We are all Greeks
Přes hrdé OCHI neodešli Řekové od jednacího stolu. Evropa může být lepší. Jádrem solidarity s nimi tedy může být demokratické projednání jejich návrhů na udržitelné financování oddlužení i rozvoje
To co se v těchto dnech odehrává v Helénské republice v médiích překrylo imigrační krizi i dění na Ukrajině. Všichni prožívají s Řeky jejich příběh. Jaké ale bude rozuzlení ? Nezapomínáme ale že podíl na tomto stavu má i avanturismus řeckých elit v posledních patnácti letech A nejsou oslavy výsledků referenda předčasné, pokud by šlo jen o odpor bez plánu jak dál ? Dál plout na vlně všeobecné frustrace není to, s čím má smysl se solidarizovat.
Na jedné straně nositelé vítězného „OCHI“ si pěstují pocit hrdého odporu vůči vyděračským věřitelům. To je pochopitelné. Na druhé straně ale tyto věřitele sami tlačí k absurdnímu chování, tedy staré dluhy odpustit a současně nové dluhy poskytnout Opravdu nakonec zvítězí duch (nebýt pokořen) nad hmotou (existence dluhů) ? „On the Table“ bohužel není další praktický postup, který lidem dá naději a ne iluzi.A to nejen v Řecku, je to test i pro funkčnost EU.
Je jasné, že pokud by helénský precedent byl pouze o nesplácení dluhů, tak by nejspíš vedl k nápodobě u dalších dlužníků, minimálně na celém jihu Evropy. Kdo by si nepůjčoval, když ví, že nebude muset vracet. A kdo by půjčoval, když by se mu peníze nevracely ? Taková nápověda by ovšem malý řecký chaos učinila celoevropským a nejspíš i oslabilo celistvost integrace EU Evropa může být lepší, je tohle ale reálný projekt změn ?
Je tedy zjevné, že ztotožnit se v řeckém příběhu lze pouze s nějakou alternativou, ta začíná úsilím o lepší výsledek jednání mezi dlužníky a věřiteli ve spojení s rozumným ozdravným programem, které demokraticky obnoví balanci a postrčí zemi na dlouhodobou rozvojovou dráhu. Překážkou takového programu je nejen přílišné břemeno dluhů, ale také absurdní daně, neefektivní stát, militarizace ekonomiky. To že občan na ulici za tento stav necítí vinu, neznamená, že se to nemusí řešit a že bez řešení neponese tento občan další náklady..
Takový plán potřebuje, ne chaos v duchu čím hůře tím lépe, Cílem ale pak nemůže být se vlastně nedohodnout a heroicky padnout Proto je třeba věcná debata o tom jak dál po referendu. Nestačí jen hesla kritizující věřitele, bankstery a kapitalismus. Vláda musí také vládnout a zajistit fungování země. Ke krizovému scénáři může patřit nástup široké vlády národní spásy (lépe než posun k vládě černých plukovníků). Věřme ale že současný řecký premiér má ještě nějaké eso v rukávu. I když tak jako tak další vývoj bude bolestivý.
Je pravda, že pokud by Řecko předčasně nevstoupilo do eurozóny, neřešila by se dnes otázka, zda má vystoupit. GREXIT samozřejmě neřeší řecké dluhy. Ale téma je to dnes už velmi reálné. Odchod z eurozóny pro Řecko znamená skokovou devalvaci měny a tedy i další propad kupní síly obyvatel.. Stará drachma se prostě nevrátí a v té nové měně vše zdraží, včetně dovozů surovin, léků atp. Mimo jsou také sny o tzv. komplementární měně (virtuální, lokální či jiné měnové paralely). Smysl by to mělo jedině kdyby bylo nějaké světlo na konci tunelu. Tím ovšem nejspíš opravdu není řešit insolvenci státu hyperinflaci prostřednictvím měny.
V neděli se sejdou prezidenti a premiéři všech zemí EU kvůli Řecku. Do té doby se asi moc nestane, i premiér Tsipras odkládá své nové návrhy. Pokud by drachma nezvýšila exportní potenciál země a její větší konkurenceschopnost, tak samozřejmě nemůže přispět k vnější rovnováze Dluhy vedené v eurech zůstanou, vnitřní ekonomika však bude devastována bezcennou měnou. Skončily by příděly z evropských fondů, na které si Řekové již zvykli. Místo konverze ekonomiky posun k strukturální zaostalosti, samozásobitelství a zavřenosti před světem. GREXIT by ožebračil zejm. ty co už dnes mají málo. Radovat se budou moci jen turisté přijíždějící s tvrdou měnou. .
Ten nejčernější scénář stále nenastal. A řecké referendum tuto otázku nemohlo samo vyřešit. Mnozí jsme ho chápali jako nezbytný tah vůči tlaku věřitelů, jako odpověď na diktát kapitálu a finančních institucí. Jeho uspořádání bylo obhájením práva na demokratické rozhodování podle vůle lidu ve věcí, která je strategického významu. Tento krok je třeba respektovat a ocenit. Sám osobě ale nepřinesl rozhřešení. Nyní ale je třeba na zvolené cestě učinit další krok. Nebude to krok jednoduchý ale pro reálnou pomoc lidem nutný. A v pochopení tohoto má teprve naše sounáležitost s řeckým lidem smysl.
