Víra, že můžeme poznat svůj osud je pradávná. Osvícenectví sice otevřelo dveře do říše rozumu, ale iracionálně emocionální rozměr lidského chování žije dál. V poslední době přitom jako by stoupala sugestibilita populace na různé mystifikace. Je neuvěřitelné, kolik lidí bere vážně různé astroporadny a osobní horoskopy.

Nejde jen o to, že se jak houby po dešti množí takové ty neškodné zábavné rubriky s horoskopy. Jak je ale možné, že tolik lidí se zcela vážně snaží odhalovat různými pověrečnými postupy co je čeká - v mezilidských vztazích, jak se rozhodnout v zaměstnání či pokud jde o jejich zdraví či finance. Lidská iracionalita se tak módně přelévá do sféry esoteriky. A člověk při tom uvěří v hermetickou zásadu „Suspiciendo despicio“. tedy že události v nebi jsou odráženy těmi na Zemi.
Někteří astrologové mluví o své disciplině jako o opravdové vědě a lidé věří, že tito tajemní „odborníci“ seriozně vyvěští z data jejich narození co je čeká a nemine. Každý asi máme ve svém okolí někoho, kdo bere znamení, ve kterém je zrozen, za klíčovou charakteristiku své osobnosti. U těchto lidí má vztah k jejich osudovému údělu (onen nietscheovský „amor fati“) podobu posedlosti jejich hvězdným předurčením. Dosáhne-li tato posedlost patické podoby, mohou skončit tito lidé dokonce v sítích kontaktérů sekt jako jsou např. Vesmírní lidé.
Ano, moderní doba se pyšní, že je říší rozumu. Dnes ale vývoj světa přináší doslova explozi poznatků a dvojsečných možností. Psychologie rozumového uchopení světa je tedy složitější a toho zneužívají nejen různí šarlatáni, ale m.j. i propagandisté a tvůrci reklam. Na skutečnosti, že z povrchních emocí se stává zboží je dnes postaven celý byznys. A výnosným obchodem se stává i samotná astrologie. Astroporadny jsou nejen na četných placených telefonních linkách, astrologové dnes mají i své vlastní satelitní TV programy.


Pocit, že mezi požadavkem racionality a oslabenou přirozeností je nějaký rozpor, se často řeší kultivovanou ignorancí. Bohužel tak dochází k erozi důvěry vůči civilizačnímu pokroku a k relativizací vědeckých metod. Dokonce pohledy do budoucna společnosti mají spíš podobu věšteb různých obskurních následovníků Nostradama než seriozních prognóz. Různá pavěda je pak pro svoji povrchní masovou přitažlivost a následný zisk zcela záměrně podporována v médiích. A různí hystrioni či jinak labilní jedinci o to raději uvěří v zázraky a různé bludy.
Rozum nebere, proč by vaše znamení a datum narození mělo působit na vašeho ducha ? Já se například narodil před 50. lety dne 24.ledna – ve stejný den a rok se o pár kilometrů dál narodila herečka Nastasja Kinski. (já v Praze, ona v Berlíně). Znamená to že konstelace nebeských těles nás oba nakopla na nějakou podobnou dráhu ? Že mám rád např. její film „Cat people“ (1982), kde hrála hlavní roli ženy měnící se v černého leoparda, určitě neumožňuje dělat takové závěry.
Prostě datum narození spojuje lidi zcela odlišné. Když vyberu jen muže se stejným datem narození, tak 24. ledna se např. narodil také můj kolega v poslaneckých lavicích, představitel ODS Petr Bendl (bývalý středočeský hejtman). Zalovím-li v minulosti, tak co mají společného např. lidé jako Ernst Heinrich Heinckel (letecký konstruktér), Karl Herman Frank (nacistický představitel protektorátu), Ludwig Brehm (autor známého „Života zvířat“) nebo hrabě František Schönborn (pražský arcibiskup a kardinál) ? Opravdu jenom to narození 24.ledna.
Samotná konstelace nebeských těles, která by nás měla ovlivňovat, je vlastně zdánlivá záležitost. A nejen pro dlouhodobý efekt rozpínání vesmíru. Prof. Parke Kunkle z Minneapolisu upozornil nedávno milovníky astrologie, že opomíjejí to, jak se díky výkyvům zemské osy mění postavení Země vůči hvězdné obloze. Už kolem roku 130 před Kristem objevil změny v bodech rovnodennosti způsobené precesí zemské osy velký antický astronom Hipparchos. Průsečík zemské osy a nebeské sféry opíše v důsledku vyklání rotující země uzavřený kruh každých 25 tisíc let. Jev, který každý zná ze školy jako platónský rok.


Precese šoupe hvězdami a nebesům je šumafuk celá zodiakální mystika. Pokud historická znamení zvěrokruhu nesouhlasí se současným postavením souhvězdí, jaký smysl má celá mytologie hvězdných znamení ? Stejnou nelogičnost má astrologický systém aeonů (věků), podle kterého každých přibližně 2150 let vstupujeme do dalšího věku spojovaného s určitými kulturními charakteristikami (nyní má jít o přechod z věku ryb do věku vodnáře).
Člověk má tendenci chápat sdělené tak, aby mu potvrdilo to, na čem mu emotivně záleží a vyhnout se tomu, co je s tím v protikladu. Proto tak snadno fanda astrologie uzná výmluvy, proč mu horoskop nevychází. Tento problém se nevyhýbá ani lidem vzdělaným. Ti jsou sice ve své specializaci schopni kritické analýzy, ale to neplatí pro jiné životní situace.
Podstatou této chyby je citově podmíněné kognitivní zkreslení. V samotné vědecké obci je proto mnoho filozofického naivismu provázející krizí objektivity vědy. A politikové ? Kdesi jsem např. četl, že Elisabeth Gehrerová, rakouská ministryně pro vzdělání a kulturu v letech 1995-2007, nabádala občany, aby se řídili horoskopy lásky. Sice šlo o ministryni za ÖVP, ale s klíčovou exekutivní odpovědností v oblasti vzdělanosti. A jak se říká „exempla trahunt“!
Co s tímto přívalem iracionality typickým pro nezdravou víru v astrologii ? Horoskopy mohou samozřejmě sloužit pobavení a hrám. Nepatří ale do odpovědného životního rozhodování. Tam bychom se měli chovat jako homo sapiens, člověk rozumný. A tomu by měla být vlastní intelektuální poctivost, ochota uznat problém a zbavit se sebeklamu, pokud fakta hovoří proti. Bez toho nejsme schopni racionalizace projektů přeměny světa.
I astronomie a kosmogonie zná mezní otázky, ale odpovědi na ně hledá s pomocí vědeckých metod. Když vědec tvoří hypotézu, může mít i velmi netradiční vizi. Tu pak ale musí v souladu s racionálními a vědeckými postupy verifikovat. „Mimovědecké pravdy“ jsou jen pravdami dosud vědeckou metodou nevysvětlenými, žádná nepoznatelná mystika.

Také se mi od dětství líbila nejen astronomie jako vědecký obor, ale především hvězdy samotné. Pamatuji, že když jsem usínal pod širákem, stranou od světelného znečištění oblohy, a hleděl k nočnímu nebi nade mnou, mohl jsem užasnout nad velkolepostí a nádherou hvězd i bez mystického přehánění. A i v den svých dnešních abrahámovin mohu spolehlivě potvrdit, že to stále platí.