Minulý týden odmítla Sněmovna přes odpor opozice návrh Evropské komise sjednotit daňový základ pro výpočet daně z příjmů právnických osob ze zemí EU. Návrh přitom není definitivně zablokován, protože byh o tom měl na Evropské radě hlasovat premiér Petr Nečas.

Návrh této evropské směrnice projednal již v květnu 2011 Senát ČR, v tomto případě ale nešlo o tak rázné odmítnutí. Svým usnesením horní komora Parlamentu ČR vyjádřila názor, že nalezení jednotného celoevropského přístupu k výpočtu daňového základu právnických osob by mohlo vést k usnadnění přeshraničního podnikání a přispět k posílení jednotného trhu EU. Současně ale vyjádřila jisté obavy,l že v dobrovolné podobě vznikne paralelní daňový režim vedle již existujících 27 národních a že má za vhodnější soustředit se na nalezení optimálního a efektivního evropského rámce pro výpočet daňového základu pro právnické osoby bez aspektů konsolidace a fakultativnosti.
O směrnici ale v Bruselu bude vyjednávat vláda a ta se odvozuje od dolní komory Parlamentu ČR, tedy od Poslanecké sněmovny. Vláda je přitom při formulace své pozice opatrnější než pravicová Sněmovna. Její stanovisko není úplně odmítavé, připouští že návrh znamená administrativní zjednodušení. Chce v rámci projednávání návrhu směrnice v orgánech Rady usilovat o co nejvýhodnější nastavení parametrů týkajících se zavedení pravidel pro výpočet společného základu daně a podobu vzorce pro rozdělení konsolidovaného základu.
Politici naší euroskeptické pravice vystoupili ve Sněmovně velmi ideově. Jak sami přiznali, obávají se hlavně toho, že jde o Trojského koně zavedení celoevropských korporátních daní a jejich stejné sazby. "Doufám, že ministr financí Miroslav Kalousek bude za každou cenu respektovat vůli sněmovny a návrh na konsolidovaný základ daně bude na ECOFINu vetovat“ volá i europoslanec za ODS Ivo Strejček.
Bohužel naše pravice svým ideovým pojetím přehlíží praktickou rovinu a tou je, že návrh mění jen pravidla výpočtu daňového základu a že společná evropská pravidla mohou být lepší než to současné české lobbyistické šlamperaj v této oblasti. Snaha Evropské komise snižovat administrativní náklady zaměstnavatele má proto svou logiku. Nebo snad dnešní vláda nemyslí vážně svá prohlášení o zjednodušení a minimalizaci různých daňových zápočtů a úlev ?
Výhrady naší pravice k směrnici jsou povětšinou ideové : tj. že by údajně výrazně omezila jeden z principů národní suverenity, tedy právo státu určovat si daně. varují, že se tato směrnice se vlomí do národních daňových jurisdikcí zadními dveřmi. A tak se křižují nad návrhem Evropské komise a staví hráze proti „soudruhům“ v Bruselu. Pokud mají mluvit upřímně, tak argumentují tzv. optimalizací daňového základu v českém daňovém prostředí. Zapomínají však dodat, že chtějí aby ČR byla pro tyto korporace daňovým rájem.
Já jsem přesvědčen, že daňová pravidla by měla sloužit určité hospodářské koncepci. Pravice chce minimalizovat, ne-li přímo odstranit přímé daně a odmítá je používat jako aktivní daňový nástroj. Mnozí si ale myslí něco jiného. Nežijeme ve starém mocnářství, žijeme v 21. století, kdy ekonomika je velmi zmezinárodnělá, a tudíž problém transferů, vztahů překračujících hranice, je klíčový. A byla to právě pravice, která z velké části českou ekonomiku v důvěře v alokační efektivitu zahraničních investorů tento majetek do jejich rukou převedla. A jak zvládají národní daňové autority tak obrovský problém, jako je transfer pricing?
Dnes reálně fungujeme v Evropské unii. Evropská unie je také hospodářskou unií, což znamená, že sjednocuje pravidla v tomto hospodářském prostoru. Harmonizace pravidel tvorby korporátních daní je cesta, jak se bránit přeexponované daňové konkurenci, která logicky oslabuje příjmovou stránku veřejných rozpočtů.
Návrh evropské směrnice také umožňuje jednodušší vyjádření efektivní daňové zátěže, a tím i přispět k racionálnějšímu evropskému rozpočtovému a daňovému plánování. Společnost Deloitte předpokládá v důsledku zavedení směrnice úsporu času i nákladů. Národní daňové autority nejsou už dnes bohužel schopny nekoordinovanými opatřeními komplexně vyřešit rozdíly v úpravě základu korporátní daně.
Návrh Evropské komise je proto krok rozumným směrem, vychází jak z odborné debaty, tak má i užitečné konsekvence. Pokud pravice tvrdí, že je tady zásadní střet s principem subsidiarity, tak důvodová zpráva k této evropské směrnici dokládá opak. Pro tento úkol (od zasedání Ecofinu v září 2004) ostatně již ČR hlasovala. Do pasáží, které jsou výhradně dány daňovým národním autoritám, se nevlamuje. Výpočet společného základu daně lze racionálně využít i při novelizaci českých daňových pravidel. Některé státy mezinárodní konsolidaci již mají ve své národní legislativě.
Daňový základ dotčených korporací (tj. těch, které podnikají na území více států EU) se ve spojení se směrnicí očekává asi o 3% nižší, tedy menší inkaso daně z příjmu právnických osob – vyčíslení rozpočtových dopadů je ale problematické v závislosti na podobě vzorce pro rozdělení.
Dopadová studie Komise o možném pokles hrubého domácího produktu EU přitom nedokládá žádný statisticky relevantní dopad na blahobyt, ale dle zvoleného modelu odpisování může ovlivnit (v řádu do jednoho procenta) sklon k investování. Samozřejmě záleží především na tom, kdy se vzdáme ambice vyhrát soutěž o co nejnižší korporátní daně. Není proč se bát velké korporace řádně zdanit. Zkratkovité usnesení Sněmovny mám proto ze všech těchto důvodů za blokační a nešťastné. Snad to lze ještě napravit.