Původně nominovaný ministr pro legislativu Jakub Michálek udělal dobře, že se nakonec rozhodl zůstat v Poslanecké sněmovně a místo ve vládě a předsednictví Legisla-tivní rady vlády přenechal Michalu Šalomounovi, absolventovi právnické fakulty Masarykovy univerzity a advokátovi. Ten i jen za pár týdnů ukázal, že může být velmi užitečným členem vlády a obráncem našeho legislativního systému proti legislativním zmetkům, jako je například poslanecká novela zákona o střetu zájmů. Samozřejmě pokud mu bude vláda naslouchat.


První příležitost ukázat nám občanům, že to vláda myslí se zřízením postu člena vlády, ministra pro legislativu vážně a že jí nešlo jen o trafiku pro Piráty, skončila pravým opakem. Vláda na názor ministra pro legislativu a Předsedy Legislativní rady vlády Michala Šalomouna nedala a rozhodla se riskovat porážku u Ústavního soudu a to ve věci věcně okrajové, jímž vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu bez-pochyby je. Tuto novelu předložila vláda Poslanecké sněmovně 5. 1. 2022, přičemž z nepochopitelných důvodů je jako zástupce předkladatele uvedeno minister-stvo práce a sociálních věcí a nikoliv ministerstvo financí nebo spravedlnosti. Vláda požádala předsedkyni Poslanecké sněmovny o vyhlášení stavu legislativní nouze a projednání návrhu ve zkráceném řízení, čemuž Markéta Pekarová Adamová vyhověla. Pravidla zákonodárného procesu ve stavu legislativní nouze jsou přitom stanovena v § 99 zákona č. 90/1995 Sb. o jednacím řádu Poslanecké sněmovny takto

(1) Za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody, vyhlásí předseda Sněmovny na návrh vlády stav legislativní nouze na určitou dobu. Sněmovna může stav legislativní nouze zrušit nebo omezit dobu, na niž byl vyhlášen.
(2) Ve stavu legislativní nouze může předseda Sněmovny na žádost vlády rozhodnout, že předložený vládní návrh zákona bude projednán ve zkráceném jednání.

V důvodové zprávě je jako hlavní důvod uvedeno
Vzhledem k tomu, že vývoj průměrné mzdy a její výše v roce 2020 by při ponechání automatického mechanismu pro stanovení výše platové základny v § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, vedl k významnému navýšení platových základen představitelů, soudců a státních zástupců a s ohledem na nepříznivou hospodářskou situaci umocněnou důsledky epidemie COVID-19 a trvajícího rozpočtového provizoria, je nezbytné růst platových základen dočasně pozastavit.
Dočasné snížení platových základen na úroveň platnou před 1. lednem 2022, a to pouze na dobu od data účinnosti zákona do konce roku 2022, lze s ohledem na uvedené okolnosti považovat za spravedlivé řešení.

A finanční dopad novely je vyčíslen takto:
Pokud by účinnost zákona nastala od února 2022, odhadované úspory by tak za 11 měsíců představovaly u představitelů státní moci cca 56,7 mil. Kč, u soudců cca 403,7 mil. Kč a u státních zástupců cca 138,3 mil. Kč, celkem tedy cca 0,6 mld. Kč.

Předsedkyně PS určila zpravodajem Jiřího Havránka z ODS a návrh přikázala Roz-počtovému výboru. Ten se sešel 11. 1. 2022 a přijal usnesením, v němž navrhl Poslanecké sněmovně, „aby se vedla podrobná rozprava ke všem částem návrhu zákona“ a „své jednání ukončila nejpozději do 24.00 hodin, dne 11. ledna 2022“, tedy týž den večer, což se také stalo K vládnímu návrhu se v důsledku toho nestačila vyjádřit Legislativní rada vlády a na webu existuje jen vyjádření jejího předsedy, v němž je na úvod uvedeno
Návrh zákona nebyl z časových důvodů projednán pracovními komisemi Legislativní rady vlády, zejména pak vzhledem k požadavku, aby byl projednán vládou již na její schůzi dne 5. ledna 2022. Podle čl. 17 odst. 1 písm. d) Legislativních pravidel vlády je proto k návrhu zákona vypracováno stanovisko předsedy Legislativní rady vlády.

