V části o důchodovém systému se v prvním bodě Programového prohlášení vlády České republiky praví „Realizujeme a do konce roku 2023 předložíme skutečnou důchodovou reformu s cílem nastavení stabilního systému férových důchodů.“ Svůj závazek vláda snadno splní, protože, to co dále navrhuje, je jen mírná úprava stávajícího systému veřejných důchodů. Na skutečnou reformu nemá ani tato vláda odvahu, protože by nám musela říkat některá nepříjemná fakta. Jimi začnu a tím, co v Programovém prohlášení chybí, skončím.

Nejdříve ovšem jazyková poznámka. Věta „Realizujeme a do konce roku 2023 předložíme skutečnou důchodovou reformu s cílem nastavení stabilního systému férových důchodů“ je v duchu druhé části verše známé Písně strašlivé o Golemovi: „Podle jedné do té vody skočil, namočil se, pak se rozmočil, podle druhé, nejdřív se rozmočil, namočil se a pak tam skočil.“


1) Neexistuje žádný důchodový účet, odvody na sociální pojištění jsou příjmy státního rozpočtu a výplaty důchodů, stanovených zákonem 255/1995 Sb. o důchodovém pojištění jeho mandatorními výdaji, na důchody tedy vždy budou peníze, je nezodpovědné strašit lidi tvrzením, že na důchody i jejich valorizaci nebudou peníze. Vláda by měla jen výslovně zaručit, že kupní síla důchodů nebude klesat, což v praxi znamená, že nebude zákonem změněn způsob výpočtu důchodů. To je maximum, co může odpovědně slíbit.

2) Z důchodů se neplatí daně ani odvody na zdravotní pojištění a proto při výpočtu náhradového poměr je třeba dělit celý důchod čistou mzdou, tj. mzdou PO zdanění a odvodech. V následující tabulce

jsou pro 40 započtených let a mzdy roku 2019 uvedeny důchody pro jednotlivé příjmové kategorie pro současný stav i tři varianty „důchodové reformy“ Jany Maláčové, o níž jsem psal podrobně před dvěma lety v blogu Co má reformovat důchodová „reforma“ Jany Maláčové?, v němž je rovněž podrobně popsán dnešní způsob výpočtu důchodů ve stávající systému i třech navržených variantách. Důsledky navrhovaných úprav na celkovou výši starobních důchodů jsou většinou velmi malé a jsou citelné jenom pro Variantu C a pro velmi nízké osobní vyměřovací základy a menší počty započtených let, viz. tabulky zde. Připomínám, že osobní vyměřovací základ (OVZ) je, zjednodušeně řečeno, průměrná měsíční mzda za odpracované roky v současné hodnotě, kdy se dřívější příjmy přepočítávají pomocí koeficientů zohledňujících růst průměrné mzdy na současnou úroveň.

3) Z předchozí tabulky je patrné, že problémem nejsou velmi nízké důchody, u těch nejnižších je náhradový poměr větší než jedna a i u poloviny průměrné mzdy činní přes 90 procent, ale velmi nízké mzdy. Důchodový systém by ovšem neměl napravovat problém nízkých mezd.

4) Na důchod si sami přispíváme velmi málo, 80 procent odvodů na sociální pojištění, z nichž většina jde na starobní důchody, platí zaměstnavatelé, zaměstnanci jen 20 procent, zatímco všude v okolním světě je poměr zhruba 50:50 procent, podrobněji na konci textu. Zaměstnancům je potřeba odvody na sociální pojištění zvýšit z dnešních 6,5 % mzdy řekněme na 10 % a zaměstnavatelům naopak z 24,8 % snížit na 21,5 %. Pořád by to bylo 2:1. Tím bychom zaměstnavatelům velmi pomohli.


