Pravice nemá monopol na zájmy podnikatelů. Ano, levice má úzký vztah zejména ke kategorii zaměstnanecké. Myslet si však, že podceňuje práci poctivých podnikatelů, by bylo zavádějící. V KSČM je mezi členy cca patnáct set podnikatelů a mezi voliči KSČM je jich mnohem více.

Jsou to především živnostníci, kteří svoji činnost vykonávají osobně, a členové „podnikajících rodin“, tedy lidmi, pro které je jejich živnost základním zdrojem obživy. Na 4/5 těchto podnikatelů se cítí být v horším postavení než klasičtí zaměstnanci v chráněném pracovním poměru. Mezi sympatizanty levice se ale najdou i vlastníci větších firem. Nebylo by to možné, kdyby se programově moderní levice nepřihlásila k pluralitě forem hospodaření včetně plurality vlastnické.
Vztah levice k privátním podnikatelským formám se projevuje i v politické praxi. K ojedinělým výkřikům fundamentalistů o odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků se poslední komunistický sjezd v Hradci Králové v květnu 2008 postavil jednoznačně - přijetím rezoluci podporující podnikání. Tato rezoluce zdůraznila, že komunisté mají skupinu malých a středních podnikatelů za důležitou pro naši ekonomiku a má programový zájem na jeho rozvoji. Víme, že malé a střední podnikání je významným stabilizátorem sociálně-ekonomické situace v regionech. Je to část našeho hospodářství, která se nachází v českých rukou. Tento sektor je i důležitý zaměstnavatel – v roce 2007 šlo o 2 miliony zaměstnanců (dlouhodobě jde cca o 60% zaměstnanosti v ČR).
Dovedu si představit výtku, že komunisté podobně mluvili o podnikání po II. světové válce. Ano, sebekriticky přiznávám, že naši předchůdci se na tomto úseku dopustili zásadních chyb. Rozsah a způsob znárodňování překročil sliby, které KSČ dala občanům ve volebním programu z roku 1946. Tehdy se slibovala svoboda práce i svoboda podnikání, včetně udržení soukromého podnikání. Využit měl být i systém podnikového hospodaření vycházející z tradic baťismu. Lze citovat tehdejší stranický dokument doslovně: „Nemáme v úmyslu střední stav zničit, nýbrž máme zájem na silném a prosperujícím živnostnictvu, jehož oprávněné požadavky jsme vzali do svého programu.“
Aspekty úzce mocenské zvítězily nad ekonomickou racionalitou. A centrálně direktivní hospodářský systém se už později nedařilo účinně reformovat. Ani heslo z roku 1968 „Bez podnikání se socialismus neobejde“ se nedožilo konkrétnějšího naplnění. První kroky směřující k vpuštění trhu do ekonomiky a hospodářské demokracii byly limitovány politickými spory a nakonec byly mocensky zastaveny. O uvolnění podnikání se uvažovalo koncem 80. let. Čas na nápravu už ale nebyl dán – přišel rok 1989.
Dnes už jsme naštěstí v kvalitativně jiné situaci. Mix vlastnických forem bychom si představovali jinak, než je současný stav. Ale to, že levice zdůrazňuje společenskost lidské práce, neznamená, že by chtěla formy hospodaření apriorně nadekretovat. Změny v charakteru práce rozšiřují prostor pro individuální zhodnocování produktivního potenciálu člověka. Spojení vlastnické a řídící funkce může v řadě případů vést k efektivnějšímu využívání produktivních faktorů včetně výrobních prostředků.
Ano, protivíme se vykořisťování člověka člověkem, logicky odmítáme i spekulativní či přímo podvodné formy podnikání. Historická zkušenost ale přesvědčila, že privátní iniciativa přináší cenné podněty ekonomického rozvoje. Existence soukromých vlastníků výrobních prostředků může být proto užitečná i za odlišného společenského systému, což dokazuje i zkušenost ze současného Vietnamu či Číny, země s vysokým ekonomickým růstem. Platí snad jen jedno, předchozí monopol státního vlastnictví by neměl být nahrazen monopolem opačným. To, jak rostoucí význam participace a intelektualizace práce ovlivní vývoj vlastnických forem, ukáže další vývoj. Význam znalostní a participační ekonomie ostatně zdůrazňoval i otec moderního managementu, Peter Drucker.
V současnosti se snad lze napříč politickým spektrem shodnout, že je potřeba snížit nesmyslné administrativní bariery, narovnat přístup k veřejným zakázkám a zjednodušit účetnictví a daně. Některé živnosti jsou také závislé na rozvoji učňovského školství a středních odborných škol. Podnikatelské prostředí samozřejmě ovlivní i úpadkové právo, dostupnost finančních zdrojů popř. využití evropských fondů. Na startu je důležitá také lepší nabídka cenově dostupných poradenských a konzultačních firem, podpora exportu a poskytování finančních garancí u vybraných projektů. Hic Rhodus, hic salta. A plané ideologické řeči nemají cenu.