Ministerstvo financí ČR počátkem roku informovalo předběžně o plnění státního rozpočtu na rok 2023. Národní rozpočtová rada to oproti původně velmi nejistým očekáváním hodnotila bez nadšení, ale v podstatě kladné. Potřebné změny však očekává až v roce 2024. Opozice to ohodnotila samozřejmě kriticky, veřejné finance jsou stále nezdravé.



Pro loňský rozpočet platí, že byl koncipován jako fiskálně neutrální. Tedy že měl už přeci jen brzdit předchozí rekordní deficity, ale s ohledem na energetickou krizi a nezbytné intervence na energetickém trhu nebyl fiskálně restriktivní. Konsolidační úsilí bylo loni v podstatě minimální.
Pro připomenutí, rozpočtový deficit za rok 2020 činil 367 mld korun a za rok 2021 dokonce 420 mld korun. Když v roce 2022 převzala rozpočet nová vláda Petra Fialy, její hospodaření skončilo s ještě poměrně vysokým deficitem 360 mld korun.
„Škrtací“ ambice vlády byly s ohledem na krizi dočasně zkorigovány. Vysoká inflace v letech 2022-2023 současně přinesla nominální navýšení rozpočtových příjmů, ale i výdajů. To sice navýšilo objem státního rozpočtu, ale problém udržitelnosti veřejných služeb neřešilo.
Původně plánovaný schodek státního rozpočtu na rok 2023 byl 295 mld korun, výsledek nakonec je deficit 288,5 mld korun. Je to také zhruba o 72 mld korun lepší výsledek, než v roce 2022. Katastrofické scénáře se tedy nenaplnily, ale dobré to není. Rozpočet byl inflační, trpěl ekonomický růst i životní úroveň.
Ozdravení financí se musí odehrávat jak na výdajové tak na příjmové straně. Pokud někdo před rokem odhadoval deficit až 400 mld korun, tak to nenastalo. Pravdou ale je, že do rozpočtu se přestal započítávat schodek SFDI ve výši 18 miliard korun a erár ještě neposlal dodavatelům energií zhruba 14 mld korun na kompenzace za listopad a prosinec.
Některá opatření v oblasti energetických kompenzací (dříve schválená podpora teplárenství MPO) byla zrušena. Naopak byla inkasována vyšší než plánovaná dividenda společnosti ČEZ. Vyšší než očekávané bylo inkaso příjmových daní (šlo m.j. o doplatky DPPO za rok 2022). Na druhou stranu absentovaly příjmy z Modernizačního fondu a excelentní není ani čerpání evropských peněz..
K financování dopadů krize měl sloužit návrh mimořádného a dočasného zdanění neočekávaných zisků velkých firem (tzv. WFT) s očekávaným výnosem 85 mld korun. Nakonec to bylo jen 39 mld korun, hlavně u energetických firem. Banky stačili zoptimalizovat zisky a zaplatili jen 0,7 mld korun..
Prioritou návrhu rozpočtu měla být údajná ochrana obyvatelstva před dopady drahoty a energetické krize. Pro nadále vysoké tempo inflace však i loni došlo k dalšímu propadu reálných mezd a jejich úroveň je nadále před rokem 2019.
Rozpočet musel uhradit náklady dodatečné valorizace penzí z června 2023 . Aspoň částečně tyto náklady ex post omezit skončilo u Ústavního soudu. Ten se v lednu sešel, ale verdikt odložil na neurčito. Dopady ale bebyly zásadnív roce 2023, spíše jde o dopady dlouhodobé.
Opravdu štědrý byl za to rozpočet 2023 v resortu obrany (v oblasti financování vyzbrojovacích programů došlo ke skok o více jak 40 %). Rozpočet přes 110 mld korun byl loni vyčerpán z 99%. Rok 2023 byl významný i tím, že byl přijat zákon o financování obrany.
Dodejme ještě, že za tyto extrémní roky vzrostl dluh ČR o celou třetinu, v prosinci 2023 dosáhl hodnoty 3,1 bilionu korun. Současně byl tento rozpočet nedostatečně prorůstový. Po mírném oživení spadla v roce 2023 česká ekonomika opět do recese, byť relativně mělké. Za rok 2023 se očekává propad HDP o 0,5% (pro třetí kvartál 2023 zpřesnil ČSU odhad -0,8%).
Tyhle nevalné výsledky veřejných financí v roce 2023 nelze hodit jen na krizovou situaci. Kořeny problému jsou už ve zvolené ne/strategii řízení. O to víc zaráží, že ministr financí Stanjura (ODS) avizuje, že po zbytek volebního období už vláda o žádné reformě neuvažuje. Splněno nemají ani z pohledu vládního programu, natož z pohledu občanů ČR.