Vánoční poselství premiéra Fialy obsahovalo kromě obvyklé snůšky sebechvály pozoruhodné ocenění výsledků fiskální politiky dvou předchozích vlád, k nimž se snad někdy v budoucnosti pod jeho vedením máme přiblížit. Tuto upřímnost oceňuji.

Těžiště Fialova vánočního poselství je v části, v níž hovoří o naději do budoucna:

V posledních dvou letech jsem se vám vždy otevřeně snažil říkat, čemu bude naše země čelit, a nevyhýbal jsem se ani tomu, abych pravdivě přiznal, že to nebude jednoduché. Dnes naopak mohu mluvit o naději. O naději, že příští rok už bude mnohem lepší.

A tuto naději konkretizuje slovy

Dobrou zprávou je zásadní pokles inflace. Ta se v průběhu příštího roku konečně dostane k hodnotám, na něž jsme byli zvyklí ještě před zhruba třemi lety. Jinými slovy, příští rok skončí neustálé zdražování a vaše reálné mzdy začnou opět růst. Projeví se to pozitivně ve vašich rodinných rozpočtech a úsporách.

Další dobrou zprávou je, že se nám podařilo dostat pod kontrolu prudké zadlužování naší země. V roce 2024 deficit veřejných financí poklesne díky ozdravnému balíčku a dalším rozhodnutím naší vlády výrazně pod tři procenta hrubého domácího produktu, což je obecně uznávaná hranice dobrého hospodaření státu. Česká republika tedy začne mít příští rok po mnoha letech zdravé veřejné finance.

Ta první dobrá zpráva není ovšem důsledkem prozíravé politiky Fialovy vlády, spíše naopak, protože v říjnu tohoto roku jsme měli společně s Maďarskem výrazně nejvyšší míru inflace v EU, 2,5krát vyšší, než je průměr EU:

takže jsme nejméně rok za celkovým trendem vývoje inflace v Evropě.

O tom, jak se Fialově vládě „podařilo dostat pod kontrolu prudké zadlužování naší země“ nejlépe svědčí graf salda sektoru veřejných vládních financí jako procento HDP převzatý z nejnovější makroekonomické predikce Ministerstva financí z listopadu t.r.

z něhož plyne, že v roce 2023 se míra zadlužování jako procento HDP oproti roku 2022 ještě zvýšila a teprve v roce 2024 začne klesat, ale samotné zadlužování sektoru veřejných financí se bude dále zvyšovat a teda stále více budeme platit na úrocích z tohoto dluhu.

Zde je vhodné připomenout, že „veřejnými financemi“ se rozumí sektor veřejných vládních institucí, jenž se skládá ze tří subsektorů:
a) Ústřední vládní instituce, kam patří zejména ústřední rozpočtové organizace (tzv. organizační složky státu – ministerstva a ústřední úřady), část ústředních příspěvkových organizací, veřejné vysoké školy, veřejné výzkumné instituce, Správa železniční dopravní cesty apod.;
b) Místní vládní instituce, tj. místní rozpočtové organizace (územní samosprávné celky apod.), část místních příspěvkových organizací, několik veřejných podniků poskytujících např. kulturní služby a několik neziskových organizací;
c) Fondy sociálního zabezpečení, tj. zdravotní pojišťovny spravující všeobecné (povinné) zdravotní pojištění a neziskové instituce (Asociace zdravotních pojišťoven a Centrum mezistátních úhrad).

Dlouhodobější vývoj salda veřejných rozpočtů od roku 2000 je na grafu Národní rozpočtové rady (NRR)


Pokud by nás zajímalo jenom saldo státního rozpočtu, který tvoří jen část, byť nejdůležitější veřejných financí, NRR uvádí následující graf již od roku 1993

který má velmi podobný tvar jako graf salda veřejných financí, ale hodnoty nejsou vyjádřeny v poměru k HDP. Pokud hodnoty salda od roku 2014 podělíme HDP podle údajů Ministerstva financí, dostaneme následující tabulku:


Na webu NRR je také graf celkového veřejného dluhu, tj. dluhu sektoru vládních institucí


Všechny výše uvedené grafy ukazují, že Fiala ve svém tvrzení, že „Česká republika tedy začne mít příští rok po mnoha letech zdravé veřejné finance“ oněmi „mnoha lety“ myslel poslední 4 roky, tj. roky 2020-2023, z nichž první dva byl premiérem Babiš a druhé dva Fiala. A dobu, kdy byly „veřejné finance zdravé“, nemohl myslet jiné období než 6leté období 2014-2019 Sobotkovy a Babišovy vlády. Upřímné přiznání úspěšné fiskální politiky Fialova arciprotivníka, který byl po celé toto období, kromě posledních 7 měsíců Sobotkovy vlády, ministrem financí nebo premiérem, je vítaným projevem politické kultury.


Schválený státní rozpočet na rok 2024 a střednědobý výhled na roky 2025-2026 ovšem naznačuje, že návrat našich veřejných financí k parametrům z Babišovy éry bude trvat ještě několik let. Hlavním důvodem, proč to nepůjde rychleji a proč ty parametry nedosáhneme již v roce 2024 je daňový zločin, kterého se v listopadu 2020 dopustil Fiala spolu s Babišem a Okamurou při způsobu (nikoliv samotném principu) rušení superhrubé mzdy a kterým tito pánové a jejich strany vyrobili 100 miliardovou díru do státního rozpočtu. Tato díra představovala 1,6 procent HDP, přičemž většinou této částky si vylepšili příjem bohatí lidé, kteří to vůbec nepotřebovali. Tragédie naši politiky je v tom, že se na tomto zločinu podílela nejsilnější strana pětikolky a celá opozice takže není naděje na nápravu. Jedině pokud by pětikolka pochopila, že Babiše za ani ne dva roky porazí jen pokud uznají, že bez zvýšení daní střední a vyšší příjmové třídy naše společnost prosperovat nebude a voličům to přesvědčivě vysvětlí. Neměl by to být problém, vyžadovalo by to ovšem zahodit ideologickou veteš ODS.