Dále jsou v něm formulovány kritické připomínky k formě projednání i obsahu návrhu. V připomínce k formě projednání ministr Šalomoun upozorňuje na výše citovaný odstavec (1) § 99 zákona č. 90/1995 Sb. o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a vládu varuje

Vzhledem k výše uvedenému se upozorňuje, že projednání předloženého návrhu zákona ve stavu legislativní nouze by mohlo zatížit legislativní proces vadou, která je způsobilá vyvolat negativní následky v případě přezkumu tohoto předpisu u Ústavního soudu.
Tyto pochybnosti lze dovozovat z dosavadní judikatury Ústavního soudu k problema-tice projednávání návrhů zákonů ve stavu legislativní nouze
Nelze-li v konkrétním případě využít institutu stavu legislativní nouze, nabízí se v zájmu zrychleného projednání návrhu zákona možnost postupovat podle ustanovení § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a navrhnout Poslanecké sněmovně, aby s vládním návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení.

Další vážné varování se týká samotného věcného obsahu návrhu:
Tím, že návrh zákona zasahuje do platové základny soudců, dostává se do možného rozporu s ústavním pořádkem České republiky, jak vyplývá z bohaté judikatury Ústavního soudu, která se týká platových restrikcí ve vztahu k soudcům. Tím spíše to platí v situaci, kdy vláda platy jiných vybraných skupin „služebníků státu“ s účinností od 1. ledna 2022 naopak zvýšila.

A následuje dlouhý výčet nálezů Ústavního soudu, v nichž v některých případech Ús-tavní soud zrušil ustanovení zákonů, které zasahovaly do odměňování soudců. Bě-hem projednávání návrhu a v reakci na opakované výzvy několika poslanců ministr Šalomoun vystoupil a Poslanecké sněmovně sdělil toto
Vážené poslankyně a poslanci, já jsem to nebral jako neúctu k vám, to se omlouvám, pokud to tak vyznělo. Já jsem to vnímal tak, že stejně moje stanovisko je v zásadě známé a v médiích proběhlo. To stanovisko bylo takové, že upozorňovalo vládu na problémové momenty, které tady v zásadě popisujete, nicméně i když to bylo na vládě diskutováno, tak vláda je kolektivní orgán a padlo rozhodnutí, že i přes ty problémy, i přes riziko toho, že to může být Ústavním soudem, pokud by návrh na zrušení toho zákona přišel, (zde zřejmě chybí při přepisu slovo „zrušeno“, pozn. J. Ch.) tak i přesto se vláda usnesla, že to jako návrh zákona nebo tedy novelu do Poslanecké sněmovny poslala. Takže taková je situace.

Vláda tedy při plném vědomí jejich možných důsledků obě varování svého ministra pro legislativu ignorovala, přestože to první je tak evidentní, že by ho mohl pochopit i ministr Jurečka. Takovou hloupost, že by bez zrychleného projednání ve stavu legislativní nouze byla „zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu“, netvrdí snad ani on. A že by „státu hrozily značné hospodářské škody“ je přímo směšné, jak ukazují čísla z Důvodové zprávy. Uvedená celková ušetřená částka 0,6 miliardy za 11 měsíců znamená 54,5 milionů za měsíc. Kdyby tedy byl zákon projednán tak, jak navrhoval ministr Šalomoun a vstoupil v platnost 1. března, činila by „značná hospodářská škoda“ 54,5 milionů Kč, tedy 0,15 PROMILE oněch 376 miliard plánovaného schodu státního rozpočtu.


