojaté bádání pro účely akademických diskusí; profitovat by z něj měla i širší veřejnost, příslušné instituce státu nebo různé segmenty občanské společnosti.“

Program je schválen na léta 2017-2021 a v roce 2017 se ho zúčastnilo 79 vědeckých pracovníků a 32 doktorandů, mezi nimi zřejmě i Michal Macháček. Křest Macháčkovy knihy proběhl 29. 11. 2017 v Literární kavárně knihkupectví Academie na Václavském náměstí. Zúčastnili se ho dva ze tří odborných lektorů této knihy, profesoři Jan Rychlík, vedoucí Oddělení moderních a soudobých dějin Ústavu českých dějin Filosofické fakulty Karlovy univerzity a Robert Kvaček, bývalý pracovník této fakulty. Jan Rychlík o knize napsal

Kniha je v mnoha ohledech průkopnická. Poprvé je podán komplexně a vyčerpávajícím způsobem život a politická kariéra Gustáva Husáka. Téma je přitom zpracováno na vysoké úrovni, s hlubokou znalostí věci na základě původního archívního materiálu, přičemž poprvé byly využity dokumenty z moskevských archivů.

Podobně knihu pochvalně ocenil i Robert Kvaček. Počátkem června 2018 získal Macháček za knihu o Husákovi Cenu Josefa Hlávky za vědeckou literaturu za rok 2017. Nakladatelství Vyšehrad o tom informovalo takto

Historik Michal Macháček, autor knihy Gustáv Husák (Vyšehrad, 2017) získal prestižní Cenu Josefa Hlávky za vědeckou literaturu za rok 2017. Cenu uděluje Nadace český literární fond spolu s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových za původní odborné práce, tradičně ve čtyřech vědních oblastech: společenské vědy, vědy o neživé přírodě, vědy o živé přírodě a lékařské vědy.


Po přečtení výše uvedených skutečností by čtenář jistě očekával, že instituce, kde Macháček vystudoval, absolvoval doktorské studium a získal titul Ph.D. a kde také vznikla jeho kniha o Husákovi, tedy Filozofická fakulta Karlovy univerzity, mu nabídne odpovídající pozici jako posdoktorand a vytvoří mu optimální podmínky, aby mohl ve své úspěšné vědecké práci pokračovat. Ale čtenář se místo toho dozvídá, že Macháček nemůže ve vědecké práci pokračovat, protože mu "Akademie věd opakovaně odmítla žádosti o zařazení do špičkového vědeckého programu". A redaktor LN Macháčkovi nepoloží přirozenou otázku co, resp. kdo, brání tomu, aby pokračoval na v Ústavu českých dějin Filosofické fakultě Karlovy univerzity, s nímž spojil předchozích deset let a kde je vedoucím Oddělení moderních a soudobých dějin jeho bývalý školitel Jan Rychlík. Proč konkrétně nemůže pokračovat v rámci programu PROGRES Q09, v jehož rámci vznikla kniha o Husákovi? Odpověď na tyto otázky Michal Macháček a redaktor Tománek čtenářům dluží.

Místo toho Macháček nepodloženě obviňuje Akademii věd, s níž neměl dosud naprosto nic společného a tvrdí že "Bez podpory slovutné instituce v zádech je pro něj navíc další výzkum o poznání obtížnější." A ještě přitom spekuluje, že za odmítnutím žádosti mohou být lidi, "kteří byli předtím v poradním sboru (Zemanova soka) Jiřího Drahoše". Ztráta sebereflexe je to nejmírnější, jak lze toto jednání charakterizovat.