Návrh „důchodové reformy“, který připravila Komise pro spravedlivé důchody Jany Maláčové, nepředstavoval skutečnou reformu důchodového systému, ten v ní zůstal v podstatě nezměněn. Rozdělení stávajícího systému na dva pilíře představoval jen nová slova pro starý obsah § 4 odstavce (2) zákona 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, jenž zní „Výše důchodu se skládá ze základní výměry a z procentní výměry“. V návrhu Maláčové bylo toto ustanovení reinterpretováno jako rozdělení současného systému na dva pilíře, nultý, tzv. solidární a první, tzv. zásluhový, přičemž částka odpovídající solidárnímu pilíři, která měla být pro všechny důchodce stejná, měla zajistit minimální životní standard důchodců. Pro další krok nemá uvedená změna terminologie žádný význam. Varianty A, B, C návrhu Jany Maláčové se od stávajícího systému liší jen v hodnotách třech numerických parametrů výpočtu základní/solidární a procentní/zásluhové složky starobního důchodu. Ve všech třech variantách byly ponechány redukční hranice (44 a 400 % mzdy) a měněna jen tři čísla: výše základního výměru a započtená procenta osobního vyměřovacího základu pod první a druhou redukční hranicí (nad druhou redukční hranicí je ve všech případech nula).

Zásadní změnu přinášel návrh Maláčové ve snaze prosadit reformu jeho financování tím, že celá solidární složka důchodů měla být kryta z obecných daní a odvody na sociální pojištění měly být použity jen na zásluhovou část důchodů. To by znamenalo dalších 100 až 300 miliard nákladů státního rozpočtu. Tím šel návrh daleko za rámec reformy důchodového systému a byl odsouzen k neúspěchu, protože žádná strana nebyla před volbami ochotna o tak zásadní otázce, jako je změna struktury daňových a odvodových příjmů státního rozpočtu, vážně jednat. K této veledůležité otázce se ještě vrátím.

Návrh Maláčové obsahoval dále řadu změn v podmínkách poskytování důchodů, které měly rozumný důvod, ale které představovaly zase jen jednoduchou změnu zákona, nikoliv systému.


Úplný text části vládního prohlášení o důchodovém systému, včetně výše citovaného úvodního bodu zní takto:
• Realizujeme a do konce roku 2023 předložíme skutečnou důchodovou reformu s cílem nastavení stabilního systému férových důchodů.
• Připravíme návrh důchodové reformy, který se bude skládat ze dvou hlavních složek a třetí, dobrovolné, základní složka se zvýší a bude reflektovat požadavky na důstojnost života ve stáří a finanční možnosti státu.
• Zásluhová složka bude vycházet z odvodů do pojistného systému a počtu vychovaných dětí.
• Dobrovolná složka bude zřízena ve formě státního nebo veřejnoprávního fondu inspirovaná zahraničními zkušenostmi.
• Zachováme a budeme podporovat soukromé penzijní spoření.
• Dále vylepšíme informace o předpokládané výši důchodů v důchodové kalkulačce, včetně možnosti doplňovat podklady online a zjistit si údaje o odpracovaných letech včas.
• Podpoříme seniory pracující v důchodovém věku a více jim zohledníme celkové odpracované roky.
• Zkrátíme dobu potřebnou pro dosažení nároku na důchod.
• Do náhradní doby vrátíme dobu studia.
• Umožníme dřívější odchody do důchodu zaměstnancům v náročných profesích za větší odpovědnosti zaměstnavatelů.
• Zavedeme fiktivní vyměřovací základ prodloužení vyloučené doby pro péči.
• Bonus za vychované děti dostanou současné poživatelky důchodů.
• Zavedeme dobrovolný společný vyměřovací základ manželů.
• Zvýšíme vdovské a vdovecké důchody.
• Zavedeme možnost platit 1 % svého důchodového pojištění rodičům nebo prarodičům.
• Podpoříme dobrovolné penzijní spoření, např. ve formě účtu dlouhodobých investic.

V prvních třech bodech vláda slibuje zavést to, co v podstatě existuje, takže si jen může zopakovat cvičení s úpravami třech parametrů současného systému výpočtu důchodů, k čemuž by si mohla vzít jako vzor varianty v návrhu Jany Maláčové, případně upravit i redukční hranice. Ve všech případech jde o jednoduché parametrické úpravy.