Od 20. 12. 2021 je na webu Poslanecké sněmovny
Návrh poslanců Jakuba Michálka, Věry Kovářové, Marka Výborného, Marka Bendy a Jana Jakoba na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zá-jmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

jehož projednávání v prvním čtení je zařazeno jako 60. bod 9. schůze Poslanecké sněmovny od 15. února 2022. První, co je na návrhu divné, je skutečnost, že jde o poslanecký návrh pětice vrcholných funkcionářů všech stran vládní koalice, čtyř předsedů poslaneckých klubů a místopředsedkyně Poslanecké sněmovny i STAN a nikoliv vládní návrh, jak bychom přirozeně očekávali. Připomínám, že původní znění zákona 159/2006 Sb. předložila v roce 2005 vláda Jiřího Paroubka zastoupená předkladatelem, jímž bylo ministerstvo spravedlnosti, jež tehdy vedl Pavel Němec a zásadní novelu v zákoně 14/2017 Sb., známou jako „Lex Babiš“ předložila v roce 2015 vláda Bohuslava Sobotky zastoupená navrhovatelem, jímž byl tehdejší ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier. Logicky bychom tedy očekávali, že další zásadní novelu tohoto zákona předloží vláda zastoupená buď ministerstvem spravedlnosti, nebo ministrem ro legislativu.

O důvodu, proč novelu předkládá poslanecká pětice a ne vláda, můžeme sice jen spekulovat, ale podle mého názoru je jím je skutečnost, že boj proti střetu zájmů v případě Andreje Babiše je koníček Jakuba Michálka. Na tom by nebylo nic špatného za předpokladu, že o problematice střetu zájmů v kontextu legislativy EU, z níž naše zákony vycházejí nebo na níž navazují, především NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie a Směrnice EU 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu něco ví a chápe v jakém kontextu a co znamená klíčový pojem „skutečný majitel“. Protože tomu tak není nejen u něj, ale ani u ostatních navrhovatelů této novely, je výsledkem legislativní zmetek. O tom svědčí paradoxně nejlépe podrobně vyargumentované Stanovisko vlády, kte-ré je zcela jasně dílem ministra Šalomouna a jeho Legislativní rady.