Není ani pravda, že žádal o zařazení do špičkového vědeckého programu. Ucházel o podporu z Programu podpory perspektivních lidských zdrojů – postdoktorandů, jenž má za cíl podpořit kategorii začínajících výzkumných pracovníků, kteří jsou perspektivní pro rozvoj stávajících i nových vědních oborů na pracovištích Akademie věd ČR. Na zařazení do tohoto programu může být navržen pouze postdoktorand, jehož délka výzkumné praxe od udělení titulu Ph.D. není v době podání návrhu na zařazení do programu delší než 2 roky. Program je primárně určen pro postdoktorandy, kteří získali titul na některé vysoké škole, ale jejichž školícím pracovištěm byl ústav Akademie věd. Akademie věd je ovšem otevřená instituce a navrhovaný kandidát v době podání návrhu na zařazení do programu nemusí být zaměstnancem některého jejího pracoviště. Pracovní poměr k pracovišti však musí vzniknout nejpozději v okamžiku podání žádosti o poskytnutí dotace a trvat po celou dobu jejího poskytování, v rozsahu plného pracovního úvazku. Návrh na zařazení do programu předkládá ředitel pracoviště po projednání v radě pracoviště každoročně zpravidla ve dvou termínech.

Směrnice Akademické rady nechává na řediteli ústavu, jak návrh na udělení podpory sestaví. Ve většině ústavů ho ředitel připraví ve spolupráci s vedoucími jednotlivých útvarů a radou pracoviště, v některých ústavech, převážně humanisticky orientovaných, jsou na místa navrhovaných vypisována výběrová řízení. Dotace na schválený návrh je určena na osobní náklady výzkumného pracovníka a činí nejvýše 600 000 Kč na jeden kalendářní rok, což představuje slušnou, ale nikterak závratnou měsíční mzdu 37 tisíc Kč. Akademie uděluje ve dvou termínech ročně cca 70 takových dotací, což vzhledem k počtu 54 ústavů Akademie věd představuje jen doplňkovou podporu postdoktorandů v ústavech Akademie věd. Hlavní odpovědnost za podporu mladých vědeckých pracovníků je samozřejmě na samotných ústavech. Program podpory postdoktorandů rozhodně nelze nazvat "prestižním", tím jsou v Akademii věd dvě formy podpory excelence: Akademická prémie, poskytovaná od roku 2007 mimořádným vědeckým osobnostem (na šest let a 5 milionů Kč ročně) a nove zřízená Lumina queruntur pro perspektivní vědce maximálně do 10 let po získání Ph.D. (na 5 let a 4 miliony ročně). Ročně jsou udělovány typicky dvě až tři Akademické prémie a v prvním běhu bylo uděleno šest Lumin.


V září 2017, tedy krátce po získání titulu Ph.D. a ještě v době, kdy se Macháček podílel na programu Filosofické fakulty Karlovy univerzity PROGRES Q09, podal přihlášku do výběrového řízení vypsaného Ústavem soudobých dějin AV ČR na místo na návrhu tohoto ústavu do zmíněného programu na podporu postdoktorandů. Ředitel ústavu Macháčkovi vyšel velkoryse vstříc a spolu s dalším postdoktorandem, jenž v ústavu již pracoval, jeho návrh poslal Akademické radě AV ČR. Komise příslušná oblasti sociálních a humanitních věd ani jeden z těchto návrhů neschválila. Důvod byl prostý: konkurence byla velká a Ústav soudobých dějin uspěl v posledních dvou letech ve čtyřech termínech s jediným návrhem.

Na jaře loňského roku to Macháček zkusil ještě jednou a přihlásil se do výběrového řízení vypsaného Historickým ústavem Akademie věd. Jeho ředitel po projednání v radě ústavu Macháčka nenavrhl, neboť měl zájem o získání velmi dobrého postdoka z Německa, kterého navrhl a který podporu také získal. Tomu se Macháček ani nikdo jiný nemůže divit, každý ředitel má primární zájem na tom rozvíjet určité výzkumné směry a tomu přizpůsobuje i personální politiku. Dávat tento případ opět do souvislosti s pochvalným vyjádřením Macháčka na adresu prezidenta Zemana je ubohost. A označit to za návrat o doby před listopad 1989 může opravdu jen vrchní hradní pátrač Jiří Ovčáček.

Na závěr opakuji otázku: proč nepokračuje nadaný badatel tam, kde vyrostl a napsal dílo, za něž mu pan prezident udělil státní vyznamenání? Odpoví nám Michal Macháček?