V květnu t.r. se vláda Petra Nečase rozhodla o postupu při zvyšování daně z přidané hodnoty. Tento návrh zákona provázel vleklý spor a už jsme mohli z koaličních řad slyšet různé „definitivní“ verze. Zatím naposled padlo rozhodnutí 20. července mezi jednáním K9 a exekutivy. Trhlina mezi koaličními stranami se ale zdaleka nezacelila.

Jaké jsou zásadní rozdíly ? Ministr financí M. Kalousek ještě v únoru upřednostňoval razantnější řešení (srovnat 10% sníženou sazbu s 20% základní sazbou), ODS před volbami mluvila o nízkých daních a tak zvažovala spíše odstranění dvojích sazeb na úrovni 15-17%. A Věci veřejné původně chtěly minimálně pro následující 2 roky vedle základní sazby 20% nechat ze sociálních důvodů současnou sníženou sazbu 10%.
Květnový návrh zákona o DPH nakonec obsahoval koaliční kompromis – sjednocení sazeb mělo být postupné : spodní sazba měla v roce 2012 skočit z 10% na 14% a v roce 2013 se obě sazby mají sjednotit na 17,5%. Tato verze měla z našich peněženek vytáhnout zhruba 20 mld korun, které by měly skončit na účtu pro důchodovou reformu. Tento návrh pak v poslanecké sněmovně prošel tzv. první čtením zákona a projednal ho rozpočtový výbor.
V červenci t.r. v rámci přípravy návrhu státního rozpočtu na rok 2012 došlo ke sporu jednotlivých koaličních ministrů nad rozsahem navrhovaných úspor. Ministr Kalousek namítl protestujícím ministrům, že pokud nesouhlasí s rozsahem vládních úspor, bude nutné výrazněji zvýšit daně. A tak se narodil variantní návrh rozpočtu na příští rok, který předpokládal zavést už v roce 2012 jednotnou sazbu DPH a to na úrovni 19% oproti původně uvažovaným 17,5%.
Pomocným argumentem pro toto opatření se stala eskalace dluhové krize v jižním křídle eurozóny, především Řecka a riziko návratu finanční krize z roku 2009. Zvýšený výnos DPH (odhadem až 50 mld korun) by tak měl sloužit nejen důchodové reformě, ale také čelit nárazům finančních turbulencí ze zahraničí. Rozpočtovým sporem znovu ožil přízrak vládní krize, s takovými obtížemi zažehnaný koncem června rekonstrukcí vlády a podepsáním koaličního dodatku.
Zostřený návrh na zvyšování DPH vyvolal další logickou kritiku opozice, podle které by zavedení jednotné 19% sazby dále vystupňovalo koncepční problémy návrhu (sociální a protirůstové dopady, spojování s absurdní důchodovou reformou). S kritikou nešetřili ani pravicoví ekonomové, kteří vládě připomínají, že stále nebyl využit prostor pro snižování veřejných výdajů a že zde existují obrovské rezervy v provozních výdajích jednotlivých ministerstev a úřadů, například ve správě budov a počtu úředníků.
Varianta razantnějšího zvýšení DPH přitom nemusela přinést očekávané inkaso navíc, protože lidé by nejspíš utratili méně a vláda více. Lidé budou po takovém zdražení méně nakupovat, nebo budou nakupovat v zahraničí a zaplatí daň tam. Dosavadní propočty dopadů na občany ale i na územní správy by vlastně přestaly platit.. Peníze vybrané navíc měly být přitom nality do i nadále neefektivního systému vypisování a rozdělování státních zakázek, kde utíkají skutečně enormní částky.
Proti návrhu na 19% sazbu DPH se nakonec postavily Věci veřejné, které pro média mluvily o podmínce mírného zvýšení daní z příjmu, odložení narovnání státu a církví a o výjimce ze sjednocené sazby (knihy a léky).. Na koaliční schůzce však nakonec svou vizi vyjednavači nepředstavili. Na schůzce vlády pak ministři nepodpořili žádnou z variant státního rozpočtu. Koaliční dohoda se nenarodila, ale vláda rozhoduje ve sboru a tak byl prozatím odsouhlasen většinou ministrů návrh s přísnějšími škrty. Koaliční spor o definitivní podobu rozpočtu i daňových zákonů tak přitom trvá.
Ať již bude konečná podoba zvýšení DPH jakákoliv, určitě povede ke zdražení (ochota podnikatelů snižovat marže nebude veliká). Zdražení sociálně citlivých komodit se ale promítne zejm. do životních nákladů chudých domácností. To nevyřeší změna zákona o dani z příjmu, která má poskytnout rodinám s dětmi daňovou úlevou 150, Kč měsíčně. Je to kompenzace neúplná a navíc znamená výpadek v inkasu daně z příjmu fyzických osob o 4 mld korun. Úvahy o kompenzaci důchodcům v podobě valorizace důchodů mohou být předmětem dalšího koaličního sporu, protože by to vyžadovalo další miliardy. Pozapomenut zůstal někdejší slib zvýšení životního minima jako základu pro výpočet sociálních dávek.
Politika zvyšování DPH bylo nastartováno již vládou M. Topolánka v roce 2007 tzv. zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů. KSČM tehdy navrhovala z balíčku opatření vypustit zvýšení spodní sazby DPH z 5% na 9%. Nyní opět navrhneme vrátit se minimálně k nastavení DPH z roku 2007. Následné snížení inkasa DPH pak navrhujeme nahradit zvýšením přímých daní – tedy posílením progrese u daní z příjmů fyzických osob a zavedením druhé sazby u daně z příjmů právnických osob. Toto uvažování je dosud pro vládní ekonomy nepředstavitelné. Tímto minimálním krokem bychom se ale jen vrátili k daňovému systému, běžnému ve většině zemí EU.