Vláda k poslaneckému návrhu sice zaujala souhlasné stanovisko, v něm ovšem „současně upozorňuje na některé níže uvedené skutečnosti, které považuje za vhodné zohlednit v dalším legislativním procesu.“ Ze 14 kritických připomínek uvádím osm podle mého názoru nejzávažnější, které upozorňují na to, jak zcela nedomyšlená až nesmyslná jsou mnohá zásadní ustanovení novely, která vedou na závažné legislativní i věcné nedostatky návrhu:
• Vláda současně upozorňuje, že vyloučením určitých osob z okruhu veřejných funkcionářů povede i k tomu, že se na ně nebudou vztahovat kromě povinností týkajících se zveřejňování jejich majetkových poměrů též obecné povinnosti stanovené v § 3 až 6 zákona o střetu zájmů, a to včetně primární povinnosti „zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce“.
• Z hlediska práva EU vláda upozorňuje, že návrh nastoluje otázky týkající se toho, nakolik je možné ospravedlnit zásahy a omezení výkonu hospodářských činností, zejména svobody usazování, která je jako jedna ze svobod vnitřního trhu EU zakotvena v čl. 49 a násl. Smlouvy o fungování EU. Na tyto otázky nedává důvodová zpráva k návrhu uspokojivé odpovědi. Například pravomoc Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí navrhova-ná v § 4a odst. 3 „nařídit prodej podílu v právnické osobě“ je velmi silným instrumentem, který by si zasloužil ospravedlnění z hlediska práva EU, obdobně jako právní úprava nevyplácení podílů na zisku obsažená v navrhovaném § 4a odst. 4.
• V případě nahrazení pojmu „ovládání“ pojmem „skutečný majitel“ vláda podotýká, že skutečný majitel představuje širší pojem. Ovládající osobu lze do značné míry připodobnit k pojmu osoby s koncovým vlivem podle zákona o evidenci skutečných majitelů. Ovládající osobu však již nepředstavuje druhá složka vymezení skutečného majitele, a to tzv. koncový příjemce. Změna by tak znamenala zohledňování nikoli jen pozice osob s možností aktivně uplatňovat rozhodující vliv nad posuzovanou právnickou osobou, ale také osob, které z ní mohou pasivně profitovat.
• Za spornou a nevyváženou považuje vláda skutečnost, že zákazy stanovené v § 4a nedopadnou například na internetová média, která mohou mít značný a prakticky okamžitý dopad na vybrané cílové skupiny, naproti tomu mohou dopadat například na dětské časopisy, odborné technické časopisy nebo čistě hudební kanály.
• Ve vztahu k § 4a odst. 6 vláda upozorňuje, že nezahrnuje pouze případy, kdy by mohlo dojít k obcházení zákona převodem majetkové účasti nebo postavení skutečného majitele na osobu blízkou, jak uvádí důvodová zpráva, ale zakazuje se jakékoliv nabytí vlastnictví médií bez ohledu na jejich předchozího majitele nebo způsob převodu. Osoba blízká přitom nemusí mít reálně finanční, majetkové a dokonce ani citové vazby na veřejného funkcionáře. Vláda tak vyjadřuje obavu, zda se nebude jednat o nepřiměřený zásah do ústavně zaručených práv těchto osob garantovaných zejména čl. 11 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který nemá opodstatnění ve vztahu k ochraně veřejného zájmu sledovaného zákonem o střetu zájmů
• Návrh zákona zasahuje rovněž do oblasti veřejných zakázek, které jsou na úrovni práva EU upraveny zejména směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek …….V této souvislosti není vyjasněn vztah zákona o střetu zájmů k transpozičnímu zákonu o zadávání veřejných zakázkách a není dostatečně objasněna ani otázka přiměřenosti navrhovaných opatření ve smyslu práva EU.
• V případě navrhovaného znění § 4b tak vláda upozorňuje, že se neodstraňuje nekonzistentnost s legislativou zadávání veřejných zakázek, když absentují jakákoliv procesní pravidla případného vylučování dodavatele ..….Dodavatelům musí být rovněž poskytnut prostor pro prokázání, že ke střetu zájmů nedošlo, vyloučení dodavatele tedy nemůže být automatické, a dodavatel musí vždy dostat možnost obnovit svou způsobilost, tedy prokázat, že i přes existenci střetu zájmů učinil všechna opatření směřující k jeho efektivní eliminaci.
• Za problematický považuje vláda způsob výpočtu pokuty uvedený v § 23 odst. 3 písm. d) a § 24 odst. 3 písm. 3 písm. a), kdy je výše pokuty vázána na hodnotu aktiv právnické osoby, jejímž je veřejný funkcionář společníkem, členem nebo skutečným majitelem a která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku….Z tohoto důvodu není vhodné vázat výši správního trestu jednoho subjektu na hodnotu aktiv subjektu odlišného.

Těžištěm poslaneckého návrhu je novela Lex Babiš, tedy článků 4a, 4b a 4c zákona 159/2006 Sb. a především jich se týkají připomínky vlády. V dalším se soustředím na článek 4a, který se týká vlastnictví médií, protože ten je nejspornější a který je v platném znění formulován takto:
§ 4a
(1) Veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 nesmí být provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku ani společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku.
(2) Veřejný funkcionář uvedený v odstavci 1 je povinen ukončit provozování rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydávání periodického tisku nebo ukončit svou účast nebo členství v právnické osobě, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku, bez zbytečného odkladu poté, co začal vykonávat svou funkci, nejpozději však do 60 dnů ode dne zahájení výkonu funkce. Není-li z důvodů nezávislých na vůli veřejného funkcionáře možné dodržet lhůtu uvedenou v předchozí větě, veřejný funkcionář o této skutečnosti v dané lhůtě informuje evidenční orgán a provede současně všechna potřebná opatření směřující ke splnění povinnosti uvedené podle věty první. Ustanovení zvláštních právních předpisů tím nejsou dotčena.
(3) Veřejný funkcionář, který neukončil svou účast nebo členství v právnické osobě, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku, podle odstavce 2, nesmí v této obchodní korporaci vykonávat hlasovací práva. Pokud je veřejný funkcionář jediným společníkem v obchodní společnosti, nesmí při výkonu působnosti nejvyššího orgánu této obchodní společnosti činit jiná rozhodnutí, než která ukládá zákon nebo která se týkají zrušení obchodní společnosti, anebo volit orgány obchodní společnosti nebo jejich členy, ledaže jim zanikla funkce.