Nechápu, co nového přinese zřízení dobrovolné složky ve formě státního nebo veřejnoprávního fondu, když v dalším bodě vláda výslovně počítá s další podporou soukromého penzijního spoření. Bez finanční podpory ze státního rozpočtu nemá smysl nový fond zřizovat a není zřejmé, pro jakou vrstvu důchodců by takový fond měl být zajímavý.

Všechny následující body kromě posledních dvou jsou smysluplná opatření zlepšující podmínky pro přiznání důchodu a reflektující postavení důchodců a jejich zavedení bude znamenat opět jen úpravu článků 28-26 zákona 155/1995 Sb., kde jsou specifikovány podmínky a výše starobního důchodu. Všechny tyto úpravy však budou v souhrnu stát další desítky miliard korun ročně. Kde na to chce vláda vzít, není v Programovém prohlášení opět ani slovo.

Zdánlivě bohulibá myšlenka asignací 1 % důchodového pojištění svým rodičům nebo prarodičům se při podobném posouzení ukáže jako administrativně velmi obtížně realizovatelná. A vyvede ze systému 10-15 miliard Kč ročně, z nichž podobně jako v případě snížení daní v souvislosti se zrušením superhrubé mzdy, budou mít prospěch především ti, kteří to nepotřebují, v tomto případě rodiče a prarodiče bohatých lidí.


Jakákoliv úvahy o skutečné reformě důchodového systému by měly vycházet z odpovědi na dvě klíčové otázky:
1. Zda má být důchodový systém v rovnováze.
2. Zda, resp. jak, upravit věk odchodu do důchodu.

V první otázce jde o to, zda příjmy státního rozpočtu z odvodů na pojistně na důchodové zabezpečení mají zhruba pokrývat výdaje na důchody, či zda se politické strany shodnou na tom, že část výdajů na důchody může být kryta z jiných příjmů státního rozpočtu a kolik procent HDP by to mohlo být a kde na to vzít. To je smysluplná otázka. Například v Rakousku, které je nám blízké z hlediska toho, že i tam dominuje státní systém starobních důchodů, je z obecných daní kryta čtvrtina výdajů na starobní důchody. Z tohoto i jiných důvodů je třeba diskutovat o restrukturalizaci daňových a odvodových příjmů, ale to bude vyžadovat zevrubnou diskuzi politiků i odborníků a hlavně dost času. Pro získání správné představy o tom, jaká je skladba daňových příjmů státu ve srovnání se zeměmi OECD doporučuji navštívit webovou stránku Revenue Statistics 2021, kde je pro každou členskou zemi, pro ČR zde, uvedena struktura daňových příjmů státu ve srovnání s průměrem OECD

a také pořadí, které daná země v jednotlivých kategoriích v mezi zeměmi OECD zaujímá. Přitom daněmi jsou myšleny všechny povinné daně a odvody všem složkám státu, tedy u nás i zdravotním pojišťovnám.

Máme dvě stříbrné medaile: máme druhý nejnižší podíl výnosu daně z příjmu fyzických osob a to bylo ještě před snížením daně z příjmu fyzických osob v souvislosti se zrušením superhrubé mzdy a druhý nejvyšší podíl sociálního pojištění. A jasnou jedničkou jsme, pokud jde o poměr odvodů na sociální zabezpečení placených zaměstnavatelem a zaměstnanci. Zatímco všude kolem je tento poměr zhruba 1:1 (v Německu přesně, v Rakousku 1,2:1) u nás činí 24,8/6,5=3,8. O tom jsem se již zmínil výše.

Vláda by také měla jasně říci, zda uvažuje o zvýšení věku odchodu do důchodu, protože dvě předchozí vlády zvýšení věku odchodu do důchodu odmítaly a naopak poslední (Nečasova) vláda ODS, TOP09 a VV zvyšování věku do důchodu uzákonila.

Nejde o to, že by v Programovém prohlášení měly být rovnou odpovědi na tyto otázky, ale vláda v něm měla jasně uvést, že si je jejich prvořadé důležitosti vědoma a že nalezení odpovědí bude prvním krokem k formulaci úprav současného důchodového systému. Nic ve výše uvedených zásadách nenasvědčuje tomu, že tomu tak je.