Co zmohou Češi proti světové krizi, která zřejmě bude největší od druhé světové války? Určitě tuhle ekonomickou bouři nezastavíme, ale nestačí ani věřit, že díky zpomalení snáz projedeme úzkou zatáčkou smrštěných trhů. To není šíření paniky a poplašných zpráv, kterých se bojí Mirek Topolánek. To, že se ještě neumí zmapovat dno, ještě neznamená, že nemůžeme víc než šlapat vodu.


To, že tohle rozbouřené vlnobití nezavinily primérně české, ale americké banky, nás nezbaví potřeby plavat a držet se nad vodou. Zatím nevíme, zda nám mezinárodní společenství hodí záchranný kruh. Je třeba konat, ale co – USA volají po dalších finančních injekcích, Evropa koketuje spíše s regulací. Čína jako největší věřitel USA hodlá v krizi rozpouštět nemalou část svých rezerv, včetně posílení vojenského rozpočtu. Obecně ale především sílí strach z ekonomického nacionalismu.
Londýnský summit, který proběhne v dubnu 2009, by neměl dopadnout fiaskem jako ten z roku 1933. Strach z deflace může vystřídat strach z inflace. Tradiční keynesiánské stimulace poptávky použité na národní úrovni ale také nejsou řešením, jen tlumí a současně prodlužují důsledky strukturální krize v rámci staré dělby práce.
Hluboké změny přicházející zhruba tak jednou za půl století (paralely s dneškem lze hledat v letech 1873, 1929, 1971) v minulém století přinesly dvě světové války a rozpad bipolárního světa. Nejedná se o běžné střídání fází recese a konjunktury v rámci střednědobého obchodního cyklu, ale o krizi formační. Tuto situaci popisuje teorie dlouhých vln (např. "KONDRATĚVŮV CYKLUS A SOUVISEJÍCÍ TEORIE"), která ukazuje, jak významná strukturální adaptace ekonomiky i politiky nás může čekat v příštích minimálně deseti letech.
Teoretici se zatím dohadují, zda šlo více o splasknutí bubliny nekontrolované nadprodukce virtuálních peněz nebo zda více působilo podvázání příjmů obyvatelstva nepřiměřenou příjmovou polarizací v klíčových světových odbytištích. V každém případě je třeba obrátit pozornost na cíl trvale udržitelného rozvoje a strategií strukturální politiky. Rozhodnutí mezi zelenými investicemi a ochranou zisku v tradičních odvětvích popř. investicemi do vojenskoprůmyslového komplexu za nás prostě trh není schopen udělat.
Tyhle problémy opravdu nevyřeší malá česká ekonomika. Najít sílu pro dlouhodobou transformaci trhů musí především klíčoví světoví hráči. A oni ji najdou i přes panikářské prognózy oslabení soudržnosti EU a dokonce i rizika rozpadu USA. Jde o to, co to bude stát a koho a nakolik koordinovaně dokáže svět reagovat. Sílí zájem o hnutí Za nový Brettonwood, znovu se objevuje námět na zřízení rady pro ekonomickou bezpečnost OSN.
ČR bude muset urychleně nalézt shodu na dostatečném sociálním polštáři, který předejde zbytečným sociálním napětím. Je třeba připravit aktivní a konkurenceschopné adaptace ČR vůči světovým změnám, které přesáhnou výměru jednoho volebního období.. Musíme si uvědomit, že odpovědnost nenese jenom současná vládní koalice, ale břemeno je naloženo na 13+1 krajů, které dopady krize také silně pocítí
Mezi krátkodobé opatření (pro roky 2009 a 2010) patří kompenzace propadu poptávky a pomoc oslabeným územním rozpočtům. Pokud jde o podporu investic, urychleně by měl být připraven a spuštěn zejm. program podpory výstavby dostupných bytů v obecním a družstevním sektoru (30-50 tisíc bytů ročně).
K úkolům v delším časovém horizontu patří především přizpůsobení a nezbytná modernizace struktury ekonomiky ČR. Svět po krizi bude jiný a k naší adaptaci je zapotřební nejen nepřímá podpora strany nabídky, ale i vládní strategické cílové investiční programy a veřejné fondy hospodářské rekonstrukce. Dvouciferná nezaměstnanost současně ukazuje, že bude přitom potřeba zajistit minimálně 250 tisíc pracovních míst navíc.
Za této situace by bylo absurdní dále omezovat daňové příjmy státního rozpočtu, příjmovou základnu veřejných rozpočtů by mělo naopak ozdravit navrácení efektivní progrese do daňového systému. Mzdový a daňový dumping je dlouhodobě neudržitelné řešení konkurenceschopnosti.
Zjevně je nezbytné dočasné navýšení veřejného dluhu. Vláda to s ohledem na problémy s umístěním státních dluhopisů na evropských trzích chce řešit půjčkou od domácností až 140 mld Kč. Potenciálu úspor občanů lze skutečně využít, i když střednědobé státní dluhopisy s výnosem kolem 3-4% možná nedosáhnou očekávaného objemu.. Podstatné je, aby tyto prostředky byly investovány a ne prospotřebovány. Nabízí se zejména investice do lidského kapitálu.