Připomínám, že mezi veřejné funkcionáře uvedené v § 2 odst. 1 patří mimo jiné a v zjednodušené formulaci i poslanci a senátoři, členové zastupitelstva kraje, hlavního města Prahy, obce, městské části nebo městského obvodu statutárního města včetně Prahy, starosta, místostarosta obce a členové rady obce, městské části statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy, na něž podle článku 4 odstavce (1) zákaz podnikání nevztahuje.

Je zcela absurdní a iracionální, že podle článku 4 může poslanec, senátor nebo třeba starosta obce vlastnit jakoukoliv firmu, ale podle článku 4a kromě firmy v oblasti médií. Neexistuje jediný racionální argument, proč by podnikání v této oblasti mělo být zásadně nebezpečnější z hlediska potenciálního střetu zájmů, než kterákoliv jiná oblast. Proč by třeba senátor nemohl za své peníze vydávat deník, v němž by presentoval a obhajoval své názory, dokonce by to mělo být vítané, protože od něj otevřenost přece očekáváme. Je to tím absurdnější, že, jak upozorňuje vláda, opatření „v článku § 4a nedopadnou například na internetová média, která mohou mít značný a prakticky okamžitý dopad na vybrané cílové skupiny, naproti tomu mohou dopadat například na dětské časopisy, odborné technické časopisy nebo čistě hudební kanály.“ Internetová média obecně a sociální sítě speciálně mají na veřejnost daleko větší vliv než média, na něž se vztahuje článek 4a a tento vliv bude dále růst. Politici dnes komunikují s veřejností daleko efektivněji prostřednictvím Facebooku či Twitteru, Trump byl v tomto ohledu hvězda, ale i naši politici, Babiš, Kalousek aa další se to učí. Jediné, čím by se podnikatel v oblasti médií měl řídit, je článek 3, který obsahuje obecná pravidla „slušného chování“:

(1) Veřejný funkcionář je povinen zdržet se každého jednání, při kterém mohou jeho osobní zájmy ovlivnit výkon jeho funkce. Osobním zájmem se pro účely tohoto zákona rozumí takový zájem, který přináší veřejnému funkcionáři, osobě blízké veřejného funkcionáře, právnické osobě ovládané veřejným funkcionářem nebo osobou blízkou veřejného funkcionáře zvýšení majetku, majetkového nebo jiného prospěchu, zamezení vzniku případného snížení majetkového nebo jiného prospěchu nebo jinou výhodu; to neplatí, jde-li jinak o prospěch nebo zájem obecně zřejmý ve vztahu k neomezenému okruhu adresátů.
(2) Dojde-li ke střetu řádného výkonu funkce ve veřejném zájmu se zájmem osobním, nesmí veřejný funkcionář upřednostňovat svůj osobní zájem před zájmy, které je jako veřejný funkcionář povinen prosazovat a hájit.
(3) Veřejný funkcionář nesmí ohrozit veřejný zájem tím, že
a) využije svého postavení, pravomoci nebo informací získaných při výkonu své funkce k získání majetkového nebo jiného prospěchu nebo výhody pro sebe nebo jinou osobu,
b) se bude odvolávat na svou funkci v záležitostech, které souvisejí s jeho osobními zájmy, zejména s jeho povoláním, zaměstnáním nebo podnikáním, nebo
c) dá za úplatu nebo jinou výhodu ke komerčním reklamním účelům svolení k uvedení svého jména, popřípadě jmen a příjmení nebo svolení ke svému vyobrazení ve spojení s vykonávanou funkcí.

