Evropské slunce zakrývají poslední dobou španělská mračna. A katastrofické scénáře svou přitažlivostí plní média. Rojí se různé škodolibé a často ne zcela uvážlivé komentáře, které vidí v rozpadu eurozóny pomalu jediné správné vyřešení nerovnováh uvnitř EU.



Podle mého soudu se mezi ně řadí i Pavel Kysilka, šéf České spořitelny a člen NERV, který ve svém nedávném rozhovoru pro Hospodářské noviny otevřeně říká, že by bylo ideální, aby kromě malého Řecka opustilo eurozónu i rozměrné Španělsko. Další vývoj v Řecku asi naznačí výsledky blížících se mimořádných voleb. Španělsko je ale jiná káva.
Španělské problémy jsou jiné než řecké. Španělská krize je hlavně dozvukem americké hypoteční krize. Počátek tohoto tisíciletí byl totiž ve Španělsku ve znamení boomu trhu nemovitostí a trh přiživoval i zájem bohatých severoevropanů si zde kupovat nemovitosti pro trávení celého důchodu. Především ale Španělsko představuje 12% HDP celé eurozóny. A v evropské dominu by se po Španělsku začala kácet Itálie, která tvoří dokonce 17% HDP celé eurozóny. Náklady návratu Španělska k pesetám by tak byly rozhodně vyšší než dosavadní hry s virtuálními penězi při záchraně eurozóny.
.V zaujetí řeckým problémem se nyní dělají alarmistické paralely se Španělskem, jako by se už v Madridu mělo pomalu platit devalvačními pesety. Stínový ministr financí ČSSD Jan Mládek v rozhovoru pro CFO World varuje před zlehčováním problému případného euro-exitu Španělů či šíření obrazu Španělska jako země před bankrotem. ČR nežije ve vzduchoprázdnu a dopad takové události na dezintegraci celé EU je nasnadě. Ostatně ČR je úzce spojena s ekonomikou Německa, kterou váží se Španělskem životně důležité obchodní i finanční vazby.

Problémem španělských bank je jednak to, že mají v nesplácených hypotéčních úvěrech utopeno přes 180 mld. eur, jednak to že vkladatelé španělských bank začínají stěhovat své eurovklady do Německa čímž bankám vysychá likvidita Podíl nesplácených úvěrů španělských bank neustále roste a podle posledního údaje z března tohoto roku dosahuje 8,4 %. Od roku 2009 hledá španělská vláda jak pomoci bankovnímu sektoru, ale marně. Příkladem může být Bankia, která vzniká počátkem roku 2011 sloučením jedné velké banky a šesti menších regionálních spořitelen. Jde o kolos s 12 miliony klientů.a bilanční sumou kolem 400 miliard eur. Vznikla tak čtvrtá největší španělská banka.Ani tato koncentrace však nepomohla, Do vínku jí bylo dáno obrovské množství toxických úvěrů, které se postupně začaly vymykat kontrole.


Letos na jaře vstupuje do Bankie stát. Aby toho nebylo dost, tak španělská prokuratura začala vyšetřovat zda při uvedení akcií Bankie na trh nedošlo k podvodu. Nakonec si Bankie, nad kterou již vlaje španělská státní vlajka, musela říci státu o sanaci před krachem a to v nečekaném rozsahu ke 20 miliardám eur. Ťo by rozpočtový deficit zvýšilo o 2 – 3 % a rovná se téměř škrtům na tento rok.(více než činí trojnásobek španělských výdajů na obranu). Ukazuje se, že takové půjčky španělským bankám jsou jen bojem o čas, ale krizi důvěry investorů neřeší.
Ještě koncem loňského roku dosahoval podíl španělského dluhu k HDP 68,5 %, koncem letošního roku měl dluh činit už kolem 80 % HDP. Agentura Fitch také srazila pro vysoké zadlužení Španělsku hlavní úvěrový rating na známku BBB. Španělská vláda dosud odmítala pomoc od mezinárodních institucí, protože nechtěli zavléci zemi do ponižujících podmínek jaké muselo strpět Řecko. Zpráva MMF o španělském bankovním sektoru je nelichotivá a nakonec před týdnem odchází z funkce i guvernér centrální banky Ordoňez.
Počátkem června ještě prodalo Španělsko své dluhopisy maturované na 10 let za úrok 6,04% a odhady že v případě rozsáhlé sanaci bank pomoci by mohl jít úrok nad kritických 7% se naplnili tento týden. Do konce roku budou splatné půjčky za téměř 83 mld. euro. Zájem soukromých bank půjčovat Španělsku se tedy tenčí. A další emise se má na trhu umístit už počátkem léta. A tak nakonec španělská vláda otázku pomoci státní či nad státní pomoci při řešení problémů svého bankovního sektoru otevřelo. A Evropa jim chystá půjčku 100 miliard eur, což by znamenalo další zvýšení podílu dluhu k 90 % HDP.


Půjčka nemá směřovat od ECB přímo bankám ,ale má být poskytnuta novým ESM přes účty španělské vlády Problémy by tak padaly na hlavu národním státům, které ale nejsou schopny se z dluhové spirály dostat. Proto také španělský premiér Mariano Rajoy počátkem června vyzval k vytvoření evropské bankovní unie. tady asi narazí na trvající názor Německo – tedy nikoliv ono slavné heslo ze třech mušketýrů „jeden za všechny, všichni za jednoho“ ale spíše heslo „každý za své“
Španělsko má s něčím podobným určitou zkušenost, samo je federativní zemí a funguje m.j. jako fiskální federace. Budovat bankovní unii na úrovni celé eurozóny je ale novum. Znamenalo by to průlomové rozhodnutí společné evropské garance za komerční banky.
Evropská komise mezitím v tichosti připravuje novou směrnici jak se vyrovnat s krachy bank. ECOFIN ji má projednat koncem června. Znamená především větší pravomoci pro regulátora a také větší podíl věřitelů a akcionářů na krytí ztrát.
Nadále je otázkou, jak to bude se společnými evropskými dluhopisy, evropskými daněmi a s evropským ministrem financí, tedy atributy unie fiskální jako konsekvenci realizace tzv. fiskálního kompaktu. Otázkou bohužel nejen nediskutovanou, ale i nevyřčenou je, kam v těchto uvažovaných změnách v EU chce současná vláda směrovat Českou republiku.