Premiér Nečas v nedávném rozhovoru pro media připustil, že jeho vláda prosadí sjednocení sazby daně z přidané hodnoty a to na 19%. Znamená to zdražující vyšší zdanění zboží a služeb zařazených do snížené sazby DPH a to o 9%.

Před loňskými parlamentními volbami ODS hlásala politiku nízkých daní. Návrhy na sbližování sazeb DPH, které bylo možné ještě od Mirka Topolánka předloni občas slyšet, byly dány stranou. Ministr financí Eduard Janotu tehdy přípravu na sjednocení DPH na svém ministerstvu odmítl. Počátkem října 2010 už ale sdělil Petr Nečas, že se bude usilovat o zvýšení dolní sazby DPH (tehdy ještě jen na 17 procent). Chvíli to vypadalo že pro ohledu k preferencím to pravice vzdá, ale nyní se zjevně znovu rozhodla situaci zlomit.
Současné vyjádření Petra Nečase k DPH vyvolalo rozporné reakce. S názorem premiéra a předsedy ODS souhlasila TOP09, Věci veřejné hledají způsob jakým si alespoň částečně zachovat tvář před svými voliči, kterým slibovali něco jiného. Ve svém programu měli véčkaři, že chtějí ponechat minimálně pro následující dva roky sazby DPH 10% a 20%. VV se prý dnes také mají přetřít na červeno a zeleno. Uvidíme tedy jak tato koaliční bitva na daňovém poli nakonec dopadne. Opozice ale jasně vůbec odmítá jít cestou zvyšování DPH. Má to za krok ekonomicky nedomyšlený a sociálně nespravedlivý.
Zrušení snížené sazby DPH u komodit jako jsou potraviny, ubytovací služby, .zdravotnické prostředky, dětské pleny, hromadná doprava, povede k růstu cen tohoto zboží a služeb. A to, že se má přitom základní sazba DPH snížit ze současných 20 procent na 19 procent, peněženky lidí s podprůměrnými příjmy jistě nezachrání. Nikoliv náhodou jinde v EU snížené sazby DPH na vybrané zboží a služby i nadále mají. Rozlišují tak dopad nezbytné spotřeby a té luxusnější na různé skupiny obyvatelstva. V těchto zemích také nekoketují s experimentem rovné daně a jsou zde vyšší přímé daně. Zhojit oslabené veřejné finance lze tedy i jiným způsobem.
Obhájci zvýšení DPH tvrdí, že ke zvýšení cen nemusí dojít, protože firmy mohou pod tlakem měnící se poptávky snížit své marže. Ochota snižovat marže ovšem nebude veliká – už nyní jsou např. zpracovatelé potravin tlačeni do kouta řetězci. Poptávka u nezbytných potřeb je značně nepružná a tedy bude také těžko mít větší vliv. Jíst se přeci musí, stejně jako topit, svážet dopad, upravovat vodu atp. Např. teplárenské sdružení již varuje, že cena jednoho gigajoulu dodávaného tepla by mohla stoupnout o 35 až 60 korun, tj. o 1200 – 2100 Kč ročně. I experti nakonec tvrdí, že marže nemohou absorbovat tak velké změny a inflace by se tedy skutečně zvýšila.
Věci veřejné nyní ještě hledají kompromis. Jedna z cest má být pomalejší růst snížené sazby - nedošlo by hned k úplnému sblížení obou sazeb, ale ze současných 10% by snížená sazba vzrostla jen o několik procentních bodů. Jiným řešením má být převedení většiny položek ze snížené sazby do sazby základní a zejména potraviny ponechat tam, kde jsou. Tohle taktizování ale nezakryje fakt, že takový či onaký ústupek záměru ODS a TOP09 zvyšovat DPH bude znamenat vytáhnout z kapes lidí peníze v řádu desítek miliard korun .
Vláda tlačí na zvýšení DPH proto, že z výnosu této daně chce financovat svoji problematickou penzijní reformu. Chce totiž část peněz vyvést ze současného systému důchodového zabezpečení (tzv. opt out). Chybějící zdroje však musí něčím nahradit. Má jít ročně až o 50 mld korun. A zaplatit to má právě zvýšená DPH. Nebylo by tedy lepší tedy nechat plných 28% odvodu i nadále v systému státních penzí ? Stejně tak jako vrátit se k solidárním odvodům bez jakéhokoliv zastropování pro bohaté.
Sociální rizika inflačního růstu citlivých cen na občany vláda vnímá. Těm nejpalčivějším dopadům chce předejít vyššími sociálními dávkami (zvýšením životního minima) – ovšem o kolik to bude, když v rozpočtu chybějí peníze a když se zhoršuje už situace domácností i tzv. nižších středních vrstev ? Premiér Nečas chce kompenzovat dopad zvýšené DPH i pro podnikatele. Ustupuje tlaku podnikatelské lobby, která chce, aby pracovní síla byla v naší republice levnější. Cestou má být snížení odvodů na sociální pojištění. To ale bude znamenat další, doslova skokové ohrožení bilance pojišťovacích systémů.
Přitom se nabízí nejen nezvyšovat DPH, ale vrátit tuto daň do polohy, ve které byla před lety, tj. na 19 a 5%. Není to v EU nic mimořádného . Např.v Německu je DPH na úrovni 19 a 7%, ve Španělsku na 18 a 8%. Nízké DPH má Lucembursko (15, 6 a 3%) nebo Švýcarsko (8 a 3%).
Připomínáme také možnost vyjednat v EU výjimku na nulovou sazbu DPH. Nezatížit vybrané produkty DPH mají povoleno např. v Belgii, Švédsku, Finsku, Dánsku ale třeba i v Polsku. Ve Velké Britanii je tato nulová sazba DPH nastavena nejširší – týká se knih, potravin a nápojů, léků a zdravotnických pomůcek, oděvů a obuvi pro děti mladší 10 let ale i hnojiv a krmiv. Pro zajímavost neuškodí připomenout, že v roce 2006 chtěla i ODS ústy jejího tehdejšího poslance V.Tlustého vyjednat v EU nulovou sazbu DPH na potraviny a léky.
Jednotná sazba DPH má být prý i zbraní proti daňovým únikům. Ano, daňové úniky u DPH patří k největším. Jenom u pohonných hmot experti odhadují, že ročně v ČR takto zmizí na 5 miliard korun. Nemalé prostředky mizí při obchodování v rámci EU (zde se odhadují celkové úniky při výběru DPH na 40 mld eur). Jedna sazba by to ale nevyřešila – hlavním problémem není zařazení příslušné komodity do režimu zdanění, ale spíše fingované nákupy a problém zdanění mezi exportující a cílovou zemí atp. Ani tento argument tedy plán na sjednocení sazeb DPH nepodpoří. Tak snad ještě si raději tohle české unikum přeci jen rozmyslet.