Jako ilustraci nesmyslnosti zákazu v článku 4a připomínám případ Ivo Valenty, majitele mezinárodní skupiny herního průmyslu SYNOT a spoluvlastníka firmy vydávající internetové Parlamentní listy, který byl mezi lety 2014 a 2020 senátorem za obvod č. 81 – Uherské Hradiště. V této funkci otevřeně a intenzivně lobboval proti snahám vlády regulovat herní průmysl a tím ve prospěch svého podnikání a tím byl zcela zjevně ve střetu zájmů. Článek 4a ovšem nikdy neporušil, protože nevydával periodický ani nebyl provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání. Jeho vyjádření v tisku
„Regulace, kterou ministerstvo připravuje, je špatná. Pokud k ní dojde, otevře se velký prostor pro šedý průmysl a mafie,“ kritizuje Valenta snahu státu zakázat například automaty v restauracích a barech a zvýšit zdanění firem provozujících hazard.
„Hlasování se nezdržím,“ avizuje Valenta, který podle svých slov „pravděpodobně upozorní kolegy na možný střet zájmů“. Že by se do střetu zájmů přímo dostal, odmítá a argumentuje ministrem financí a majitelem Agrofertu Andrejem Babišem.
„Je to stejné, jako kdyby on ve Sněmovně nehlasoval o daňových zákonech nebo o zákonech o podpoře biopaliv. Mé názory jsou dlouhodobě konstantní, mám v dané oblasti zkušenosti z řady zemí, zdržet se hlasování by bylo velmi pokrytecké,“ míní Valenta.

svědčí o tom, že si článek 3 interpretoval po svém, ale nikomu to nevadilo. Podobně by neměl problém se zákonem, kdyby byl zvolen poslancem Pavel Tykač, vlastník elektrárensko-teplárenského giganta Sev.en Energy, jehož zájmy se mohou snadno dostat do konfliktu s veřejným zájmem. Samozřejmě dokud by nezačal vydávat třeba Severočeského vinaře.

Články 4a-4c byly do zákona 159/2006 Sb. zanesen novelou v zákoně 14/2017 Sb. výlučně v rámci snahy omezit vliv Babiše na politiku, protože od roku 2015, kdy byla novela předložena do PS, Babiš začínal přerůst ČSSD přes hlavu. Tato snaha se ukázala jako velmi neefektivní a speciálně článek 4a jako naprosto iracionální omezení podnikatelských aktivit. Tento článek je třeba jako celek zrušit, protože se střetu zájmů věcně netýká, ale naše poslanecká pětice ve svém návrhu přichází naopak s ještě propracovanějším textem tohoto článku, jehož jediným cíle je „kleknout“ na Babiše tak silně, aby se již nezvedl. Celé to formulační monstrum je v příloze. Zatímco v platném znění má článek 4a 22 řádek, v monstru jich má 52. Nejabsurdnější úprava tohoto článku umožňuje, aby straničtí funkcionáři obývali výnosné trafiky ve statutárních orgánech „stranického tisku“.

4. V § 4a se na konci textu odstavce 1 doplňuje věta „To neplatí v případě, kdy je vydavatelem periodického tisku politická strana, politické hnutí nebo politický institut, právnická osoba jimi ovládaná, nebo právnická osoba ovládaná územním samosprávným celkem anebo pokud je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku právnická osoba, která nemá povinnost vyhotovit výroční zprávu podle zákona upravujícího účetnictví.“.

což odůvodňují autoři návrhu v Důvodové zprávě takto:
Dále se napravuje existující vada zákona, kdy se zákaz vydávání periodického tisku vztahuje i na tzv. stranická periodika. Vzhledem k tomu, že vrcholní funkcionáři strany jsou často statutárními orgány právnických osob vlastněných stranou (a nejsou-li jimi přímo, pak jsou zpravidla alespoň ovládajícími osobami, jelikož stojí v čele mateřské právnické osoby - strany), zákon by paradoxně dopadl i na ně. Jelikož vydávání stranického tisku je důležitou součástí politického života a informování občanů o záležitostech veřejného zájmu, považujeme za vhodné tuto otázku řešit vytvořením speciální výjimky.

Takže kdyby Babiš prodal Mafru svému hnutí a to ho jmenovalo předsedou jejího představenstva, bylo by všechno košer. Především je ovšem scestná sama představa, že jedině stranický tisk „je důležitou součástí politického života a informování občanů o záležitostech veřejného zájmu“.