Publikováno na www.denikreferendum,cz
null
To co se v těchto dnech odehrává v Helénské republice v médiích překrylo imigrační krizi i dění na Ukrajině. Všichni prožívají s Řeky jejich příběh. Jaké ale bude rozuzlení ? Nezapomínáme ale že podíl na tomto stavu má i avanturismus řeckých elit v posledních patnácti letech A nejsou oslavy výsledků referenda předčasné, pokud by šlo jen o odpor bez plánu jak dál ? Dál plout na vlně všeobecné frustrace není to, s čím má smysl se solidarizovat.
Na jedné straně nositelé vítězného „OCHI“ si pěstují pocit hrdého odporu vůči vyděračským věřitelům. To je pochopitelné. Na druhé straně ale tyto věřitele sami tlačí k absurdnímu chování, tedy staré dluhy odpustit a současně nové dluhy poskytnout Opravdu nakonec zvítězí duch (nebýt pokořen) nad hmotou (existence dluhů) ? „On the Table“ bohužel není další praktický postup, který lidem dá naději a ne iluzi.A to nejen v Řecku, je to test i pro funkčnost EU.
Je jasné, že pokud by helénský precedent byl pouze o nesplácení dluhů, tak by nejspíš vedl k nápodobě u dalších dlužníků, minimálně na celém jihu Evropy. Kdo by si nepůjčoval, když ví, že nebude muset vracet. A kdo by půjčoval, když by se mu peníze nevracely ? Taková nápověda by ovšem malý řecký chaos učinila celoevropským a nejspíš i oslabilo celistvost integrace EU Evropa může být lepší, je tohle ale reálný projekt změn ?
Je tedy zjevné, že ztotožnit se v řeckém příběhu lze pouze s nějakou alternativou, ta začíná úsilím o lepší výsledek jednání mezi dlužníky a věřiteli ve spojení s rozumným ozdravným programem, které demokraticky obnoví balanci a postrčí zemi na dlouhodobou rozvojovou dráhu. Překážkou takového programu je nejen přílišné břemeno dluhů, ale také absurdní daně, neefektivní stát, militarizace ekonomiky. To že občan na ulici za tento stav necítí vinu, neznamená, že se to nemusí řešit a že bez řešení neponese tento občan další náklady..
Takový plán potřebuje, ne chaos v duchu čím hůře tím lépe, Cílem ale pak nemůže být se vlastně nedohodnout a heroicky padnout Proto je třeba věcná debata o tom jak dál po referendu. Nestačí jen hesla kritizující věřitele, bankstery a kapitalismus. Vláda musí také vládnout a zajistit fungování země. Ke krizovému scénáři může patřit nástup široké vlády národní spásy (lépe než posun k vládě černých plukovníků). Věřme ale že současný řecký premiér má ještě nějaké eso v rukávu. I když tak jako tak další vývoj bude bolestivý.
Je pravda, že pokud by Řecko předčasně nevstoupilo do eurozóny, neřešila by se dnes otázka, zda má vystoupit. GREXIT samozřejmě neřeší řecké dluhy. Ale téma je to dnes už velmi reálné. Odchod z eurozóny pro Řecko znamená skokovou devalvaci měny a tedy i další propad kupní síly obyvatel.. Stará drachma se prostě nevrátí a v té nové měně vše zdraží, včetně dovozů surovin, léků atp. Mimo jsou také sny o tzv. komplementární měně (virtuální, lokální či jiné měnové paralely). Smysl by to mělo jedině kdyby bylo nějaké světlo na konci tunelu. Tím ovšem nejspíš opravdu není řešit insolvenci státu hyperinflaci prostřednictvím měny.
V neděli se sejdou prezidenti a premiéři všech zemí EU kvůli Řecku. Do té doby se asi moc nestane, i premiér Tsipras odkládá své nové návrhy. Pokud by drachma nezvýšila exportní potenciál země a její větší konkurenceschopnost, tak samozřejmě nemůže přispět k vnější rovnováze Dluhy vedené v eurech zůstanou, vnitřní ekonomika však bude devastována bezcennou měnou. Skončily by příděly z evropských fondů, na které si Řekové již zvykli. Místo konverze ekonomiky posun k strukturální zaostalosti, samozásobitelství a zavřenosti před světem. GREXIT by ožebračil zejm. ty co už dnes mají málo. Radovat se budou moci jen turisté přijíždějící s tvrdou měnou. .
Ten nejčernější scénář stále nenastal. A řecké referendum tuto otázku nemohlo samo vyřešit. Mnozí jsme ho chápali jako nezbytný tah vůči tlaku věřitelů, jako odpověď na diktát kapitálu a finančních institucí. Jeho uspořádání bylo obhájením práva na demokratické rozhodování podle vůle lidu ve věcí, která je strategického významu. Tento krok je třeba respektovat a ocenit. Sám osobě ale nepřinesl rozhřešení. Nyní ale je třeba na zvolené cestě učinit další krok. Nebude to krok jednoduchý ale pro reálnou pomoc lidem nutný. A v pochopení tohoto má teprve naše sounáležitost s řeckým lidem smysl.
Publikováno na www.denikreferendum,cz