O zvyšování DPH se začalo mluvit raději až po volbách, premiér Nečas na podzim 2010 mluvil o 17% sazbě. Nyní se ekonomičtí ministři a experti z NERV shodli na tom, že by se měla DPH sjednotit na 20%. Cílem je dostat cestou zdražení od občanů cca 60 mld Kč ročně navíc. Proč ?

Zvýšení DPH od roku 2012 bezpochyby povede k růstu cen, ministerstvo financí to odhaduje celkově asi o 2-3%, odbory mluví o 4%. Zdražení se nemusí projevit okamžitě, ale může mít zpoždění kvůli konkurenci. Nakonec ale dojde k tomu, že ceny se zvýší o celou daň. V situaci krácení platů ve veřejné sféře, vysoké nezaměstnanosti a dlouhodobě nedostatečné valorizaci zejm. podprůměrných důchodů to přinese pokles kupní síly poměrně široké skupiny obyvatelstva. Průměrné rodině s 2 dětmi zdražení vytáhne z kapsy více jak tisícovku měsíčně.
Vláda připravuje kompenzace zdražení. Cca o 10 miliard má být posílena výplata sociálních dávek, mimořádně mají být valorizovány důchody. Občané si mají také pomoci nepřímo, novela daně z příjmu má rozšířit slevy na dítě o 3000 Kč za rok. Na daňové úlevy ale dosáhne, jen ten, kdo takovou daň odvádí. A nezapomeňme že výdaje domácností jsou už léta zatěžovány růstem usměrňovaných cen v řádu tisícovek ročně – růst nájemného už dávno překročil hranici ekonomického nájemného, nahoru stoupají ceny elektřiny, plynu i dodávek tepla. Tento růst nikdo nevykompenzoval.
Protože Věci Veřejné mají ve volebním programu ponechat sazby 10% a 20%, chtějí se z tohoto slibu vykoupit vyjednáním malé výjimky. V 10% sazbě zůstane jen vybraných sedm druhů základních potravin (chléb, mléko a mléčná výživa, brambory, čerstvá zelenina, ryby a potraviny pro pacienty s cukrovkou). Dvě třetiny potravin i tak zdraží. Vít Bárta to obhajuje s tím, že maso je údajně nezdravé. Ale proč tedy zdražují sýry nebo ovoce ? A zdraží také sociální služby, ubytování a položky spojené s bydlením, knihy a učebnice, dětské pleny a autosedačky a potřeby pro invalidy.
Co se stane s desítkami miliard získanými zvýšením DPH ? Podstatná část y měla jít na zvláštní účet pro potřeby velké důchodové reformy. To znamená, že neskončí ve státním rozpočtu, ale budou převedeny do penzijního systému. Tam budou chybět peníze, protože vláda chce převést část státního pojištění na financování soukromých kapitálových fondů (tzv. opt-out). Bez toho by stačilo udržet solidaritu v systému, provést nejnutnější parametrické změny, popř. občas do systému přesměrovat dividendy ze státních akcií. Toto je vlastně taková státní dotace pro soukromé podnikání v oblasti pojištění. Konkrétně se mají do fondů převést 3 procentní body. ze současných 28% odvodu .
Navržena byla nakonec varianta dobrovolná. Nic proti dobrovolnému šetření v soukromých fondech, princip opt –outu však znamená, že nejde o peníze navíc, ale na úkor státního průběžného penzijního systému. Šlo by jen o menší částku, než v případě povinného opt-out (odhady hovoří jen o 15-20 miliardách korun oproti původním 50 miliardám). I tak by to bylo za 20 let cca půl bilionu korun. A platí co peklo schvátí, víc už nenavrátí, zpátky si své peníze už občané těžko vezmou bez sankcí zpět.
Nabízí se otázka, co bude ze zbytkem daňového výnosu ? Navíc chce ministr Kalousek upravit rozpočtové určení daní, DPH je totiž sdílená daň a část jejího mimořádného výnosu by automaticky směřoval do územních rozpočtů. Nejde o malou částku – cca 20 mld korun. Pokud bude tzv. RUD změněn, obce budou vyšachovány a tyto peníze zůstanou ministerstvu financí. Že by nakonec do pojišťovacího byznysu směřovala vetší část peněz, než se dosud hovoří ?
V ČR se schyluje k poslednímu velkému byznys s veřejnými prostředky. Připomínám, že již existuje soukromé připojištění, kde lidé zejména střední generace mají našetřeno se stání podporou cca 220 mld Kč (ukládají zde 2% ze mzdy). Výkonnost těchto českých penzijních fondů je zatím prachbídná, jsou drahé, protože na svůj provoz plně spotřebují částku, která je srovnatelná s přidělovaným státním příspěvkem. Je tedy otázka proč systémově převádět peníze z levného veřejného systému do drahých soukromých fondů, které jen dostanou větší podíl ke své vlastní marnotratné spotřebě.
Paradoxem v této situace je, že v Maďarsku či v Polsku bylo soukromé penzijní pojištění zase zestátňováno. Nám mohou být blízké trpké zkušenosti sousedního Slovenska. A v Irsku byl zvl. rezervní účet pro důchodovou reformu použit k sanacím bank v krizi. Na doporučení MMF v tomto ohledu není příliš spolehnutí, tato instituce si v souvislosti s nedávnou finanční krizí nyní sype popel na hlavu. A průběžné systémy prokázaly velkou odolnost vůči poryvům globálních financí. Proto neplatí slova ministra Kalouska že jedinou alternativou připravované reformy penzijního pojištění je, že nebudou penze žádné. Vždy jsou varianty - jen některé nejsou tak viditelným dárkem pojišťovacímu byznysu.