Navrhovaná novela zákona 159/2006 Sb. je legislativní zmetek, který nelze opravit, ale který je třeba zahodit. Vláda by měla poslaneckou pětici přesvědčit, aby svůj návrh z jednání Poslanecké sněmovny stáhla a problematiku legislativního ošetření střetu zájmů, což je skutečný problém, přenechala ministrům spravedlnosti a pro legislativu, kteří jsou v těchto záležitostech kompetentní. Toho druhého vláda přece zřídila právě proto, aby dohlédl na to, aby Poslanecká sněmovna neschvalovala legislativní zmetky. A pokud to neudělá anebo si poslanecká pětice nedá říct, měla by Poslanecká sněmovna jejich návrh rychle zamítnout.

Příloha: úplný text návrhu úpravy článku 4a podle poslanecké novely
4. V § 4a se na konci textu odstavce 1 doplňuje věta „To neplatí v případě, kdy je vydavatelem periodického tisku politická strana, politické hnutí nebo politický institut, právnická osoba jimi ovládaná, nebo právnická osoba ovládaná územním samosprávným celkem anebo pokud je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku právnická osoba, která nemá povinnost vyhotovit výroční zprávu podle zákona upravujícího účetnictví.“.
5. V § 4a odstavec 2 zní:
(2) Veřejný funkcionář uvedený v odstavci 1 je bez zbytečného odkladu poté, co začal vykonávat svou funkci, nejpozději však do 60 dnů ode dne zahájení výkonu funkce, povinen ukončit provozování rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydávání periodického tisku nebo ukončit svou účast nebo členství v právnické osobě, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku, nebo přestat být jejím skutečným majitelem. Není-li z důvodů nezávislých na vůli veřejného funkcionáře možné dodržet lhůtu uvedenou v předchozí větě, veřejný funkcionář o této skutečnosti v dané lhůtě informuje Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí a provede současně všechna potřebná opatření směřující ke splnění povinnosti uvedené podle věty první. Ustanovení zvláštních právních předpisů tím nejsou dotčena4).
6. V § 4a odstavec 3 zní:
„(3) Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí posoudí, zda veřejný funkcionář provedl všechna potřebná opatření směřující ke splnění povinností uvedených v odstavci 2. Pokud veřejný funkcionář potřebná opatření neprovedl, uloží Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí veřejnému funkcionáři povinnost prodat podíl v právnické osobě, povinnost přestat být jejím skutečným majitelem nebo provést jiná opatření ke splnění povinnosti a stanoví mu k tomu dodatečnou lhůtu nepřesahující 60 dnů. Před postupem podle věty druhé si Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí může vyžádat stanovisko příslušného ústředního správního úřadu k uvažovaným opatřením.“.
7. V § 4a se doplňují odstavce 4 až 7, které znějí: „(4) Nesplní-li veřejný funkcionář povinnost podle odstavce 2, nesmí právnická osoba provozující rozhlasové a televizní vysílání nebo vydávající periodický tisk vyplatit podíl na zisku nebo obdobné plnění jemu ani právnické osobě nebo právnímu uspořádání, jejichž je rovněž skutečným majitelem.
(5) Nesplní-li veřejný funkcionář povinnost podle odstavce 2, nesmí při rozhodování
nejvyššího orgánu právnické osoby provozující rozhlasové a televizní vysílání nebo vydávající periodický tisk vykonávat hlasovací práva nebo rozhodovat jako její jediný společník on ani právnická osoba nebo ten, kdo jedná na účet právního uspořádání, jejichž je rovněž skutečným majitelem; to neplatí pro rozhodnutí, která ukládá zákon, rozhodnutí, která se týkají zrušení právnické osoby, nebo rozhodnutí o volbě orgánů právnické osoby nebo jejich členů, kterým zanikla funkce.
(6) Zakazuje se právní jednání, které směřuje k tomu, aby
a) byla převedena účast nebo členství veřejného funkcionáře v právnické osobě, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku, na osobu blízkou nebo osobu, se kterou jednal ve shodě,
b) se skutečným majitelem právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku, stala osoba blízká veřejnému funkcionáři nebo osoba, se kterou jednal ve shodě. Takové právní jednání je neplatné.
(7) K neplatnosti právního jednání podle odstavce 6 soud přihlédne i bez návrhu. Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí se může žalobou domáhat vyslovení neplatnosti.“.