Pacifismus bez naivity a pokrytectví
Praktická diskuse o tom jak mírově ukončit války a zabíjení je potřebná. Pax optima rerum. Já taky chci mír, ale nejsem „chcimír“ Dosáhnout míru totiž není uskutečnitelné ani květinovou naivitou ani propagací appeasementu. Tohle dilema dnes bohužel řeší mnozí, včetně pacifisticky se tvářící výzvy „Mír a spravedlnost“.
Pacifismus je postoj, který zásadně odmítá válku jako zlo. Může mít až náboženskou podobu zásady neodporování zlu násilím (srv. například český Chelčický či ve světě Gándhí). Pacifismus je opak militarismu. Ten akcentuje budování vojenské síly jako prostředku moci a bezpečí. V krajním případě má za cíl dobyvačné expanze. Bylo by samozřejmě fajn překovat meče na pluhy. To je ale představa z kategorie „wishfull thinking“ (zbožných přání). A “Kdyby tisíc klarinetů“ je jen film. Tzv. chcimíři a míroví štváči mají vadnou logiku, když odmítají podporu napadeným. To není „falešná válka“, to může být o jejich bytí a nebytí.
Rozumný pacifismus může sloužit mírovému hnutí. Pacifismus je dobrý na propagaci hodnot míru, ale sám o sobě nezastaví jedinou raketu čí tank. Realismus je chápat, že je třeba mít se čím bránit. Si vis pacem, para bellum. Pouhý pacifismus je slabý na ozbrojenou invazi. Svět není prost hrozeb použití vojenské síly a v případě násilného konfliktu mírová diplomacie nestačí. Zásadní je právo na sebeobranu před ozbrojenou agresí. A tady logika některých pacifistů selhává, zejm. pokud jde o reakci na invazi Rusů na Ukrajině a na masakr Hamás v Izraeli.
Týká se to i výzvy iniciativy „Mír a spravedlnost“. Je totiž od svého založení před rokem nelogicky jednostranná, Jak se bránit agresorům jako Rusko a Hamas, když ne zbraněmi ? Jejich zbraně těmto pacifistům nevadí ? Nelze přeci popřít právo UA bránit suverenitu své země. A nezbytnost rozbít vojenskou základnu sadistických džihádistů, kteří si uzurpovali moc v Gaze. To by byla iluze míru, ne spravedlnost. Smiřování s agresorem v duchu mnichovské smlouvy ano, ale demilitarizace agresora ne? To je pokrytecké. Ordinovat složit zbraně tváří v tvář válečným zločinům a genocidě je chyba.
Když se z pacifistů stávají jednostranně alarmující míroví štváči, mohou nečekaně nahrávat spirále agrese. Sami se stávají zbraní v rukou těch co volají po preventivním silovém řešení a vyhrožují atomovými výbuchy. To zneužití pacifistů se může týkat i způsobu odmítání agresivních vojenských paktů. Ano, armády se mají držet obrany a ne agrese. Historie zná snahy o mezinárodní dohodu na demilitarizaci, aby se ulevilo ekonomice a snížilo napětí. Ideály odzbrojovací mohou ale skončit průšvihem, pokud by jejich realizace znamenaly asymetrickou deeskalaci (zvýhodnily by jednu stranu). A riziko bezpečnostního vakua.
null
Pacifismus je postoj, který zásadně odmítá válku jako zlo. Může mít až náboženskou podobu zásady neodporování zlu násilím (srv. například český Chelčický či ve světě Gándhí). Pacifismus je opak militarismu. Ten akcentuje budování vojenské síly jako prostředku moci a bezpečí. V krajním případě má za cíl dobyvačné expanze. Bylo by samozřejmě fajn překovat meče na pluhy. To je ale představa z kategorie „wishfull thinking“ (zbožných přání). A “Kdyby tisíc klarinetů“ je jen film. Tzv. chcimíři a míroví štváči mají vadnou logiku, když odmítají podporu napadeným. To není „falešná válka“, to může být o jejich bytí a nebytí.
Rozumný pacifismus může sloužit mírovému hnutí. Pacifismus je dobrý na propagaci hodnot míru, ale sám o sobě nezastaví jedinou raketu čí tank. Realismus je chápat, že je třeba mít se čím bránit. Si vis pacem, para bellum. Pouhý pacifismus je slabý na ozbrojenou invazi. Svět není prost hrozeb použití vojenské síly a v případě násilného konfliktu mírová diplomacie nestačí. Zásadní je právo na sebeobranu před ozbrojenou agresí. A tady logika některých pacifistů selhává, zejm. pokud jde o reakci na invazi Rusů na Ukrajině a na masakr Hamás v Izraeli.
Týká se to i výzvy iniciativy „Mír a spravedlnost“. Je totiž od svého založení před rokem nelogicky jednostranná, Jak se bránit agresorům jako Rusko a Hamas, když ne zbraněmi ? Jejich zbraně těmto pacifistům nevadí ? Nelze přeci popřít právo UA bránit suverenitu své země. A nezbytnost rozbít vojenskou základnu sadistických džihádistů, kteří si uzurpovali moc v Gaze. To by byla iluze míru, ne spravedlnost. Smiřování s agresorem v duchu mnichovské smlouvy ano, ale demilitarizace agresora ne? To je pokrytecké. Ordinovat složit zbraně tváří v tvář válečným zločinům a genocidě je chyba.
Když se z pacifistů stávají jednostranně alarmující míroví štváči, mohou nečekaně nahrávat spirále agrese. Sami se stávají zbraní v rukou těch co volají po preventivním silovém řešení a vyhrožují atomovými výbuchy. To zneužití pacifistů se může týkat i způsobu odmítání agresivních vojenských paktů. Ano, armády se mají držet obrany a ne agrese. Historie zná snahy o mezinárodní dohodu na demilitarizaci, aby se ulevilo ekonomice a snížilo napětí. Ideály odzbrojovací mohou ale skončit průšvihem, pokud by jejich realizace znamenaly asymetrickou deeskalaci (zvýhodnily by jednu stranu). A riziko bezpečnostního vakua.